Den, kdy naše farnost znovu povstala ve vší své kráse a „zaplesala“ a „rozveselila se“!
Skvěj se, skvěj se, nový Jeruzaléme, neboť vzešla nad tebou sláva Hospodinova.
Plesej nyní a vesel se, Sione! Ty pak Přečistá Bohorodice,
raduj se ze vzkříšení Syna svého!
Kristovo Vzkříšení přineslo světu Radost, Světlo a Pokoj!
Kdy jindy jsou tyto božské a nadpřirozené dary lépe cítit než v den Vzkříšení.
Kristus svým učedníkům přál, aby se radovali.
Anděl jim řekl: ‘Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.’
(Lk 2,10)
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
(Jn 15,11)
Pán Ježíš přinesl díky své boholidské osobě všem, kteří v Něj uvěří, „pokoj“, pokoj, který je od Boha, který je věčný, který trvá na věky, pokoj, který tento svět, ponořený do hříchu, nemůže nikdy dát.
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: ‘Pokoj vám.’ (Jn 20,19)
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! (Jn 14,27)
A konečně „Světlo“! „Světlo ze Světla“ (Pravý Bůh z Pravého Boha)… Tím je náš Kristus. Toto Světlo doplňuje pomyslnou triádu božských ctností a nebeských darů. Vždyť Pán Ježíš je „Světlem“ lidí. Bez světla není možné s jistotou kráčet.
V něm byl život a život byl světlo lidí. (Jn 1,4)
Svatý starec Emiliános Simonopetrsský pravil:
Na konci božské liturgie prohlašujeme: „Viděli jsme Světlo pravé.“
Naše srdce Ho viděla.
Cítili jsme Ho hluboko v našem životě.
Jestli byl o Neděli Vzkříšení odvalen kámen od Hrobu, tak o Neděli Tomášově, tzv. Antipasše, celá naše farnost povstala jednomyslně a svébytně spolu se vzkříšeným Kristem. Po dlouhé době zkoušek, ústupků, těžkostí a omezování.
Jestli jsme o Neděli Vzkříšení volali „Kristus vstal z mrtvých!“, tak o Neděli Tomášově jsme spolu s Jeho učedníkem pravili: Pán můj a Bůh můj. (Jn 20,28)
Svatý starec Paisij pravil: „Cokoli děláš, dělej to svým srdcem. Dělej to pro Krista.“
A proto i my, ať konáme cokoli, ať se nám naše snažení daří, nebo nám práce nejde, jak bychom si přáli, vždy dělejme vše „pro Krista“. On ve správný okamžik přinese odměnu. On vhodným způsobem ocení naši námahu. On ve své spravedlnosti pošle svou božskou blahodať do našeho srdce, aby se srdce „zaradovalo“, „zaplesalo“ a „rozveselilo se“, neboť v den Vzkříšení raduje se vše nebeské i pozemské, neboť: Toto je den, který učinil Hospodin, a proto radujme se a veselme se v něm. (Ž 118,24).
Michal Dvořáček
