Já chci věřit ve vzkříšení a očekávat ho…
Mnohokrát se mi stalo, že jsem se setkal s takovými událostmi, kdy se Pascha stala pro některé časem zkoušky…
Kristus vstal z mrtvých, nikdo se již nenachází v hrobě, nicméně já se najednou cítím být v moci smrti!
Pamatujte však, nejen tehdy, když budete cítit a vnímat nad sebou skutečnou převahu zhoubných vášní, ale i v samotném zápase, že nic kromě Krista není konečné, a proto se o Něj opřete.
Může nastat pocit: „Ach, přesto, že již přišla Pascha, já ale přebývám ve smrti zhoubných vášní.“
Není ale třeba se poddávat takovému pokušení. To, co je třeba, je věřit, že my opravdu a vpravdě vstaneme z mrtvých.
A nejenom věřit, ale i očekávat (toto vzkříšení), jak to skvěle říkají svatí Otcové ve Vyznání víry.
Já nejenom věřím, že budou vzkříšeni mrtví. Ne pouze tomu věřím! Já přímo toto vzkříšení očekávám.
Říkejte tato slova s velkým dojetím, zkoušejte a prověřujte sebe sama a poznávejte povahu a rys těchto událostí na svém vlastním životě!
Jestliže říkáme ve Vyznání víry: „Očekávám z mrtvých vzkříšení“ a také v modlitbách za zesnulé: „Ve víře a naději vzkříšení zesnulým otcům, bratřím a sestrám našim, učiň památku věčnou…“, to vše znamená, že umírajíce, budeme očekávat naše vzķříšení, a než se tak stane: „Do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Luk 23, 46).
Všem vám přeji, abyste prožili Paschu právě takto, to jest s tímto očekáváním našeho společného vzkříšení.
Starec schiarchimandrita Sofronij (Sacharov)
připravil a přeložil o. Marek Malík
