Při příležitosti svátku ctihodného starce
Paisije Svatohorce
(12.7.)
O duchovních darech a Boží blahodati
Ani v době Starého zákona nezískávali lidé Boží dary, duchovní charizmata a dary proroctví, odděleně od Božího lidu. Jak Mojžíš, tak Elijáš, a stejně tak i další proroci a svatí lidé Starého zákona „získávali dary Ducha Svatého k prorokování pouze, pokud se nacházeli uprostřed Božího lidu“, tj. uvnitř Církve Starého zákona. A stejně tak uvnitř novozákonní Církve dával vždy Bůh, a nadále udílí, charizmata Ducha Svatého…
Naši svatí a bohonosní starci, jakož i učitelé Církve jednomyslně potvrzují, že pravá Kristova Církev Nového zákona je naší Pravoslavnou církví, která zachovává pravdivě svaté Kristovo Evangelium, nezměněné učení Kristovo. Tato naše Svatá pravoslavná církev (k tomuto pravdivému učení) nikdy nic nepřidala, ale ani nic neodebrala.
Ti, kteří se účastní církevního shromáždění v naší Svaté církvi dnes, těm je dávána stejná blahodať, jakou dal Pán Ježíš Kristus i svým učedníkům, kteří ji přijali v době Sestoupení svatého Ducha, a také proto tímto způsobem představujeme pokračování oné Prvotní církve, kterou náš Pán na tomto světě založil…[1]
Dávejme tedy pozor, buďme bedliví, abychom se nenechali oklamat různými agitacemi, různými kázáními a prohlášeními, prostřednictvím nichž nás budou chtít různí lidé přimět, abychom opustili naši Církev, pravíce, že také jinde existuje svatost, že také jinde je možné najít správné a pro duši užitečné učení, že také jinde – tj. mimo Církev – existuje Boží blahodať a Boží osvícení.
Abychom si mohli být jisti, že někdo, nějaký člověk, má Boží blahodať a že nám může pomoci v naší spáse, je třeba se podle starce Georgia Grigoriatského současně ptát:
Je takový člověk uvnitř Církve Kristovy? Je pokřtěný pravoslavný křesťan? Zpovídá se? Přijímá přečisté Dary? Teprve pak můžeme pojmout důvěru k takovému člověku a k jeho učení. Pokud ovšem takový člověk není členem naší Svaté a Pravoslavné církve, nezpovídá se, nepřijímá svaté Dary, nežije životem duchovním (mystickým) a církevním, „pak takovému člověku nevěřme, neboť takový člověk nemá pravou blahodať Ducha Svatého, a může nás naopak svést do iluze a klamu, a my můžeme ztratit cestu k Bohu, pokud takového člověka budeme následovat“[2].
Předpoklady pro získání Boží blahodati podle
svatého starce Paisije
Svatý starec Paisij se k tomuto tématu vyjadřoval následovně:
„Když se člověk zapojí do nějaké vnější (společenské) aktivity, aniž by ještě dosáhl osvíceného vnitřního duchovního stavu, může sice vykonat určitý duchovní zápas, avšak bude mít úzkost, zármutek, nedostatek důvěry v Boha a často ztrácet vnitřní pokoj. Pokud neučiní dobrým své vlastní nitro, nemůže tvrdit, že jeho zájem o obecné blaho (lidí, společnosti) je skutečně dobrý a čistý. Teprve až když se osvobodí od „svého starého člověka“ (srov. Tit 2,12 a Kol 3,9[3]), pak obdrží božskou blahodať, takže sám získá Boží pokoj a také druhé může utišit a předat jim takto získaný pokoj od Boha. Pokud ovšem nemá Boží blahodať, nemůže ovlivnit ani sebe, ani pomoci druhým, a tím také dosáhnout Bohem požehnaného výsledku svého snažení. Takový člověk se musí ponořit do Boží blahodati a teprve pak použít své nově osvícené síly ke spáse ostatních.“[4]
„Starče, jak člověk dosáhne stavu, kdy všechno vidí jasně?“
„Srdce musí být očištěno, aby v něm spočívala Boží blahodať. Cožpak to neříká svatý žalmista: „Srdce čisté stvoř ve mně, Bože!“ (Žalm 51,12) Když je srdce člověka očištěné, ať muže či ženy, Kristus v něm přebývá, a pak se lidé ani nepohoršují, ani druhé nepomlouvají, ale předávají (Boží) blahodať a (křesťanskou) zbožnost. Muž, který pečuje a zachovává svou duchovní čistotu, zachovává tak ve svém nitru i Boží blahodať. Vidí tedy vše jasně, ale rovněž to, co je nečisté, dokáže vhodně zužitkovat. Také ono nečisté dokáže „ve své duchovní dílně“ dobře proměnit na duchovní dobro.“[5]
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Poznámky pod čarou:
[1] Viz (†) Αρχιμανδρίτου Γεωργίου. Εις την Κυριακής της Πεντηκοστής, Ομιλία στ΄. Ομιλίες σε εορτές του Πεντηκοσταρίου και σε Κυριακές (των ετών 1981-1991) Δ΄. Άγιον Όρος 2018, s. 149.
[2] Viz tamtéž, s. 150
[3] Ef 4,22: „Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle klamných žádostí.“
Kol 3,9: „Nelžete jedni na druhé, když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho.“
[4] Άγ. Παϊσίου Αγιορείτου: Λόγοι Β‘ – Πνευματική αφύπνιση. Κεφάλαιο 4 – «Ενέργειες με σύνεση και αγάπη. Εργασία στον εαυτό μας».
[5] Άγ. Παϊσίου Αγιορείτου: Λόγοι Β‘ – Πνευματικη αφύπνιση. Κεφάλαιο 3 – «Πάντα καθαρά τοις καθαροίς». Ο πνευματικός άνθρωπος είναι «πύρ καταναλίσκον».
Užitečné odkazy:
