O životě a díle velkého starce Pravoslavné církve
Ctihodný starec Sofronij z Essexu
Starec Sofronij (světským jménem Sergej Semjonovič Sacharov; rusky: Сергей Семёнович Сахаров;) se narodil 22. září roku 1896 a zesnul v Pánu dne 11. července roku 1993. Dožil se v Bohu úctyhodných 97 let.
Byl ruského původu, ale v pravoslavném chápání byl vskutku ekumenickým křesťanem, mnichem, starcem a světcem…, jehož věhlas dnes již dosáhl do všech „končin světa“.
Svůj asketický život začal na Svaté Hoře Athos. Postupně se stal jedním z nejcharismatičtějších mnichů a starců 20. století.
Narodil se v Moskvě a pocházel z devítičlenné rodiny. Jeho světským jménem bylo „Sergej“, a již jako mladý projevoval zvláštní sklony a povolání k teologii. Zpočátku se však věnoval malbě a také buddhismu a hinduismu. Jsa rozčarován filosofií východních náboženství, obrátil se ke křesťanství, přesněji k pravoslaví.
Ve svých 25 letech přijel do Francie a snažil se tam najít si práci jako malíř. Ve Francii byl přijat do uměleckých kruhů, ale nakonec se obrátil s ještě větší horlivostí ke křesťanství, protože malba ho, jak sám později přiznal, nenaplňovala, a také proto začal ve svých 29 letech studovat teologii. V té době byl přijat do Pravoslavného teologického institutu sv. Sergije Radoněžského v Paříži.
Na konci studia se rozhodl přijmout mnišský postřih. V roce 1925 se tedy usadil v ruském klášteře sv. Pantelejmona na Svaté Hoře Athos v Řecku. O čtyři roky později se setkal se svatým Siluánem Svatohorcem, který se stal jeho duchovním průvodcem a otcem. Později, v roce 1938, odešel mladý mnich až do „hrůzu budící“ Karulie, kde se dále cvičil v askezi. V roce 1948 opustil Svatou Horu Athos, aby podstoupil operaci ve Francii, kde také vydal knihu o životě sv. Siluána, který mezitím zemřel.
Poté vydal i další knihy, např. „O modlitbě“, „Askeze a Nazírání“ a „Jeho život – můj život“.
Zároveň v té době také po mnoha letech navštívil Moskvu a od té doby zachovával s tímto ruským městem užší vazby.
V roce 1963 opustil Svatou Horu Athos natrvalo a v anglickém Essexu založil křesťanské bratrství a postupně zde vybudoval klášter zasvěcený sv. Janu Křtiteli.
Tam zůstal až do svého blaženého zesnutí v roce 1993 ve věku 97 let.
Starec Sofronij krátce přes svým zesnutím při setkání se starcem
Josefem Vatopedským ze Svaté Hory Athos
Doslov:
Jak sám o sobě starec charakteristicky říkal:
„Byl jsem v Paříži, kde jsem měl všechno, působil jsem ve světě umělců tehdejší Francie a účastnil jsem se všech jeho událostí. Nic mi ale nepřinášelo radost ani útěchu. Po každé kulturní události v umělecké společnosti jsem v sobě cítil prázdnotu a úzkost. Něco v mém nitru mi říkalo, že musím udělat něco, abych se dostal z této slepé uličky. Ale nemohl jsem najít řešení. Jednou v noci, strávené zábavou, jsem šel pomalou chůzí domů s hlavou skloněnou k zemi. Říkal jsem si, že tento život je strašně krutý a současně prázdný. Pak jsem přemýšlel o tom, že bych se stal mnichem, ale kde a jak, to jsem netušil. Byl jsem ruský přistěhovalec-uprchlík nacházející se ve Francii. Ve Francii bylo tehdy mnoho Rusů, a někteří z nich založili Pravoslavný teologický institut sv. Sergije v Paříži. Na tomto Institutu všichni hovořili o Bohu, ale já jsem tam Boha neviděl… Když jsem však přišel na Svatou Horu Athos, tam nikdo o Bohu nehovořil, ale všechno a všichni o Bohu svědčili.“
Poznámka pod čarou:
Starec Sofronij byl v západoevropském exarchátu Moskevského patriarchátu v letech 1947 – 1959.
Před tím i potom byl věřícím Ekumenického patriarchátu.
Diákonskou chirotonii přijal roku 1930 z rukou svatého biskupa Nikolaje Velimiroviče.
Odkaz:
Γέροντας Σωφρόνιος του Έσσεξ : Αναγγελία αγιοκατάταξης από τον Οικ. Πατριάρχη Βαρθολομαίο
