„Ani dnes na nás Všedobrotivý Bůh nezapomněl.“
Svatý Filotheos Zervakos sloužil v letech 1905-1907 jako voják v Athénách, kde se dozvěděl o všenočních bděních, které se v té době konaly v chrámu svatého Elizea na místě zvaném „Plaka“.
Chodil tam často, protože se zde seznámil se skromným knězem jménem Papa Nikolaos (Planas), u nějž nalezl takové duchovní odpočinutí a útěchu, že nezmeškal ani jednu z těchto bdění v blízkosti svého osvíceného starce Nikolaa.
Když se ho zeptali na Papa Nikolaa, svatý Filotheos s obdivem říkal:
„Nikdy jsem ho neviděl zasmušilého, melancholického, smutného a depresivního. Vždycky jsem ho viděl usmívajícího se, veselého a radostného…“
Papa Nikolaos sloužil svatou liturgii denně téměř celých 50 let. Ale jelikož tehdy nebylo snadné zajistit si na každý den prosforu ke sloužení svaté liturgie, ano, byly to těžké roky, starec Nikolaos se modlil a čekal, až někdo přijde a přinese mu jeho „prosforu“, takže si zvykl čekat a při tom uvažovat:
„Bůh jistě odpoví, Bůh ji pošle,“ říkával, jak o něm svědčily jeho duchovní děti z té doby.
A vskutku.
Všechny ty dlouhé roky nikdy nezůstal bez své prosfory, až na pár výjimek (někdy, když měl velkou nouzi o zajištění prosfory, použil k proskomidii i běžný chléb z místní pekárny).
Když zase jednou Bůh „poslal“ nějakého člověka do kaple, kde světec sloužil, aby předal pokornému Papa Nikolaovi jemu potřebnou prosforu, neboť ten již velmi časně zrána začal sloužit jitřní bohoslužbu, světec vyšel z Královských dveří, nemohouce skrýti duchovní radost při pohledu na bratra přinášejícího prosforu, takže přerušil na okamžik jitřní bohoslužbu a zalit slzami dojetí jako malé dítě vyběhl ven a zvolal:
„Ano, dítě moje, tady! Ani dnes na nás Všedobrotivý Bůh nezapomněl.“
Zdroj: Πατέρες της Εκκλησίας
