Ikona Matky Boží Vatopedská (Παραμυθιά)
„Utěšitelka“ čili „Radost a útěcha“
(památka 21. ledna / 3. února)
Jednou dávno, ve 14. století po Kristu, jeden pirát jménem Varduchan, který se usídlil na ostrově Milos (Μήλος – řecký ostrov v Egejském moři, severně od Kréty, nejjihozápadnější ostrov v souostroví Kyklady), útočil spolu se svými patnácti pirátskými loděmi na mírumilovné obyvatele místních ostrovů v Egejském moři a přepadával lodě na pobřeží Thrákie a Malé Asie.
V lednu roku 1320 se rozhodl napadnout i Svatou Horu Athos.
Připravil si k tomu deset svých lodí, na které nalodil dvě stovky pirátů a vyplul směrem k monastýru Vatoped (řec. Βατοπέδι). Při rozbřesku 21. ledna (3. února) piráti zakotvili u monastýrského přístavu, seskupili se do bojového uskupení, potom se skryli a čekali, až bude otevřena, jako každé ráno, brána monastýru.
V monastýru se pak mniši, kteří právě zakončili jitřní bohoslužbu, začali rozcházet do svých kelií, na krátký odpočinek. A právě v tomto okamžiku jeden monastýrský starec uslyšel hlas od ikony Přesvaté Bohorodice, který říkal:
„Dnes neotvírejte bránu. Vystupte na monastýrské hradby a odežeňte piráty.“
Jsa překvapen tím, co slyšel, starec se ihned obrátil a pohlédl na ikonu Bohorodice, kde spatřil, jak tvář Bohorodice i tvář Božského mládence podivuhodně ožily. Malinký Ježíš natáhl svoji ručku a chtěl zakrýt ústa své Přesvaté Matky, otočil se k ní a řekl: „To není třeba, Matko moje, neříkej jim to. Nechť dostanou to, čeho si zasloužili, protože nedbale plní své mnišské povinnosti.“ Bohorodice však ručku Božského Mládence zadržela, svojí tvář naklonila napravo a opět řekla: „Dnes neotvírejte bránu!“ A k tomu pak ještě dodala: „Hleďte učinit pokání, protože můj Syn se na vás hněvá!“ A pak ještě jednou, na potřetí, zopakovala: „Dnes neotvírejte bránu!“
Zcela ohromený starec igumen sezval bratrstvo a všem mnichům řekl o tom, co viděl a co slyšel. Bratři monastýru pak s velkou bázní vzhlédli k ikoně Matky Boží, kde všichni spatřili, že tvář Bohorodice i Mládence náhle změnily svůj výraz, a podobně se na ikoně změnily i jejich ruce. Mniši vzdali díky Přesvaté Bohorodici za její spasitelnou prozřetelnost a poté vystoupali, podle jejího příkazu, na hradby monastýru.
V tom okamžiku se už piráti s žebříky a sekyrami chystali k útoku na monastýr. Igumen, který stál ve střílně, nejprve pirátům dovolil, aby se trochu přiblížili a potom pozdvihl čestný Kříž, a tím dal znamení k odražení pirátského útoku. V prvních okamžicích hned padlo deset pirátů mrtvých k zemi, mnozí byli zraněni a ostatní pak začali utíkat zpátky ke svým lodím a nakonec odpluli pryč.
Mniši, dojati takovou milostí Matky Boží, sešli z hradeb do chrámu a z celého srdce vzdali díky a chválu Bohorodici. Od toho času až dodnes je tato ikona chráněna ve Vatopedském monastýru a začala být nazývána „Paramythia“ (řec. Παραμυθιά), to jest „Útěcha – Potěcha – Utěšitelka“. Až do dnešních dnů zůstávají na ikoně pozměněné ruce a tváře Matky Boží a Mládence Ježíše, aby všem připomenuly onu zázračnou událost.
Na památku zázračné záchrany monastýru před vydrancováním byla před touto ikonou Matky Boží zapálena věčná lampáda, která se nikdy neuháší; rovněž před ikonou stojí neustále zapálená velká svíce. V kapli, kde se ikona nachází, se pak odedávna konají všechny mnišské postřihy bratří monastýru a každodenně se zde zpívá moleben Matce Boží.
Ikona Matky Boží „Útěchy – Utěšitelky“ nám zázračně poukazuje na podivuhodnou a zvláštní smělost Matky Boží před jejím Synem, z čehož vyplývá, že ona je nejen tou, která utěšuje hříšné, ale je také tou, která od nich odvrací Boží hněv.
Tropar hlas 4.
Jako blahodatnou a spasitelnou záštitu nalezli jsme Tvoji ctěnou ikonu, Bohorodice. Na ní s pokorou hledíce, k Tobě voláme: Vládkyně, sešli nám útěchu, neboť my, hříšní a pokorní, na Tebe naději vkládáme. V Tvoji pomoc my, nedůstojní, doufáme. Pospěš a zbav nás neštěstí, žalu a zármutku a upros Syna svého, Krista Boha našeho, aby se smiloval a spasil duše naše.
Modlitba
Naděje všech konců země, Přečistá Panno Bohorodice, Utěšitelko naše! Nezoškliv si nás hříšné, neboť na Tvou milost naději vkládáme. Uhas hříšný plamen a oros pokáním seschlé srdce naše. Očisti naši mysl od hříšných myšlenek. Přijmi našich duší a srdcí modlitby a prosby, které Ti se svými povzdechy přinášíme. Buď zastánkyní a přímluvkyní za nás, před Synem svým a Bohem, odvrať od nás Jeho hněv svými mateřskými modlitbami. Utvrď v nás pravoslavnou víru, vlož do nás ducha bázně boží, ducha pokory, trpělivosti a lásky. Uzdrav duševní i tělesné rány, utiš bouři zlých útoků a napadení nepřítele. Odejmi břímě našich hříchů a neopouštěj nás, abychom před koncem nezahynuli. Daruj nám svoji milost a své svaté požehnání daruj všem, kteří zde nyní před Tebou předstoupili a k Tobě se modlí. Vždy s námi přebývej, daruj radost a útěchu, pomoc a zastání všem těm, kteří k Tobě přichází. Abychom Tebe oslavovali a velebili do posledního našeho vzdechu. Amen.
podle níže uvedeného pramene připravil o. Marek Malík
