Kde je shromážděna Pravoslavná církev, pravá Církev Kristova, tam se také zjevuje milost Ducha Svatého.
Svatá Padesátnice (Svátek Letnic)
Pravoslavná církev je místem ryzí zkušenosti
Boží blahodati
(†) Arch. Georgios Grigoriatský (Kapsanis)
Naše Pravoslavná církev je církví Padesátnice, církví Letnic.
A proč je tomu tak?
Je to Církev vtělení Krista, Jeho ukřižování, Jeho Vzkříšení a Letnic. Když z celého Kristova díla oddělíme jeden jediný bod, příliš ho příliš zdůrazníme anebo nesprávně vysvětlíme, stane se z něj jednostrannost a hereze.
Pouze Církev, která přijímá a prožívá veškeré dílo Kristovo, včetně Letnic, je pravou Církví Letnic.
Může být Vzkříšení bez kříže? Může člověk poznat Boha, aniž by byl ukřižován půstem, modlitbou, pokáním, pokorou, askezí? V životě Krista, ale i křesťana přichází nejprve vždy Kříž, a teprve poté následuje Vzkříšení a Letnice.
Někteří (starec hovoří o tzv. letničních) si přejí dosáhnout Vzkříšení a získat duchovní dary, aniž by ukřižovali sami sebe skrze pokání, askezi, půst a poslušnost Církvi. A také proto tito lidé nepředstavují církev Letnic.
Při každé božské liturgii dochází v naší Církvi k Letnicím, ke svaté Padesátnici.
Jak se jinak chléb a víno stávají Kristovým tělem a krví? Cožpak se to neděje sestoupením Ducha Svatého? Hle, zde jsou Letnice! Každý svatý Prestol v Pravoslavné církvi je rovněž síní Letnic. V každém křtu zažíváme Letnice. Z milosti Ducha Svatého se člověk stává křesťanem a je začleněn do Kristova těla. Každé svěcení diákona, kněze a dokonce i archijereje (biskupa) je novou Letnicí. Duch Svatý sestupuje a činí z člověka Božího služebníka.
Každá zpověď křesťana je opět Letnicemi. Když křesťan pokorně poklekne před svým duchovním otcem, vyzná své hříchy skrze pokání a jeho duchovník poté pronese rozhřešující modlitbu, je mu vše odpuštěno milostí Ducha Svatého.
Každé shromáždění a každá církevní Tajina je pokračováním Letnic, protože se konají v přítomnosti Ducha Svatého. Proto téměř všechny skutky, modlitby a tajiny Církve začínají modlitbou: „Králi Nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy, … přijď, usídliž se v nás!“ Prosíme, aby přišel Utěšitel (Paraklétos), Duch Svatý. A On přichází!
Kde je shromážděna Pravoslavná církev, pravá Církev Kristova, tam se také zjevuje milost Ducha Svatého. Každý svatý v naší Církvi je duchonosný muž, plný darů Ducha Svatého, muž Letnic – svaté Padesátnice.
Jedna z proseb „Modlitby Páně“ zní takto: „Přijď Království Tvé“, což znamená: „Nechť přijde milost (sestoupí blahodať) Tvého Ducha Svatého (Bože)!“ Království Boží je milostí Ducha Svatého. Takže prostřednictvím modlitby „Otče náš“ žádáme o Ducha Svatého.
Modlitba „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“ se také děje z milosti Ducha Svatého. Neboť, jak říká apoštol Pavel, „nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12,3). To znamená, že nikdo nemůže nazvat Ježíše „Pánem“, jedině z milosti Ducha Svatého. Vizte tedy, že naše Církev neustále žije Letnicemi.
V naší svaté Církvi máme, bratři moji, požehnání, neboť se v ní nachází Boží blahodať. Máme tedy možnost osvojit si a získat zkušenost Boží milosti, být sjednoceni s Bohem.
Naše Pravoslavná církev je osvědčený a jistý způsob spásy. Je to Církev proroků, apoštolů, Otců, mučedníků, svatých, dokonce i těch nedávných svatých, jakými je (např.) svatý divotvůrce Nektários (Eginský).
Posvátný monastýr sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Je to Církev, která zachovává evangelní učení ryzí (originální, nefalšované) po dobu více než dvou tisíc let, ačkoli proti ní vystupovali a vedli s ní boj mnozí a vskutku hrozní heretici. Jen vzpomeňte, kolik heretiků bojovalo proti naší Církvi v průběhu staletí. A nikoli pouze nepřátelé, jako letniční.
Byli to i císařové s armádami, se světskou mocí. Církev však svrhnout nedokázali.
Ani obrazoborectví, které trvalo sto třicet let, nemohlo svrhnout a zničit svaté Pravoslaví. Bylo zjeveno tisíce mučedníků za Církev. A přesto nebyla Církev nikdy poražena, ačkoli se zdá, že bývá přemáhána a je proti ní veden boj. Ve skutečnosti, čím více je Církev vystavována náporům a útokům, tím silnější a jasnější z nich povstává.
V naší Církvi tedy působí milost Ducha Svatého. V naší Církvi jsou dodnes svatí. Těla mnoha svatých zůstávají nedotčena (jsou netlená), vydávají myro a libě voní, činí zázraky. Kde jinde se něco takového děje? Ve které sektě a ve které „církvi“ je možné, aby někdo, koho vyzvednou z hrobu, vydával vůni? Možná jste slyšeli, že kostnice na Svaté Hoře Athos libě voní, protože mezi kostmi otců jsou kosti svatých mnichů. Tyto věci se dějí díky přítomnosti Ducha Svatého. Kromě toho, pouze svěcená voda, tzv. agiasma pravoslavných křesťanů, zůstává nedotčena a nekazí se. Ti z vás, kteří máte ve svém domě svěcenou vodu, dobře víte, že bez ohledu na to, jak dlouho ji doma máte, nikdy se nekazí…
Toto je naše víra, víra pravá a pravoslavná.
* Starec zesnul v den narozenin Církve, v den Letnic (svátku Padesátnice, † 8. 6. 2014) a byl pohřben na svátek Utěšitele – Přesvatého Ducha, Kterého po celý svůj život svým dílem a slovem opěvoval.
Podle níže uvedených zdrojů připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Zdroj: Ορθόδοξη Παρουσία
Zdroj:
