„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost…“ (Gal 5,22)
Blahé paměti starec Mojžíš Svatohorec († 2014) vzpomíná na starce Paisije a vypráví:
„Jednoho rána, těsně po úsvitu, když jsem dokončil Jitřní bohoslužbu, jsem zaslechl jemné zaklepání na dveře. Když jsem šel otevřít, přemýšlel jsem, kdo tam může takto brzy ráno být. Podíval jsem se ven a spatřil jsem starce Paisije.
„Ó ty požehnaný,“ řekl mi tehdy starec, „jak ses zde zabydlel?“
Stál jsem tam před ním, vyhublý, malého růstu, nedbale oblečený, ale snažil jsem se o mírný úsměv. Byl jsem nesmírně rád za tuto nečekanou návštěvu.
Starec Paisij váhavě vstoupil dovnitř. Šel se poklonit k malé kapličce uvnitř. Pak sestoupil dolů do velké místnosti. Tehdy byla téměř prázdná. A v ní jen dvě židle a stůl. Něco jsem mu nabídl. „Dobře ses zde usadil,“ řekl mi starec. A pak mi vyprávěl o zdejších dávných starcích (ze Svaté Hory). Byli to lidé pracovití, přátelští a ctnostní.
„Dnes brzy ráno se mi staly takové dvě nepříjemnosti,“ řekl mi pak zase starec Paisij.
„Dnes za mnou přišel jeden člověk, muž středního věku, který se chtěl stát mým poslušníkem. Zeptal jsem se ho, jestli má rodinu. On mi odpověděl, že má, konkrétně dvě děti, které se učí na základní škole.
Říkám mu: „(Tvé děti nejprve) Dokončí základní školu, pak střední školu, pak gymnázium, pak vysokou školu, pak je oženíš a teprve pak přijdeš za mnou, a já ti řeknu, kde budeš žít jako mnich, protože já mnichy (u sebe) nepřijímám. Jen řekni sám, copak je to možné, když máme děti, tak se jich vzdáváme a stáváme se mnichy?“
Starec Mojžíš Svatohorec na vzácných fotografiích ve své kelii a pracovně
Starec Paisij mi pak řekl, že ten druhý případ je ještě horší než ten první výše.
„Toho dne za mnou později přišel ještě jeden člověk a řekl mi: ‚Starče (Paisiji), našel jsem ještě duchovnější ženu, než je ta moje, a přišel jsem, abych získal tvé požehnání.‘
Svět se zbláznil (říkal starec Paisij).“
Starec Paisij, když slyšel toho muže…, přenesl se v mysli daleko, aby přeneseně „utekl“ od takových myšlenek, a také proto přišel na návštěvu za mnichem Mojžíšem.
Nezůstal zde dlouho. Poseděl jen chvíli. A já měl z jeho návštěvy velkou radost (řekl starec Mojžíš). Starec Paisij mi svou návštěvou přinesl velké požehnání, radost a pokoj!
Jako tehdy v Klášteře Simonopetra, kde (starec Paisij) zůstal dva dny a dvě noci vedle mé kelie a kdy mi dal svou pletenou mnišskou čepici, zrovna když jsem ho o ni chtěl požádat jako o požehnání…
Jindy, opět v noci, mě v kelii vyrušila nečekaná návštěva. Starec Paisij za mnou přišel uprostřed noci, aby mi zaklepal na dveře a zeptal se mě, kolik je hodin. Chtěl mi říci, v kolik hodin začíná ranní bohoslužba, aby mě uklidnil.
Navždy si budu pamatovat ještě jedno setkání, kde nám starec Paisij vyprávěl o bohonosných starcích, o zřítelích Nestvořeného světla, o blahodatných mniších, o dlouholetých zápasech, o slzách a všenočních bděních, o ikonách, o svatých ostatcích a mnohých zázracích.
„Nikdo nedospěl k Bohu bez námahy,“ jak říká Abba Izák.
Musíme z mnišství odstranit světského ducha. Pot je mnišská koupel a myrha.
Modlitba je hlavní prací mnicha, nadřazená dokonce i misijní práci a skutkům lidumilnosti. Modlitba uděluje věčný odpočinek duším zesnulých.
Drazí bratři, modleme se ještě více za naše zesnulé bratry. Věčná budiž jejich památka!
Spravedlivý zůstane v paměti věčně, Aleluja!“
Podle „Μον. Μωϋσή Αγιορείτου (†), από το βιβλίο «Αγιορείτικο Μεσονυκτικό»“ (Mnich Mojžíš Svatohorec (†), z knihy „Svatohorská půlnočnice“)
Zdroj: Hlias Daslis
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Užitečné odkazy:
(Vzácné autentické video zachycující starce Paisije před svou kelií na Svaté Hoře Athos)
