Zamyšlení
na duchovní témata se ctihodným
starcem Georgiem Grigoriatským († 2014)
„Naše Vzkříšení spolu s Kristem“
Nástěnná freska „Vzkříšení“ z Monastýru „Chóra“ (Konstantinopol)
Bylo řečeno, že jediným a skutečným dobrodincem lidského pokolení je náš Pán Ježíš Kristus, neboť pouze On nás osvobozuje od našeho největšího nepřítele, kterým je smrt.
Ačkoli všichni ostatní dobrodinci přinášejí nějaký svůj vlastní díl dobrodiní pro tento svět, jejich přínos je však dočasný, bývá zužitkován pouze v tomto pozemském životě, zatímco náš vzkříšený Pán nám daruje život věčný, a proto je také naším Spasitelem, jediným naším Zachráncem.
Když dnes slavíme Pánovo svaté a přeslavné Vzkříšení, „oslavujeme Ho, klaníme se Jemu a děkujeme Mu“.
Vzkříšení, kterým nás obdarovává náš Pán, není něčím, co je nám dáváno magicky. Je totiž třeba, abychom toto Vzkříšení „postupně, krok za krokem, získávali a přijímali i do našich životů“.
Drobná semínka Vzkříšení jsou nám dávána ve svaté tajině Křtu. Tehdy býváme spolu s Kristem „pohřbeni i vzkříšeni“. Ovšem tyto počáteční semena Kristova vzkříšení v nás musíme po celou dobu našeho života „oživovat a rozněcovat“ a samozřejmě též rozmnožovat tak, aby život vzkříšeného Pána prošel do celého našeho bytí, do naší mysli, do všech smyslů, do srdce, do „vnitřního člověka“, ale rovněž do našeho těla, abychom byli „cele naplněni blahodatí Kristova Vzkříšení“.
Něčeho takového, o čem byla výše řeč, dosáhli nicméně svatí naší víry, kteří zakusili Vzkříšení díky svému zápasu proti hříchu, díky své modlitbě, svou důstojnou účastí na svatých Tajinách naší Církve, díky své lásce a zachovávání Kristových přikázání.
„Bílý Anděl“ z Monastýru Mileševo (Srbsko)
„Všemi těmito kroky se každým dnem (tito svatí) stávali více a více účastnými Kristova Vzkříšení.“
A když nadešel čas, kdy je k sobě z tohoto života povolal náš Pán, stačili se všichni tito svatí naplnit blahodatí Vzkříšení, dokázali být „v Kristu duchovně vzkříšeni a připraveni pokračovat v tomto vzkříšeném životě i ve věčnosti“.
Pokud nepodnikneme tento duchovní zápas i my, pokud si již v tomto pozemském životě neosvojíme život vzkříšeného Krista, pokud neučiníme Kristovo vzkříšení naším vlastním vzkříšením, pak ztratíme naději na věčný život ve společném vzkříšení s Kristem. Jistě, budeme i tehdy vzkříšeni, avšak v souladu s tím, jak praví svatý Jan Teolog, jeden z nejvěrnějších svědků Kristova vzkříšení, „nikoli k životu věčnému, nýbrž k věčnému odsouzení“.
Také proto je třeba, aby se každý z nás v určitém slova smyslu „znepokojoval“ a „uvědomil si, kam v tomto životě kráčí“.
Zcela jistě jsme dobře pochopili, že naše vzkříšení, naše osobní vzkříšení, bytostně záleží na našem osobním zápase… Otázkou je, zda takový duchovní zápas opravdu vedeme. Nebo spíše ponecháváme dny, týdny a měsíce našeho života plynout, aniž bychom následovali onen hlavní cíl našeho života? Neboť k čemu nám budou všechna tato lidská (a pozemská) dosažení a úspěchy, pokud nedosáhneme stavu, kdy budeme věčně žít vzkříšeni s naším Kristem? „Jaký pak bude tento věčný život bez Světla Kristova vzkříšení? Jen pomysleme, jaké peklo nás obejme, když budeme žít ve věčně panující temnotě, kde nebude zářit tvář vzkříšeného Krista!“
V kelii starce Georgia Kapsanise († 2014)
(Monastýr ctih. Řehoře, Svatá Hora Athos, 2007)
Starec Georgios Grigoriatský vyzývá každého z nás, aby tento duchovní zápas přetvořil do svého vlastního, každodenního duchovního zápasu. A tak dokáže zachovat to nejdůležitější, co je třeba v našem životě učinit, a teprve poté přijde na řadu všechno další, co hodláme učinit.
A tak získávejme každý den pro náš život něco z Kristova vzkříšení. Nečekejme, až dosáhneme konce našeho pozemského života, abychom mohli být spolu s Kristem také vzkříšeni.
Každý den budeme kousek po kousku spolu s Kristem vstávat z mrtvých až do okamžiku, kdy dosáhneme duchovní zralosti, „a teprve tehdy budeme všichni vzkříšeni a připraveni k věčnému životu s Kristem“.
Takto se ctihodný starec Georgios modlil, uvažoval, přemýšlel a psal, aby všechny ve své pokoře pobídl k duchovnímu úsilí a zápasu v Kristu. Starec Georgios si přál, aby všichni učinili tento duchovní zápas součástí svého vlastního života…
„Nechť radost, pokoj a světlo Vzkříšení naplní mysl a srdce vás všech!“
podle magnetofonové nahrávky ve společné jídelně
Monastýru ctih. Řehoře v den svátku Vzkříšení
(Homilie z r. 1995)
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Hlavní bibliografický pramen:
(+) Αρχιμ. Γεώργιος (Καψάνης), Καθηγούμενος της Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος. Η Συνανάστασις μας με τον Χριστό. Ιn: Ανάστασιν Χριστού θεασάμενοι (Μηνύματα επί τη εορτή του Πάσχα. Έκδοσις Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 2005, s. 60-62.
Užitečné odkazy:
