Svatý a spravedlivý Alexij (Mečev)
V den svaté Padesátnice promluvme o tom, jak drahé a spasitelné jsou blahodatné účinky Svatého Ducha na nás, na křesťany.
Seslání Svatého Ducha na apoštoly je událostí velké vážnosti. Toto Seslání jest počátkem onoho silného a mohutného podnětu, díky němuž všechen ten dávný, starý a vyžilý pohanský svět padl, zhroutil se, přenechav místo víře světla, skutečné pravdě.
A opravdu, všechno to, co předtím neomezeně vládlo nad světem: ona všezahrnující filosofie, ono vychvalované a opěvované mnohobožství – všechno to pyšné pohanské tvoření – padlo tehdy, jak se k němu přiblížili skromní šiřitelé křesťanské víry, která byla v očích pohanských mudrců bláznovstvím (1Kor 1,18). Taková je moc Svatého Ducha, a její plody našly překrásné vyjádření v modlitbě ke Svatému Duchu:
Králi Nebeský. V této modlitbě se Duch Svatý nazývá Utěšitelem,
Dárcem života, Pokladem blaha.
Jaká podivuhodná a vznosná pojmenování! V Církvi často slyšíme: Svatým Duchem obživuje se všeliká duše (antifona na jitřní) a opravdu: v celém nesmírném Božím světě, žije a přebývá všemohoucí síla Boha Ducha Svatého.
Tyto osobitosti vidí každý z nás při příchodu jara, kdy blahodatné slunce svým teplem začíná ohřívat zemi. Tehdy se vše obnovuje a ožívá, země se pokrývá zelenou travou, bylinami a různými květy, všechno Boží stvoření jakoby se probudilo ze snu, raduje se a oslavuje Stvořitele světa. A toto všechno činí působením všemohoucí síly Boha Ducha Svatého.
Pošleš Ducha Svého, utvářeni jsou opět – zpívá král David.
A tak obnovíš tvář země (Žalm 104,30).
Jelikož duše lidská vzešla od Boha, tak jedině v Bohu může najít plnou spokojenost a hojnost, pokoj a klid. Špína hříchu však odcizila lidskou duši od Boha, a od té doby lidská duše začala chřadnout, sesychat, slábnout a spolu s tímto zakoušet nespokojenost, zármutek, stesk, přání po něčem jiném, lepším.
Dlouho trvalo toto smutné, žalostné a trýznivé bytí. Přišel však na zemi Kristus. Učinil dílo našeho vykoupení na zemi a vstoupil na nebe, seslal nám Ducha Božího, aby nás pak oživil, obnovil, znovuzrodil. Z knihy Skutků svatých apoštolů víme, jak Duch Svatý sestoupil na Apoštoly a jakými podivuhodnými účinky se projevila Jeho obnovující se moc na jejich duších. Ve skutečnosti se tito prostí rybáři – Apoštolové stali silnými a neohroženými šiřiteli evangelní pravdy. Pro lásku k Bohu a k bližním snesli bezpočetná neštěstí a strádání a své kázání zpečetili mučednickým skonem. Kdo řídil tyto Apoštoly při psaní jejich Poselství? Kdo řídil pastýře a učitele Církve na všeobecných sněmech při řešení různých otázek křesťanské víry a dobrého života? Vše činil ten samý Životodárný Duch Svatý.
Takovémuto působení oživující dobroty Svatého Ducha jsme účastni a podílíme se na ní i my všichni, v různých to zkušenostech našeho duchovního znovuzrození, obnovení a posvěcení. Prostředky, skrze které je k nám šířen Duch Svatý, jsou horlivá modlitba a tajiny Církve. Všechen náš život, od počátku až do konce, je doprovázen velikými dary Svatého Ducha a všechen pak, ve všech svých působeních, musí spočívat a uskutečňovat se pod vlivem žehnající, posvěcující a životodárné blahodati Svatého Ducha.
Vzývejte k sobě Svatého Ducha, vždy ochraňujte svá srdce v čistotě, abyste z něj Svatého Ducha nevyháněli, ale abyste Ho naopak přitahovali.
Hospodine, jenž jsi přesvatého Ducha svého v třetí hodinu apoštolům svým seslal, téhož Ducha, blahý, neodejmi od nás, ale obnov nás, modlící se k tobě.
připravil a přeložil o. Marek Malík
