Svatý starec Paisij Svatohorec
o úctě ke svatým ikonám
Když se nějaký člověk klaní ikonám a při tom nemá dostatečnou zbožnost, nezůstávají jeho ústa bezhlesná, nemluvná?
A když někdo zbožný uctí polibkem ikony, nestanou se jeho ústa výmluvná, v dobrém slova smyslu výřečná?
Existují však lidé, kteří, když uctívají ikony, se jich ani nedotknou. Ostatní, kteří, když se jim klaní, se jich dotknou pouze rty.
Ano, takto.
Slyšeli jste něco?
Ne.
Hm, pak jsou tyto rty zbavené hlasu, „nemluvné“.
Zatímco, když se ikoně klaní člověk zbožný, jeho polibek je slyšet.
Jeho rty jsou „výřečné“.
Není to tak, že bychom proklínali něčí rty, když říkáme, že zůstávají „nemluvné“, ale je to zkrátka tak, že některé rty vydávají blahý zvuk, a jiné zůstávají němé.
Když vidíme svaté ikony, naše srdce musí přetékat láskou k Bohu a svatým, a my musíme padnout k zemi, abychom se jim poklonili a objali je s velkou úctou.
Měli byste vidět jednoho zbožného starce v Monastýru Filotheos na Svaté Hoře Athos, starce Savvase, s jakou zbožností a úctou, s jakou srdečností objímal ikonu Panagie „Sladce líbající“!
Jelikož místní otcové líbali tuto ikonu vždy na stejném místě, časem se na ní objevila jakási vypouklina…
Připravil a přeložil MD.
Z magnetofonového záznamu, viz Tomos 4.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
