Uvedení do svátku Proměnění Páně podle
evangelních čtení Písma svatého…
Otec Panagiotis Varduniotis
Pravoslavný kněz z chrámu sv. Spyridona
z metropolie Nea Ionia a Filadelfia (Attika, Řecko)
Podle vyprávění tří synoptických evangelistů Marka, Matouše a Lukáše bere Kristus s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystupuje s nimi na vysokou horu.
„Vysoká hora“ znamená duchovní výstup, který nemá žádný konec, žádné omezení. Je „nekonečným koncem“. Tam, na Hoře Tábor v Galileji, se před nimi Kristus proměnil a jeho tvář zářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako sníh. Co to znamená, že „jeho tvář zářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako sníh?“
V souladu s výklady Písma svatého a zkušeností svatých Otců je Bůh bytností (tj. podstatou) a energií. Boží podstata je však člověku nepřístupná. Člověk nikdy nemůže Boží podstatu poznat a mít na ní účast. Svatý Jan Damašský s odkazem na Boží přirozenost-podstatu, píše: „Nekonečné a nepochopitelné je tedy ono božské, přičemž pochopitelná je pouze jedna věc, a sice nekonečnost a nepochopitelnost Boží podstaty.“ Člověk může mluvit o božské podstatě pomocí obrazů. A také v tomto smyslu fráze „jeho tvář zářila jako slunce“ znamená nepoznatelnost Boží podstaty. Jako se nemůžeme pouhým okem podívat v pravé poledne do slunce, tak je nepředstavitelné poznat a dotýkat se Boží podstaty (tj. mít na ní nějakou účast).
Vzhůru k nejvyššímu vrcholu Svaté Hory Athos!
Poutníci začínají svůj výstup od Skitu Malé Anny již dnes, v brzkých ranních hodinách. Tento výstup trvá přibližně 6 hodin. V odpoledních hodinách, v předvečer svátku Proměnění, ihned poté, jakmile zapadne slunce, se začíná na samém vrcholu, ve stejnojmenné kapli, Všenoční bdění, které končí až v den svátku, s rozbřeskem slunce.
Platón, největší teolog z pohledu světského poznání světa a vzdělání člověka, ve svém vysoce teologickém díle „Symposium“ dospívá k vyznání, že „skutečně bytí“ je absolutní bytí. Bůh je absolutní jednota. Hned ale spěchá s prohlášením, že „Bůh se s člověkem nesměšuje“. To znamená, že Bůh se nespojuje, nestýká se s člověkem. Člověk se tedy podle Platóna nemůže (svou účastí) podílet na tom, co je božské. Podle pravoslavné zkušenosti se člověk nemůže účastnit Boží podstaty, může však mít účast na Bohu prostřednictvím nestvořených Božích energií.
„A jeho roucho zbělelo jako sníh“… Vyjádření, v němž je popisována skutečnost, že Kristovy šaty zbělely jako sníh, označuje nestvořené Boží energie. My nemůžeme poznat Boží podstatu, účastnit se jí (viz „jeho tvář zářila jako slunce“), ale můžeme ji poznat a analogicky se sjednotit s Bohem prostřednictvím Jeho nestvořených energií, „jak je to jen možné“ (jak jen to člověk může snést), zcela v souladu s tím, jak o tom zpíváme v troparu svátku Proměnění.
„Tys proměnil se na hoře, Kriste Bože, a ukázal jsi učedníkům slávu svou, pokud ji snésti mohli. Na přímluvy Bohorodice ať zasvitne též nám hříšným světlo Tvoje věčné. Dárce světla, sláva Tobě.“ (Tropar, hlas 7.)
Slunci (Boží podstatě) se nemůžeme podívat přímo do očí, ale můžeme vidět a podílet se na bělosti sněhu (viz nestvořené Boží energie).
Bůh je tedy podle svatého Basila Velikého ve své podstatě nepřístupný (tj. není možné se s Ním čili s Jeho podstatou spojit, sjednotit, mít na ní účast), je však přístupný prostřednictvím svých nestvořených energií.
Vrchol Svaté Hory Athos ve výšce 2033 m.n.m. s kaplí zasvěcenou svátku Proměnění Páně
Uvedu příklad. „Bůh je láska“ (1 Jn 4,8). Tato věta evangelisty Jana neznamená, že podstatou Boha je láska. Protože pak by Bůh miloval z nutnosti. Fráze „Bůh je láska“ znamená, že Bůh jedná svobodně jako láska, jakkoli je láska nevyslovitelná a nezměrná. Nestvořená Boží energie je tedy jedna a jediná, jde o Boží lásku, která podle svatého Řehoře Teologa: „množí se nerozmnožitelně mezi mnohými a rozděluje se nerozdělitelně v částech“. To znamená, že tuto Boží lásku sdílejí všichni lidé, aniž by vznikaly různé díly této lásky, ale ona zůstává jedinou láskou Boží a zároveň je sdílena mnoha, těmi, kteří se stávají jejími účastníky, aniž by tato láska byla roztříštěna na části. To znamená, že Bůh dává všechnu svou lásku každému člověku a každý člověk se podílí na celé Boží lásce, a nikoli pouze na části Jeho lásky. Takže když člověk začne nezištně milovat vše kolem sebe, začne se tím podílet na „Nestvořené energii = Boží lásce“. A účastí na nestvořené Boží energii postupuje směrem k podobnosti (s Bohem).
Potom evangelisté píší: „Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, zazněl hlas z oblaku řkoucí: Toto jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.“ (Mt 17,5)
Tento světlý mrak, který se mnohokrát objevuje ve Starém zákoně, na Hoře Sinaj při předávání Zákona, při putování Izraele na poušti atd., poukazuje na přítomnost Ducha Svatého. Hlas skrze oblak, jako při křtu Krista, odkazuje na přítomnost Otce. Proto máme na hoře během „proměnění Krista“ přítomnost celé Nejsvětější Trojice. Protože v Nejsvětější Trojici vždy jednají všichni společně a nikdo nikdy nejedná sám. A člověk vždy vidí Boha=Svatou Trojici jako Světlo ve tváři Slova. Beztělesného ve Starém zákoně, Vtěleného v Zákoně novém.
Proto Kristus odpovídá Filipovi, který mu řekl „ukaž nám Otce“, slovy: „Kdo vidí mne, vidí i Otce“. (Jn 14,9) Ve vyznání víry vyznáváme o Kristu Logu (Slovu): „Světlo ze Světla“. Svatí Otcové empiricky vždy vidí ve Světle Kristově Světlo Otce i Světlo Ducha Svatého. Ale vždy skrze Světlo Kristovo.
Synoptičtí evangelisté Marek, Matouš a Lukáš nám ve svém vyprávění o „Kristově proměnění“ sdělují zkušenost naší svaté Církve. Nazírání=vidění Trojjediného Boha jako Světlo ve tváři vtěleného Krista Slova.
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Evchi.gr
Ανεβαίνοντας στον Άθωνα για τη Μεταμόρφωση του Σωτήρος (ΒΙΝΤΕΟ)
