Starec Euménios pak řekl: „Začal jsem od Kříže a s Křížem také skončím.“
Církevní památka svatého starce Euménia se každoročně koná 23. května!
V posledních letech před svým zesnutím měl starec Euménios problémy s očima, ledvinami a nohama. Měl velké boláky na nohou (kvůli cukrovce), které se neuzavíraly i přes péči, která mu byla nabízena. Měl tolik bolestí, ale nikdo ho nikdy neviděl tvářit se útrpně, bolestně, nikdo ho nikdy neslyšel stěžovat si.
Jednoho odpoledne trpěl vysokou horečkou a řekl: „Ať žije horečka! Ať žije horečka!“
Místo péče v posteli se staral o ostatní a choval se, jako by byl zdravý.
Poslední čtyři roky jeho života se mu zrak neustále zhoršoval a jak nás jeho ošetřující lékaři ujišťovali, nakonec oslepl úplně. A přesto chodil, sloužil, pracoval, obsluhoval příchozí věřící a hosty, setkával se s lidmi, zkrátka dělal všechno, jako by neměl žádné problémy se zrakem!
Jednoho rána jsme ho našli spícího, ale byl to zvláštní spánek, podobný až jakési letargii. Bylo to kvůli cukrovce. A tehdy začaly jeho nekonečné návštěvy lékařů, hospitalizace apod. Lékaři mu nedávali dobré prognózy. Nakonec byl starec Euménios přijat do nemocnice s vysokou horečkou a podstoupil zde silnou léčbu. Navzdory těmto opatřením nadále dodržoval přísný letní půst (tehdy bylo krátce před svátkem Zesnutí Přesv. Bohorodice).
Starec Euménios (vpravo) se současným metropolitou Morfou Neofytem
Následujícího roku byl starec Euménios přijat do známé athénské nemocnice „Evangelismos“. Tam byl hospitalizován déle než tři měsíce. Lékaři již otevřeně hovořili o amputaci nohy.
Starec věděl, že jeho život bude nyní mučednickou smrtí, a řekl: „Od této chvíle už můj život nebude stejný jako dřív, znovu vystoupím na kříž. Začal jsem od Kříže a s Křížem také skončím.“
Během posledních 18 měsíců svého života, kdy byl v nemocnici „Evangelismos“, jeho pokoj fungoval doslova jako kelie; přicházelo za ním hodně lidí, a starec zde neměl většinou čas ani na řádný odpočinek.
Když se blížil konec života starce Euménia, on sám to vycítil a naznačil nám to.
Bylo 17. března roku 1999, svátek metropolity Nikájského Alexia. Starec začal zpívat „Mnoholetí“ Jeho Vysokopřeosvícenosti… A my jsme pak na závěr řekli: „A vašich let nechť je také mnoho, starče.“ „Mých,“ řekl starec skepticky a začal počítat: „17, 18, 19, 20, 21, 22, 23…“
Při čísle 23 se zastavil. Když pak zesnul, bylo právě 23. května, a my jsme konečně pochopili, proč se tehdy zastavil u čísla 23!
Bylo přesně 16:10, když opustil tento pozemský svět a zesnul v Bohu, do Jehož rukou poručil svou duši!
Pohřební bohoslužba se konala v chrámu Svatých Nezištníků, v němž tento světec sloužil během svého života s velkým sebezapřením, obětavostí a láskou.
Jeho pohřeb se konal následujícího dne v jeho rodném městě na Krétě ve vesnici Ethia v prefektuře Heraklion.
mnich Simon
Zdroj: Ιερεας Γκελιας Αρσενιος
Užitečné odkazy:
Svatý starec Euménios – nový pravoslavný světec zazářil na náš svět z nebeských příbytků…
Odkaz:
