„Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.“ (Lk 8,15)
Snažme se druhým lidem vnášet do duše pokoj!
Svatý starec Paisij po celý svůj život, a zejména v jeho závěru, přijímal stovky a tisíce věřících, lidí různého věku a stavu, kteří za ním přišli do jeho požehnané kelie na Svatou Horu Athos a které starec vyslechl, zbavil trápení, poučil je, povzbudil a vnesl do jejich srdcí božský pokoj, který před tím sám ve své askezi a duchovním zápase od Boha získal.
Starec Paisij jednou vyprávěl:
„Za starých časů bylo z deseti lidí šest bohabojných, dva průměrní a dva lhostejní, ale i ti dva byli lidé věřící. Dnes tomu tak není. Nevím, kam tato situace dospěje.“
Svatý starec Paisij vybízel i ostatní křesťany, aby se pokusili lidem, svým bližním, pomáhat, jak jen to bude možné, ale zdůrazňoval, aby tato pomoc byla předně duchovní…
„Pokusme se nyní, jak jen můžeme, pomáhat lidem duchovně, jako se to dělo i tehdy, při potopě světa s Noemovou archou, aby mohli být alespoň někteří spaseni… To však vyžaduje hodně pozornosti,“ jak říkal starec Paisij a jak současně dodával, že je třeba „hodně rozlišovací schopnosti, vidět věci z mnoha úhlů, a umět tak ostatním do srdce vnést pokoj“.
Starec zdůrazňoval, že v tomto stavu, v němž se dnes nacházíme, je třeba velké duchovní pomoci všem.
„Knězem (říkal starec) jsem se nestal proto, abych se nemusel zabývat lidmi, a nakonec se setkávám a jednám s lidmi daleko více… Ale Bůh zná mé rozpoložení a dává mi více, než bych od Něj býval dostal, kdybych konal pouze to, co by přinášelo pokoj pouze mně samotnému. Kolikrát jsem jen prosil Panagii, aby mě „připravila“ nějaké vzdálené, tiché místo, kde bych nic neviděl, nic neslyšel, kde bych se pouze modlil za celý svět, ale ona mě neposlechla.“
Starec po jednom prožitém intenzivním duchovním stavu pocítil, jak se (doslova) rozplývá láskou k Bohu a člověku jako svíce na nějakém teplém místě… Ve svém nitru tehdy obdržel (od Boha) zprávu, že svou pomoc lidem nemá odmítat. Od té doby trávil každý den s lidmi, kteří ho navštěvovali, a v noci se modlil za různé problémy světa. Když však počet poutníků velmi vzrostl, napadlo ho stáhnout se neznámo kam, aby veškerý svůj čas věnoval modlitbě. Pak opět obdržel „zprávu“ shůry, aby zůstal ve své kelii, v Panagudě na Svaté Hoře Athos, a tam přijímal věřící, povzbuzoval je, předával jim ponaučení a hlavně vnášel do jejich duší pokoj.
Svatý starče Paisiji, pros Boha za nás!
Zdroj: Svatý Paisij Svatohorec – Slova II., „Duchovní probuzení“.
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Fotogalerie:
Za fotografie děkujeme br. Nikolajovi!
