Homilie svatého otce Athanásia Velikého (♰ 373)
při příležitosti Kristova Narození
(ΤΟΥ ΕΝ ΑΓΙΟΙΣ ΠΑΤΡΟΣ ΗΜΩΝ ΑΘΑΝΑΣΙΟΥ ΕΙΣ ΤΗΝ ΓΕΝΝΗΣΙΝ ΤΟΥ ΧΡΙΣΤΟΥ)
„Bůh podle Boží přirozenosti se stává člověkem
podle lidské přirozenosti.“
Vidím zdánlivě nevysvětlitelné tajemství, t.j. místo slunce vidím Slunce spravedlnosti, jež se nepopsatelným způsobem umístilo do (lůna) Panny.
Neptejte se, jak se to stalo, „protože kdekoli Bůh chce, tam ustupuje řád přírody“. A jelikož Bůh chtěl, byl schopen, tak sestoupil z nebe a spasil nás. Nechť se všichni seběhnou blíž. Bůh, který existuje nyní a který existoval i dříve, se dnes stává takovým, jakým nebyl. Neboť ačkoli je Bohem, stává se člověkem, aniž by Bohem přestal být.
Nestal se znovu člověkem tím, že by pozbyl svého božství, ani se postupně nestal Bohem počínaje od narození člověka, ale protože je Slovem, stal se proto bezhříšným člověkem s nezměněnou svou božskou přirozeností. Poté, co měl paradoxní a dokonalou cestu, zrodil se z bezsemenného lůna, a při tom nenechal své anděly samotné, ani na ně nepřestal dohlížet, ale ani nepozbyl své božství tím, že se stal člověkem a přišel k nám. Králové (z Východu) však přišli, aby se poklonili nebeskému Králi, tomu, Který se nevýslovným způsobem narodil z Otce a Který se dnes pro mě narodil z Panny. Tehdy se samozřejmě narodil v souladu s božskou přirozeností, dnes se však rodí v souladu s přirozeností lidskou.
Narodil se před staletími z Otce způsobem, který zná jen sám Otec, a dnes se rodí z Panny (rovněž) způsobem nadpřirozeným, který zná jen blahodať Ducha Svatého. „Starý dnů“ (rovněž „Věkovitý“ – viz Daniel 7. kap.), tedy předvěčný Bůh, se stal dítětem. Ten, který sedí na vysokém trůnu, je nyní pokládán do jesliček. Nehmotný a beztělesný přijímá nyní plenky z lidských rukou. Ten, který láme pouta hříchu, je nyní zavinut do plenek, protože si to tak sám přeje.
Koho Panna porodila? Vládce přírody. I kdybys o tom pomlčel, příroda by to hlasně oznámila vůkol. Panna Marie totiž porodila tak, jak se narodit chtěl ten, Který se narodil. Nenarodil se způsobem, který by byl v rozporu s přirozeností, ale jako Vládce zavedl bezprecedentní způsob zrození. A ačkoli se stal mužem, nenarodil se tak, jak se rodí muž. Protože kdyby pocházel z obyčejného manželství, jako jsem například já, považovala by ho většina lidí za falešného. Nyní však ten, který se rodí, se rodí z Panny, a takto zachraňuje jak její mateřství, tak zachovává neporušeným i její panenství, takže se tento nepochopitelný způsob těhotenství pro mě stává příčinou velké víry. Pokud se mě tedy pohan nebo Žid zeptá, zda se Kristus stal člověkem přirozeně nebo jiným způsobem, než je Jeho vlastní přirozenost, vezmu si za svědka pro své slovo neposkvrněnou pečeť panenství, neboť takto Bůh překračuje přirozený řád (věcí).
