„Budeš sedět tiše v koutě a rozmlouvat s Kristem, jako by byl blízko tebe a naslouchal ti…“
Svatý starec Paisij vyprávěl:
„Byl jsem v klášteře Stavronikita na Svaté Hoře Athos. Je to velmi krásný přímořský klášter, který přijímá mnoho poutníků.
Jednoho odpoledne jsem se dal do rozhovoru s místním ctihodným mnichem.
Byli jsme sami v knihovně, která se nachází v klášterní budově.
„Starče, chci, abys mě naučil se modlit,“ řekl jsem mu v jednu chvíli.
„Modlit se?“ zeptal se mě starec zvědavě.
Pod vlivem hinduismu jsem si představoval, že bude nutné použít nějakou speciální metodu, nějakou techniku…, něco na způsob meditace.
„Ano,“ starče, „co mám dělat, abych se naučil modlit?“
„Co mám říkat, jak mám (u modlitby) sedět?“
„Starec pochopil mou velkou nevědomost, ale nedal nic najevo.
„No, podívej… Je to jednoduché. Musíš být prostý. Budeš sedět tiše v koutě a rozmlouvat s Kristem, jako by byl blízko tebe a naslouchal ti. Je před tebou a poslouchá tě. Budeš k němu mluvit, jako bys hovořil s nějakým svým přítelem.“
Ale jak ke mně starec dál mluvil, cítil jsem něco zlého, něco zvláštního, co na mě „padalo“ a duševně mě ničilo. Přerušil jsem proto starce…
„Starče, chci vám říci, že teď, když se mnou mluvíte, děje se něco podivného, něco mě brání. Moje mysl se změnila. Vidím vás jaksi zvláštně, odlišně.“
Starec se na mě ustaraně podíval a řekl:
„To je v pořádku, chlapče, uvidíme se zítra. Teď si odpočiň…“
A odešel.
Byl už večer. Šel jsem tedy do svého pokoje. Tentokrát jsem byl sám v malé místnosti. Usnul jsem. Nespal jsem dlouho, když jsem se probudil neklidný. Něco mě táhlo za hruď. Někdo vstoupil do mého pokoje a tiskl mě na hruď. Vyděšeně jsem otevřel oči. Neviděl jsem nic než nábytek. Ale… Cítil jsem, jak na mě ta živá přítomnost nesnesitelně tlačí.
„Ach, můj Kriste, už to nevydržím, dostaň ho odsud,“ řekl jsem si.
Okamžitě jsem pocítil, jak se místnost od této těžké přítomnosti vyprázdnila.
(Ten zlý) odešel a zastavil se přede dveřmi mé kelie, kde zlověstně čekal.
Neodvážil jsem se spát. Strávil jsem mnoho hodin v neklidu a napjatě jsem dával pozor.
Někdo byl celou tu dobu za mými dveřmi!
Když se rozednilo, konečně jsem se mohl trochu vyspat.
Jakmile jsem se probudil, sešel jsem dolů na nádvoří kláštera a narazil jsem na mnicha, se kterým jsem se včera večer bavil o modlitbě.
Ten starec vypadal velmi unaveně, jako by celou noc probděl.
„Jak se dneska máš; Jsi v pořádku;“ zeptal se mě plný lásky a zájmu.
„Ano, starče, (ten zlý pocit, který jsem cítil včera), už odešel. Teď už mi nic není,“ řekl jsem mu.
Cítil jsem, že tento muž se kvůli mně v noci unavil, když se za mě modlil, takže mě pak onen „noční návštěvník“ už nemohl déle rušit!
Dodnes jsem tomuto starci za to všechno zavázán…“
Úryvek z knihy: „Guru, mladík a starec Paisij“ (str. 64-70)
Zdroj: „Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου“ a „Βήμα Ορθοδοξίας“
připravil Michal Dvořáček
Užitečné odkazy:
Krátké video z Kelie starce Paisije „Panaguda“ na Svaté Hoře Athos
