„Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.“ (1Pa 16,34)
– Starče, jak se zachránil jeden ze dvou lotrů, kteří byli ukřižováni s Kristem?
– Vylezl po zdi a vstoupil do nebe! „Pokáním se lotr zmocnil Ráje.“ Jinými slovy, svým velkým pokáním doslova pro sebe zcizil Ráj.
– Takže, starče, člověk by neměl mít naději na spasení a strach z pekla?
– Pokud má naději na spasení, nebude mít strach z pekla. A aby měl člověk naději na spásu, bude poněkud spořádaný. Člověka, který čestně vede svůj zápas, jak jen může, a nemá sklony dělat neplechu, ale ve svém boji je jednou poražen – pak vítězí, pak je zase poražen a zase vítězí, toho Bůh nikdy neopustí. Pokud alespoň trochu nechce člověk Boha rozesmutnit, půjde do nebe „ve svých botách“. Přirozeně Dobrý Bůh ho nápadně postrčí do nebe.
(To znamená)…, že Bůh to učiní tak, že ve chvíli, kdy bude člověk činit pokání, ho vezme k sobě (do nebe). Je možné, že člověk po celý svůj život s těžkostmi zápasí, ale Bůh ho nikdy neopustí a vezme ho k sobě v tu nejpříhodnější chvíli.
Bůh je dobrý.
Bůh je dobrý a chce, abychom byli všichni spaseni.
Pokud by měli být spaseni jen někteří lidé, proč byl Kristus ukřižován?
Brána Ráje není úzká.
Rajská brána je prostorná pro všechny lidi, kteří se pokorně skloní a nejsou nafoukaní pýchou. Stačí jen, že budou činit pokání, tj., že odevzdají své břemeno hříchů Kristu, a pak mohou snadno touto branou projít.
Kromě toho máme také jisté ospravedlnění, že jsme i pozemští. Nejsme jen duch jako andělé.
Pokud však nebudeme činit pokání a nebudeme přistupovat k našemu Spasiteli s pokorou, žádné ospravedlnění nenalezneme.
Stačilo, aby lotr na Kříži požádal o jedno „požehnání“, a byl zachráněn.
Spása člověka závisí na vteřině, ne na minutě.
Člověk s pokornou myslí je zachráněn, pokud ale projeví pyšnou mysl, všechno ztratí.
Musíme být zachráněni pouze projevem naší cti a obětavosti.
Pro Boha není větší bolesti než vidět člověka v pekle.
Myslím, že pouze vděčnost Bohu za jeho mnohá požehnání a pokorné chování s láskou k Jeho obrazům, tj. k našim spolubližním, s přidáním trocha čestného zápasu postačí k tomu, aby naše duše došla k pokoji jak v tomto, tak (odpočinutí) i v tom budoucím životě.
Podle: Svatý Paisij Svatohorec – Slova II. „Duchovní probuzení“, s. 60-61.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