A pokud chcete, zeptejte se blahoslaveného evangelisty Lukáše a on vám odpoví na plán Božího Vtělení. Takto totiž začíná své vyprávění: „V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. I všed k ní anděl, dí: ‚Raduj se blahodatná (naplněná milostí), Pán s tebou, požehnaná tys mezi ženami‘.“ (Lk 1,26-28) (V textu sv. Athanásia je doslova uvedeno: „Požehnaná tys od Boha více než kterákoli jiná žena.“) Jakmile ho (Panna Marie) uviděla, jeho slova ji zarazila, a proto se snažila pochopit, co tento pozdrav znamená. Anděl jí pak řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A počneš v životě a porodíš syna, a nazveš jméno jeho Ježíš. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.“ (Lk 1,30-33) Marie se pak anděla zeptala: „Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? A odpověděv anděl, řekl jí: ‚Duch svatý sestoupí v tě a moc Nejvyššího tě zastíní‘.“ (Lk 1,34-35) A tehdy (Panna Marie) upadla (kvůli řeči anděla) do rozpaků.
Svatý Athanásios Veliký (Alexandrijský), ikona Michaila Damaskina (16. stol.)
(Άγιος Αθανάσιος ο Μέγας, 16ος αι., Μιχαήλ Δαμασκηνού
Vstoupil do ní beztělesný Pán a byl po dobu devíti měsíců nošen v lůnu této Panny. Vstoupil (do ní), jak sám chtěl, byl nošen (jako plod v jejím nitru), jak se mu zalíbilo. A pak se narodil, jak si sám přál. Vstoupil do (jejího nitra) jako netělesný a stal se člověkem, aniž by se oddělil od božství podle božské ekonomie (tj. Božího plánu spásy). Nemluvíme o dvou synech, ale máme na mysli jednoho a jediného, to jest Slovo Boží a našeho Pána Ježíše Krista. On se stal člověkem, a byl jím skutečně, jsa takovým v souladu s přirozeností. Stal se však tím, čím nebyl (tj. člověkem), a zůstal tím, čím byl (tj. Bohem). Protože „přede vším (na počátku) bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh“ (Jn 1,1). Stal se člověkem, aniž by pozbyl to, čím byl. „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi.“ (Jn 1,14) (Svatý Athanásios formuluje tuto myšlenku pomocí na zemi postaveného stánku, doslova říká (že Pán): „rozbil svůj stan“, řec. και έστησε τη σκηνή του) – to znamená, že „žil mezi námi“.) Ona slova „žil mezi námi“ znamenají, že (Pán Ježíš Kristus) vešel do obecenství s námi, jak říká svatý (prorok) Jeremiáš nebo spíše jeho spolupracovník Baruch: „To je náš Bůh, nikdo jiný mu nemůže konkurovat. Našel a vlastní veškerou moudrost a dal ji svému služebníku Jákobovi a svému milému Izraeli. Po tom všem se objevil na zemi a vešel do obecenství s lidmi.“
Poslechněte tedy hlas Evangelia, protože slova anděla adresovaná svaté Panně jsou velmi mocná: „Aj, budeš těhotná a porodíš syna a nazveš jméno jeho Emmanuel, což znamená: ‚Bůh je s námi‘.“ Než bylo dítě počato v lůně, dostalo jméno Bůh s označením „Bůh je s námi“. Slova „vešel do obecenství s lidmi“ a „rozbil svůj stan mezi námi“ jsou v souladu se slovy proroka. Již před početím bylo dítě pojmenováno Bůh. Proč tedy svatá Panna Marie není (automaticky) nazývaná Bohorodice (Theotokos)? Protože toto jméno samozřejmě nelze zcela vysvětlit lidskými kritérii, neboť dítě narozené jako Bůh nezničilo přirozené panenství Panny, ale to, co se takto narodilo z Matky Boží, je Bůh i člověk. Bůh „podle přirozenosti“, avšak člověk „svou vlastní volbou“. Stal se člověkem, ale je současně Bohem, to znamená, že spojil dvě přirozenosti.
Ale možná nějaký odpůrce řekne: „Pokud je Panna Bohorodice, pak Bůh Slovo bere počátek své existence z Panny.“ Já však netvrdím, že Bůh počíná svou existenci od svaté Panny, nedej Bože! On přece existoval před věky, On „stvořil věky“, On je stvořitelem všeho stvoření, jak říká evangelista: „Všecky věci skrze Něj učiněny jsou (řec. δημιουργήθηκαν, tj. „byly stvořeny“), a bez Něho nic není učiněno, což učiněno jest.“ (Jn 1,3)
Ten, skrze Nějž byl stvořen vesmír, zůstal devět měsíců v lůnu (své matky), aniž byl oddělen od Otcovského lůna. Když byl v lůnu Panny, byl oslavován a uctíván množstvím nebeských sil. Když se nacházel v lůnu Panny, naplnil nebe i zemi, ten, který drží nebe a zemi ne svou mocí, nýbrž svým pokynutím. Byl v lůnu (Panny) jako člověk, ale jednal jako Bůh. Ten, který se narodil z Panny, byl nejen v lůnu Panny, nýbrž řídil a vládl (vším) jako Bůh v souladu se vzýváním jména „Emanuel“, tj. „Bůh s námi“. Nazvete-li to, co se narodilo, pouze dítětem, a nikoli také Bohem, poslechněte, co hřímal velký kazatel Izaiáš, když promluvil k nevděčné synagoze, lépe řečeno k odmítnutí Židů, když řekl: „Neboť dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ (Iz 9,6-7) Amen. No řekněte, kdy se nějaké přirozeně narozené dítě stalo svrchovaným Bohem jako toto dítě, jež bylo nazváno „Bůh je s námi“?
Vzácná ikona Přesvaté Bohorodice „Neprázdná“ nacházející se v církevním muzeu kláštera svatého Apoštola Ondřeje Prvozvaného na Kefalonii v Řecku.
Je-li však dítě narozené z Panny mocným Bohem, Vládcem, Vůdcem pokoje a Otcem budoucího věku, jak to, že Panna není Theotokos, ale je Theodochos (tj. ta, která přijala Boha do svého nitra), když počala a porodila, a ten, který se z ní narodil, je Bůh? Znovu opakuji, že jak (Bůh) chtěl, tak vstoupil do lůna, a jak projevil svou blahou vůli, tak byl počat, a jak si přál, ten, který se narodil, se ocitl (na zemi). Proč zkoumáte Jeho vůli? Proč zacházíte do podrobností o jeho rozhodnutí? Proč se snažíte zjistit Jeho blahou vůli? Poslechněte slova Pavla a raději se od něj poučte: „Může se vůbec někdo vzepřít Jeho vůli?“ (Řím 9,19) Vskutku, můj člověče, kdo jsi, že hledáš a zkoumáš (způsoby) Jeho narození, zatímco prorok říká: „Kdo se odváží vypovědět jeho rod?“ Prorok se vyhýbá vyprávění o jeho rodu, a ty se ptáš na jeho přirozenost a jsi tím tak velmi zaměstnán? Evangelista Lukáš při vyprávění o Jeho lidském narození říká: „A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl: ‚Nebojte se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu‘.“ (Lk 2,8-10) Anděl, který přinesl pastýřům radostnou zvěst, pojmenoval toho, který se narodil z Panny, Kristem a Pánem.
Pokud je tedy ten, který se narodil, Pán, jak by se Panna neměla nazývat Kyriotokos (ta, jež porodila Pána čili Hospodina)? Tvrdím, že svatá Panna by se podle blahé (evangelní) zvěsti ze strany anděla směrem pastýřům a k Panně měla jmenovat Christotokos a Kyriotokos a Sotiriotokos a Theotokos. Jestliže ho sami andělé nazývají Spasitelem, Kristem, Pánem a Bohem, proč nepřijímáme jejich svědectví? Vstoupil do Panny jako beztělesný a byl nošen v lůnu tělesně tak, jak sám uznal za vhodné. Podle svého božského plánu vyšel od své matky přirozeně, jako všichni ostatní, ale jako Bůh Slovo se nesjednotil po svém narození podle stejného božského plánu.
