Dne 3. září roku 1953 proběhlo „První“ přenesení (resp. vyzdvižení) ostatků svatého Nektária Eginského a 20. dubna roku 1961 „Druhé“ přenesení, které bylo současně slavnostní kanonizací tohoto nejoblíbenějšího a nejznámějšího řeckého světce 20. století.
„Moji bratři, křesťané!
Bůh, který je bohatý ve svém velkém milosrdenství, poté, co nás stvořil ke svému obrazu, aby nás učinil účastníky své dobroty, chce, abychom si všichni zasloužili účast na požehnaném životě, již nyní, ale také v budoucím Království.
Založení svaté Církve, kterou na zemi mezi námi ustanovil Trojjediný Bůh, bylo učiněno za účelem omýt nás, očistit nás od našich hříchů, posvětit nás, smířit s Bohem a darovat nám smělost před Ním.
Otevírá nám brány nebes, aby nás do něj uvedl, uděluje nám požehnání Ráje a sesílá nám své božské dary.
Církev byla založena, aby posvěcovala hříšníky.
Tato Církev nás očekává s otevřenou náručí, aby nás přijala.“
Slavnostní procesí při světcově kanonizaci v roce 1961
Svatý Nektários se stal všeobecně známým pravoslavným světcem. Byl doslova „nektarem“ božské lásky, útěchou, porozuměním, plný duchovní něžnosti. Miloval člověka svým ryzím, neopakovatelným a pravdivým způsobem.
Svatý Nektários trpěl pro pravdu a snášel břímě křivd a střely pomluv jako málokdo…
Přenesení jeho ostatků bylo vykonáno dne 3. září 1953 po západu slunce. Tehdy to byl čtvrtek. Bylo kolem 8 hodiny večer. 32 let po jeho zesnutí. V Monastýru Svaté Trojice nebyla v té době žádná elektřina. Všude kolem plály pouze zapálené svíce a lampády.
Nejprve se konala slavnostní bohoslužba. Poté byly svaté ostatky omyty rododendronem a dalšími vonnými mastmi. Později proběhla panychida a svaté ostatky byly přeneseny do chrámu ke všeobecnému uctění stran věřících.
Blahá vůně, která se rozlévala všude kolem, se nedá popsat!
Jaká podivuhodná věc to tehdy byla!
Světec nás nabádal a vedl především k Boží chvále!
(z očitého svědectví)
Svatý otče Nektárii, pros Boha za nás!
Užitečné odkazy:
