„Vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou.“ (Dt 32,7)
Dnes je nejdůležitější, aby si lidé našli svého duchovníka, přistupovali ke zpovědi, měli ve svého duchovního otce důvěru a radili se s ním.
Pokud si lidé najdou svého duchovníka a nastaví si ve svém životě jistý program pro modlitbu a alespoň občasné studium (duchovních knih), budou-li chodit do chrámu, přijímat (svaté tajiny), pak se v tomto životě nemají čeho bát.
Duchovní otec musí hlídat duši, aby neztratila svou cestu. V tomto zápase může pomoci také duchovní studium, avšak pokud člověk nemá vlastního duchovního průvodce, může pak podávat vlastní výklad toho, co přečetl, a tak sejít na scestí.
Víte dobře, že když někdo někam jede autem a nezná dobře cestu, může se poradit s mapou, ale také se zastavit, zeptat se (někoho), aby pak nesjel na špatnou cestu.
Začíná svou cestu, dejme tomu, v Athénách (na jihu) a míří do Floriny (na severu Řecka).
Má mapu a podle ní se řídí. Současně se může u kteréhokoli stánku na cestě zeptat, jestli jede dobře, jestli je cesta sjízdná, protože na kterékoli křižovatce hrozí, že sjede na jinou cestu a skončí třeba v Kavale nebo na nějakém útesu, kde bude hrozit smrtelná nehoda.
Jiný případ může nastat, když se někdo sice na cestu zeptá, ale pak se tou cestou nevydá, nýbrž jede jinou cestou, než mu poradili, takže nakonec skončí někde jinde, nebo naopak nedbá na nebezpečná znamení a zraní se.
Když mu však někdo (z kolemjdoucích) ukáže cestu a zároveň řekne: „Pozor, v tom a v tom místě je nebezpečná zatáčka, je tam sráz…“, takový člověk získá (od Boha) svou odměnu.
Chci říci, že totéž by se mělo dít i v duchovním životě.
Je nutné, aby každý věřící měl svého duchovního průvodce, který ho svými radami provede a pomůže mu prostřednictvím tajiny zpovědi. Jen tak může žít pravoslavným duchovním životem a mít jistotu, že se nachází na správné cestě.
Podle: Svatý Paisij Svatohorec – Slova III. „Duchovní zápas“, s. 142.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