Narodil se, aniž by se změnila Jeho přirozenost, stal se tím, čím nebyl, a zároveň zůstal tím, čím byl. Aniž by změnil svou podstatu, zřekl se své božské slávy, tedy v souladu s tím, jak sám chtěl. Vzal na sebe podobu služebníka, aniž by Ho někdo jiný nutil, neztratil však své božství, jak říká blahoslavený Pavel: „Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.“ (Filip 2,7) Vyprázdnil se a stal se tím, čím nebyl, a opakuji: zůstal tím, čím byl, protože byl Bohem Slovem. Narodil se jako dítě, ale je oslavován jako Syn Boží. Vstoupil jako beztělesný, přijal tělo, jak chtěl, a tak život zvítězil nad smrtí.
Takže, můj křesťane, nazývej Pannu Bohorodicí (Theotokos), a nenazývej ji Theodochos, nebo spíše ji nazývej současně Theodochos i Theotokos. Jestliže je Theodochos, je také současně i Theotokos: cožpak od ní Bůh Slovo nepřijal tělo? Ale v této pasáži mě evangelista nutí to přiznat, když vší silou hlásá: „Slovo se stalo člověkem.“ Druhý evangelista poznamenává: „Ježíš se zeptal svých učedníků: ‚Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka?‘ a apoštolové odpověděli: ‚Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků‘.“ (Mt 16,13-14) Ježíš jim řekl: „A za koho mě pokládáte vy?“ A Petr odpověděl a řekl: „Ty jsi Kristus, Syn pravého Boha.“ (Mt 16,15) Neřekl: „Ty jsi ten, který se stal Synem Božím z Boží milosti“, ale řekl: „Ty jsi Kristus“, jasným hlasem, „Syn pravého Boha“. A evangelista Marek opět používá stejnou formulaci, protože mluví podobně jako blažený Petr: „Toto je počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.“ (Mk 1,1) V Evangeliu podle Matouše je zmínka o Vzkříšení našeho Spasitele Ježíše Krista: „Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: ‚On byl opravdu Boží Syn‘.“ (Mt 27,54) Anděl řekl pastýřům: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lk 2,10-11)
Novodobá ikona Boží Matky s názvem „V očekávání“ „napsaná“ podle vzoru starobylé gruzínské ikony, jež byla nalezena v 90. letech 20. stol. na fresce pravoslavného kláštera ve městě Dirbi z období 14. stol.
Pokud se tedy narozené dítě nazývá Pánem, pak se také Panna musí nazývat Kyriotokos. Samozřejmě, kdekoli říkáme Pán (tj. Hospodin), máme na mysli i Boha, protože Hospodin není někým odlišným od Boha, ani Bůh není někým jiným, než je Hospodin, jak praví Starý zákon: „A Hospodin seslal oheň od Hospodina“ a jinde: „Milujte Hospodina, svého Boha“. A opět na jiném místě: „Slyšte, lide Izraelský, Hospodin, váš Bůh, je jediný Hospodin“. A žalmista opět dodává: „Hospodine a Bože nebeských a pozemských mocností, vyslyš s přízní mou modlitbu.“ Nebo např. zde: „Bůh a Hospodin nás osvítil světlem své božské přítomnosti“ anebo: „Hospodine a Bože nebeských andělských sil, koho je možné srovnat s Tebou?“ Také Pavel ve svém dopise Titovi píše: „Neboť Bůh prokázal svou milost, aby spasil všechny lidi. To nás vede k tomu, abychom odmítli bezbožnost a hříšné touhy a žili střízlivě, spravedlivě a se zbožností v současné době a očekávali blaženost, v níž doufáme, to znamená, že se objeví sláva našeho velkého Boha a Spasitele, Ježíše Krista.“
