O tom, jak být za všechno vděčný!
Svatý starec Paisij (vlevo) přijímá poutníky ve své sinajské poustevně
– Starče, posiluje, prosím, nedostatek (tj., když se nám něčeho nedostává) nějak naši důvěru v Boha? zeptal se starce jeden poutník.
– Ano, to velmi pomáhá. A pomáhá to také našemu oslavování Boha; když máme všeho nadbytek, tak na Boha naopak zapomínáme.
– Na Sinaji bylo vždy málo vody, kapala ze skály a během 24 hodin jsem nasbíral jen asi 3 litry vody. Velmi jsem si vážil tohoto malého množství vody a neustále děkoval Bohu, že mi ji dal. S tímto množstvím vody jsem si vystačil na vše. Napil jsem se, umyl se, vypral si prádlo a něco málo jsem vyšetřil i pro ptáčky a myšičky, které mi dělali společnost. Cítil jsem za tuto vodu vděčnost.
Kaple svatých Galaktiona a Epistimie na Sinaji
Později, když jsem přišel na Svatou Horu Athos, do Skitu kláštera Iviron, tak se věci změnily. Vody tam bylo hodně. Cisterna přetékala. Ale já tehdy ztratil něco důležitého: už jsem necítil potřebu Bohu děkovat.
Na Sinaji se mi oči plnily slzami z vděčnosti za nedostatek vody, kdežto v tom Skitu (na Svaté Hoře) jsem pro samou hojnost vody na tuto vděčnost zapomínal.
(Ze vzpomínek prot. Dionýsia Tatsise publikovaných v časopisu „Orthodoxos Typos“)
Několik slov otce Justina ze Sinaje…
Sinajské hory jsou žulové. Když prší, voda odtéká v potůčcích, které se shromažďují v potoky a mění se v bystřiny. Tyto bleskové povodně mohou být velmi nebezpečné.
Prší jen v zimě. První deště jsou obvykle v říjnu a poslední v březnu. Na konci léta, kdy je vody nejvíce potřeba, je také nejvzácnější.
Voda se tu a tam hromadí v usazeninách, vodonosných vrstvách, které zadržují vodu, která může vytékat v malém prameni nebo být přístupná ze studně.
Sinajský klášter byl postaven na místě Hořícího keře, kde byla od pradávna oáza, kvůli velké přírodní zvodně (tj. akumulaci podzemních vod), která shromažďuje a zadržuje zimní deště. Zde se také nachází Mojžíšova studna. Hladina spodní vody je asi třicet stop pod úrovní terénu.
Otec Justin ze Sinaje, který se kromě jiného stará rovněž o starobylou Sinajskou knihovnu
V horách jsou také malinké prameny a studánky. Ty menší vysychají koncem léta. Ty větší mají alespoň určité množství vody do doby, než je doplní zimní deště.
Lze zde také spatřit starověké přehrady, které měly zadržet zimní deště, takže voda místo toho, aby stékala pryč, se vsakovala do země.
Starobylé poustevny se staví na místech, kde je voda nebo kde je voda alespoň poblíž.
Pouštní oblasti jsou první, které pociťují dopady změny klimatu, a starší beduíni říkají, že je tu nyní méně vody, než když byli mladí.
Údolí „Wadi Arbain“ jakož i celá Sinaj v období dešťů velmi ožívá…
Poznámka pod čarou:
Svatý starec Paisij Svatohorec (+1994)
Starec Paisij byl jako nový světec Pravoslavné církve kanonizován v roce 2015. Když byl starec mladší, strávil asi dva roky v Klášteře svaté Kateřiny na Hoře Sinaj. Později vždy o Sinaji hovořil s láskou a s vděčností. Říkal, že ho poušť hodně naučila…
Kaple svatých Galaktiona a Epistimie
Za touto poustevnou je malý pramen. Existence vody umožnila přítomnost kaple, klášterních kelií i zahrady. Poustevna se datuje do raných let historie Sinaje (cca 5. století).
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
připravil Michal Dvořáček
