„Stalo se to tak, že velezářivé světlo svého Božství zahalil lidskou přirozeností, a tak mohla země přijmout a pohostit ve svém středu Boha, aby s ním mohl člověk rozmlouvat. Král kralujících a Pán panujících si přál narodit se z Přečisté Panny Marie jako člověk, a při tom neměl ani sebepatrnějšího místa, kam by hlavu sklonil, ani místa teplého a hřejivého, ani skromného domu, který má i ten nejprostší a nejnuznější člověk zde na světě! Pán si naopak přál vyhnout se jakékoli slávě a poctám, a proto ho uvítala pokorná jeskyně. Nebeský Otec, který nicméně dobře ví, jak má koho oslavit, povolal hvězdu, onoho světlého anděla, který zvěstoval svými ústy celému stvoření božské Narození svého Syna.

Andělé zapěli: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle!“

Pastýři tehdy svýma prostýma očima obdivovali a zvěstovali o této velké radosti, že se na zemi narodil král. A mudrcové, ti Bohem osvícení mágové, spěchali za hvězdou jako za svým průvodcem, aby dostihli cíle své cesty a poklonili se na zemi dosud neznámému Bohu, kterého obdivovali, aniž by jejich rozum byl schopen pojmout toto převeliké tajemství. Dokonce i nerozumná zvířata, která následovala pastýře, se shromáždila kolem božského Nemluvněte a sledovala Ho s úžasem a ohromením.

A hle, naše Přečistá Matka, Panna Marie, která byla učiněna hodnou této nezměrné pocty, stát se Matkou Boha, zachovavší panenství, bez semene a účasti muže, v tak útlém věku…, také ona zůstala v úžasu, byla vyvedena z míry a zcela ohromena. Jsouc ve velkém údivu, její mysl to nemohla pochopit, jak by mohla porodit člověka, aniž by se udály jinak náležité podmínky početí, že neumístitelný Bůh se usazuje do jejího všesvatého lůna! Hleděla na tyto události svým panenským zrakem a opanoval ji úžas, její srdce bylo naplněno bezměrnou láskou a uctíváním božského Nemluvněte…“