Ten, který se narodil ze svaté Panny, je Kristus, náš Pán. Tohoto Krista a Pána nazývá blažený Pavel velkým Bohem, když říká: „Velkého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Tit 2,13). Pavel ve svém dopise Římanům opět píše: „Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla. Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení. Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.“ (Řím 9,3-5) Znovu tentýž Pavel píše: „Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.“(Ef 5,5)
Je tedy dokázáno, že Pán (Hospodin) je Bůh a Bůh je Pán (Hospodin). Ale pokud si to nepřipouštíš ani ty, nech se přesvědčit démony tím, co křičeli v krajině Gerasenské: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?“ (Mt 8,29) Nech se tedy přesvědčit démony. Pokud odmítáš Petrovo svědectví a odvracíš se od hlasu Evangelia, respektuj to, co píše Marek. Boj se slov anděla: „Ten, který se narodil z Panny, je Spasitel, Kristus a Pán.“ Stále nevěříš? Omez prudkost svého rouhání a uznej, co říká anděl v Evangeliu: (když Krista nazývá:) „Emanuel“, tedy „Bůh je s námi“. Už před svým početím je nazýván Bohem, a ty stále popíráš, že je Bůh, i když byl počat v lůně Panny z božské prozřetelnosti nadpřirozeným způsobem? Ale pokud připouštíš, že je Bůh ten, který je v lůně Panny, kým On skutečně také je, a že tento Bůh Slovo byl sjednocen s tělem podle Božího plánu, proč se vyhýbáš tomu, abys Pannu nazýval Theotokos (Bohorodice)? Pokud ona není Bohorodicí, není ani Pannou poté, co (Krista) porodila. Já však tvrdím (říká sv. Athanásios), že když byl (Kristus) při početí v panenském lůnu, ve skutečnosti seděl v lůnu Otce, ačkoli to je něco nepopsatelného. Božská přirozenost je samozřejmě jednoduchá, a ne složitá, ale nelze ji popsat. Tato přirozenost je nezměnitelná a její podstata je neměnná. Ten, kdo je v lůnu Otce, ten se nyní narodil z Panny, podle plánu Boží ekonomie. Jak si přál vstoupit, tak vstoupil, a jak chtěl dle své blahé vůle, tak byl počat v lůnu Panny, a jak si přál, tak se i narodil.
Panagie „Arakiotissa“, Kypr (12. stol.)
Ty, můj člověče, proč se zvědavostí zkoumáš Jeho narození? Buď se Ho bojíš jako Boha nebo Ho uctíváš jako Vládce, nebo se Mu klaníš jako Stvořiteli nebo se před Ním třeseš jako před Pánem nebo se Ho bojíš jako Soudce. Démoni, kteří pronásledovali prasata a nechali toto stádo (vepřů) utonout na dně jezera, tě přimějí k rozumu. Oni, protože pochopili, že (Kristus) je Vládce, říkali: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ (Mt 8,29) Oni se vyhnuli nebezpečí a hrozbě mučení, zatímco ty na sebe uvaluješ trest mučení. Oni pochopili, že ten, kdo se narodil z Marie, je Pán, Soudce vesmíru, a když Ho viděli před soudem, báli se Ho, a ty, zatímco máš před sebou tento budoucí soud, jím pohrdáš a neupadáš do rozpaků? A já to opakuji a nepřestanu to opakovat, a proto vám také vysvětluji téma své řeči, aby to bylo jasné, abyste s jistou znalostí měli neotřesitelnou víru a základ víry, kterým je vyznání… A toho se musíte pevně držet.
