„Půst jako škola Lásky“
Freska Bohorodice v podobě „Hořícího keře“, jak se modlí spolu se svatým Jakubem, svatým Janem Zlatoústým a svatým Basilem Velikým, kteří jsou požehnáni Kristem shůry…
(Kaple svatého Jakuba v sinajské bazilice Proměnění Páně)
Z Rozhovoru se starcem (blahé paměti)
Pavlem Sinajským
Otázka: Starče, řekl jste, že Bůh nám dává svobodu, abychom se k Němu přiblížili, abychom mohli žít, což je v souladu s tím, co pravil svatý Jan Teolog, a sice: že Kristus dává Ducha „bez omezení“ či jinými slovy „v plnosti“ (srov. Jn, 3,34).
Dá se s ohledem na výše uvedené říci, že hovoříme právě o „theosi“ (nauce o „zbožštění“ podle učení svatých Otců) čili o cíli pravoslavného křesťana, jímž je jednota s Bohem?
„Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.“
(Jn 3,34)
Starec Pavel odpověděl:
Ano – když člověk očistí své srdce od vášní, začne prožívat Vzkříšení ještě v tomto životě. Ale platí to i naopak; když člověk nežije v Bohu, tj., když žije v hříchu, tak ještě v tomto životě prožívá peklo. Po tělesné smrti vstupujeme do jiné dimenze, ale již zde (v tomto životě) začíná Ráj a peklo. Pokud nemilujeme, nemůžeme žít.
Otázka: Jak dokážeme milovat?
Odpověď: Skutečná láska začíná v Bohu. To znamená, že nade vše milujeme Boha, nade všechny a nade všechno. Potom sebe sama (jak říká Kristus: „Miluj svého bližního jako sebe sama.“); a pak všechny ostatní lidi a veškeré stvoření. Milovat ovšem musíme s láskou, která nezná hranic.
Otázka: „Milujte nejprve Boha, pak sebe, pak všechny a všechno,“ jak jste právě řekl. Zdrojem pravé lásky – všeho našeho trvalého štěstí – je tedy sjednocení se s Boží láskou. Jak významně se to liší od představy spirituality tzv. „podrobení se“?
Odpověď: „Kdo chce, ať mě následuje,“ praví Kristus. A ani pak není svoboda ztracena. Nicméně svobodná vůle v Bohu je tajemstvím, tyto věci nelze plně vysvětlit.
Kvetoucí „Hořící keř“ ze Sinaje (který hořel, ale neshořel)
Na jaře rozkvétá tzv. Hořící keř na Sinaji. Okvětní lístky jsou při prvním otevření zbarvené do fialova, ale později vyblednou a stávají se bílými. Tato rostlina nikdy nemívá bobule.
Botanický název je „Rubus sanctus“ a jde o čeleď „ostružinatých“.
Otázka: Zdá se, že světská společnost se hrozí myšlenky na tuto svobodnou vůlí, neboť (tato světská společnost) vychází z toho, že lidé se rodí jako bezmocné oběti svých vášní.
Odpověď: To ale není správné východisko (ani smýšlení). Máme příklady svatých lidí, kteří dříve žili v hříchu, doslova se utápěli v hříchu, a přesto přese všechno dosáhli nakonec svatosti. A to je důležité! Lidé, kteří byli sklonní k hříchu, se nakonec dokázali stát svatými. Neexistuje totiž žádná vášeň, z níž by člověk nemohl uniknout prostřednictvím Boží blahodati.
Otázka: Je to snad požadavek západní společnosti „chápat“ Boha v čistě lidských intencích, tj. v souladu s lidskými podmínkami (nebo vůbec ne), což činí lidi bezmocnými před jejich vášněmi?
Odpověď: Ano, to je pravda, avšak děje se tak proto, že Boha nelze pochopit. Pokud by to bylo možné, už by nebyl Bohem, byl by naopak něčím jiným. I tak můžeme prohlásit, že „Boha lze prožívat“, tj. „s Bohem lze žít“ – uvnitř modlitby a díky prostému životu v pokoře a lásce – tím, že uvedeme Jeho přikázání do praxe.
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
připravil Michal Dvořáček
Ikona z Podobenství o milosrdném Samaritánovi
(Sinajský monastýr)
