„Modlitba, která vychází ze srdce, se stává božskou modlitbou.“
Ze vzpomínek svatého starce Paisije Svatohorce na dobu strávenou v klášteře Stomio
„Znovu si vzpomínám na další takový případ, když jsem byl ještě v Konitse (v Epiru, v severozápadním Řecku), tehdy jsem byl v posvátném klášteře Stomio.
Po svátku Narození Přesvaté Bohorodice (8. září) tehdy poutníci zanechali po sobě v klášteře všechno neurovnané a neuklizené. Na místě, kde jsem zrovna něco uklízel, jsem si povšiml, že spolu s mojí sestrou seděla ještě jedna dívka. Tato prostá dívka měla ještě dvě sestry – nebo jednu mladší, už nevím –, které byly vdané, a ona byla stále ještě svobodná.
Ta dívka byla velmi ctnostná a ušlechtilá!
Přišla ke mně a začala vše rovnat a poklízet, a na závěr mi řekla:
„Otče, a pokud bude třeba, uděláme i další práci.“
„Hle, jaká to obětavá a čistá duše,“ řekl jsem si tehdy.
Pak jsem šel zpět do chrámu a z celého svého srdce říkám:
„Ach, Přesvatá Bohorodice, ty sama ji zachraň a postarej se o ni!“
„Vždyť já ji nemám co dát! – neboť i kdybych měl, ona by to (díky své ušlechtilosti) ani nepřijala.“
Sotva se pak vrátila zpět do svého domu, čekal tam na ni jeden muž, který byl vojákem, velmi hodný chlapec, „zlatý člověk“, a navíc z dobré rodiny. Ti dva se pak zvali.
Jak krásné!
Vidíte, jak se jí nakonec Panagia odměnila?“
Podle knihy: Paisij Svatohorec: „SLOVA I.“ – „S bolestí a láskou“, s. 59.
připravil Michal Dvořáček
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