Znovu se budeme zabývat naším tématem a prokážeme správnou a pevnou cestu naší víry. Neboť pro mě mluvení „není ničím obtížným, zatímco pro vás je bezpečím“. Tento Bůh vstoupil do Panny, jak chtěl, díky jejímu vyslyšení, a dle své blahé vůle byl počat, a jak chtěl, tak se i narodil, takže (do jejího lůna) vstoupil jako netělesný, jak chtěl, a byl nošen v lůnu sám nevměstnatelný jako v nádobě s omezenou prostorností, tedy v lůnu Panny podle božské své ekonomie a tak, jak si sám přál. Narodil se tak, jak chtěl, jako Bůh a současně jako člověk. Stal se tím, čím dříve nebyl, a zachoval si neměnnou podstatu toho, čím byl předtím. „To Slovo bylo zajisté Bůh, a to Slovo bylo u Boha“, ačkoliv apoštol řekl: „Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy.“ (Gal 4,4) Tohoto Syna poslal Bůh, který se narodil z ženy, ten, který se narodil z neposkvrněné přirozenosti; ten, který vzešel z čisté podstaty, ten, který nebyl oddělen od otcovského lůna; ten, který neopustil královský trůn, ale který především trůní spolu s Otcem, protože sdílí stejný trůn, samozřejmě ne kvůli Boží milosti, ale kvůli své božské přirozenosti a Otcovské podstatě. Neboť, řekni mi, jak je možné, že jsou odloučeni, když sám říká: „Jsem neoddělitelný od Otce a Otec ode mne“ a jinde: „A Otec, který zůstává se mnou spojený, koná své skutky“? Ten, který se narodil ze svaté Panny, tomu anděl před narozením dal jméno Emmanuel, to jest „Bůh je s námi“. To je to, co zmínil prorok Izaiáš: dítě, které přijde od Panny, „bude mocným Bohem, Vládcem, Vůdcem pokoje, Otcem budoucího věku“.
Které přirozeně narozené dítě se stalo mocným Bohem a Vládcem? Jaké dítě, které se kdy narodilo, přitahovalo hvězdu, která ukazovala na místo, kde se dítě nacházelo, spíše řekněme na stísněné místo přebývání Vládce? Které dítě kdy pozvalo Mudrce z Východu, aby se mu poklonili? Kterému přirozeně narozenému dítěti kdy Mudrci předložili dary? A hle, viděli jsme dary, které byly předloženy jako nějakému slabému člověku (tedy dítěti), a nikoli Bohu, králi a člověku. Jednak zlato jako králi, tak i kadidlo jako Bohu a myrhu jako člověku k jeho pohřbení.
Zlato jako králi: „Můj Bože, dej králi a královu synovi prozíravost a moudrost.“ (srov. Ž 72,1) Toto zvolání učinil (král a prorok) David. A později zase anděl při pozdravu Marii řekl: „Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ (Lk 1,32-33)
Jemu náleží sláva a moc na věky věků.
Amen.
Původní zdroj zveřejněné homilie:
Posvátný klášter svatého předchůdce Kareas (http://www.imaik.gr)
ΤΟΥ ΕΝ ΑΓΙΟΙΣ ΠΑΤΡΟΣ ΗΜΩΝ ΑΘΑΝΑΣΙΟΥ ΕΙΣ ΤΗΝ ΓΕΝΝΗΣΙΝ ΤΟΥ ΧΡΙΣΤΟΥ
Související odkazy:
https://www.oodegr.com/oode/pateres1/athanasios/gennhsh_Xristou_1.htm
Poznámka:
Výzkumný projekt: „Cesty víry – digitální Patrologie“. University of the Egean, Department of Cultural Technology and Communication, © 2006. Cultural Heritage Management Laboratory, www.aegean.gr a Holy Forerunner Kareas Monastery.
Při příležitosti oslavy slavného Kristova Narození
(7.1.2024/25.12.2024)
připravil a z novořeckého jazyka
(s přihlédnutím k původnímu starořeckému textu)
přeložil Michal Dvořáček.
