Pokud nemáme pokoru, Bůh nejedná!
Starče, proč, když o něco ve víře žádám, Bůh mi to nedává?
– Věříš, žádáš, ale nemáš-li pokoru anebo máš-li naopak sklon k pýše, Bůh ti to, co žádáš, nedává.
Člověk může mít víru nejen jako „hořčičné zrno“, ale také jako kilo hořčice. Ale pokud nemá odpovídající pokoru, Bůh nejedná, protože by to tomu danému člověku neprospělo. Jestliže panuje pýcha, víra nepůsobí.
Když člověk kráčí svým životem s vírou, bez pochybností, a prosí o Boží pomoc, pomalu se dostavují nejprve malé události, pak větší, a jeho víra se prohlubuje. Když prožívá božská tajemství zblízka, stává se teologem, protože je neuchopuje myslí, nýbrž je prožívá ve skutečnosti.
Jeho víra stále roste, protože se pohybuje v jiném prostoru, obklopen božskými událostmi. Aby však člověk mohl zažít Boží tajemství, musí se zbavit svého „starého člověka“, vrátit se nějakým způsobem do stavu před pádem.
Je třeba, aby člověk získal nevinnost a jednoduchost, aby jeho víra byla neotřesitelná a on naprosto věřil, že není nic, co by Bůh nemohl učinit. Když pak slyšíte o člověku, který nevěří nebo pochybuje o některých věcech, které mají co do činění s Boží pomocí, víte, jak moc trpí?
Starče, nepomáhá k duchovnímu pokroku také prostředí, v němž žijeme?
– Ano, to pomáhá, ale někdy může člověk žít i mezi lidmi svatými, a přitom nedosáhnout žádného pokroku. Existoval snad ještě nějaký větší předpoklad pro Jidáše, který byl neustále s Kristem? Jidáš neměl pokoru a neměl dobrou povahu. A ani po své zradě se nepokořil. V hněvu a sobeckosti zahřměl „30 stříbrnými“ a odešel ve své zlosti na popraviště (k sebevraždě). A farizeové jednali podobně jako ďábel. Když svou práci dokončili, řekli Jidášovi: „Co nám do toho? Ty viz.“ (Mt 27,4)
Bůh jedná podle stavu člověka. Duchu Svatému nic nebrání. Pochopil jsem, že kdekoli se člověk ocitne, pokud se snaží se ctí, může dosáhnout toho, po čem touží, tj. spásy své duše.
Kde žil Lot? V Sodomě a Gomoře! A v jakém duchovním stavu se nacházel!
Nyní, ať už chceme nebo ne, musíme se snažit stát se lepšími, aby v nás působila božská blahodať.
Různé události nás nutí a budou nutit přiblížit se Bohu ještě více, abychom získali božskou sílu, abychom se dokázali správně postavit ke každé situaci… A Dobrotivý Bůh nás samozřejmě neopustí.
On nás ochrání.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
