„Radujte se a veselte se, neboť odplata vaše
hojná jest v nebesích…“
O zármutku a bolesti, kterou nám způsobují někteří lidé…
- Starče, když člověk podle Boha snáší zármutek a nespravedlnosti, které mu lidé způsobují, očistí ho tato trpělivost od vášní?
Ty se ptáš, jestli ho očistí? Doslova ho prozáří!
Existuje vůbec něco vyššího? Tímto způsobem totiž můžete odčinit své hříchy. Podívejte, tak např. nějaký zločinec, který se něčeho špatného dopustí. Je zbit, je uvězněn, a tam koná své malé (duchovní) pravidlo, a tímto způsobem, pokud opravdu a upřímně činí pokání, může se ještě zbavit věčného vězení. Jde snad o maličkost, když tímto svým dočasným utrpením splatí svůj věčný dluh?
A proto snášejte každý zármutek s radostí. Bolesti, které nám lidé způsobují, jsou sladší než všechny sirupy světa, které nám nabízejí naopak ti, kteří nás milují. Vidíte, v Blahoslavenstvích Kristus neříká: „Blahoslavení jste, když vás budou lidé chválit“, nýbrž náš Pán praví: „Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti,“ (Mt 5,11), a ve skutečnosti „mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne“.
Když zlořečení nebylo učiněno v souladu se spravedlností, člověk (tímto strádáním) spoří do věčné pokladnice (ctností). Zatímco když je tato různá pohana vůči nám spravedlivá, pak z této věčné pokladnice poklad ubývá.
Proto musíme nejen trpělivě snášet toho, kdo nás pokouší, ale také bychom měli cítit vděčnost, protože nám tím dává příležitost vést duchovní zápas v lásce, v pokoře a v trpělivosti.
Ti, kteří nás pomlouvají, samozřejmě spolupracují ve svém „díle“ s tím zlým, pokušitelem. Silné větry však obvykle lámou a vytrhávají z kořenů jen slabé a citlivé stromy, které nemají hluboké kořeny; zatímco stromům s hlubokými kořeny těm pomáhají, aby se zakořenily ještě hlouběji…
Musíme se modlit za všechny, kteří nás pomlouvají, a prosit Boha, aby jim poskytl pokání, osvícení a zdraví, a my abychom vůči nim nezanechali v sobě ani stopu nenávisti. Zachovejme si pouze zkušenost z pokušení, dejme stranou všechna soužení a zármutek a pamatujme na slova svatého Efrema Syrského:
„Stane-li se ti, že budeš pomluven a následně bude zjevena čistota tvého svědomí, nezpychni, ale dál pracuj v pokoře pro Pána, který tě lidských pomluv zbavil…“[1].
Poznámka pod čarou:
[1] Οσίου Εφραίμ του Σύρου, Έργα, τόμος Α’, εκδ. «Το «Περιβόλι της Παναγίας», Θεσσαλονίκη 1988, σ. 253.
Zdroj: Γιατί υπάρχουν οι δοκιμασίες και ο πόνος στη ζωή μας; Οι θλίψεις που μας προξενούν οι άνθρωποι (http://www.oodegr.com).
Původní zdroj: Paisij Svatohorec „Slova“, Sv. 4. Posvátný Hesychastérion Evangelisty Jana Theologa. Souroti, Soluň, 2002.
