Ikony ak. mal. Olgy Djačenkové na ikonostasu chrámu sv. Václava v Brně
Vaše Vysokopřeosvícenosti,
Drahý vladyko Simeone, požehnejte!
Před několika dny jsem se z internetu dočetl o Vaší údajné výzvě (viz na stránkách OBE zveřejněné „Opatření k zákazu výkonu duchovenské služby…“), datované „8.10.“(?), avšak zveřejněné až 18.10. a současně rozeslané všem kněžím v naší eparchii, abych „učinil pokání a přijal od biskupa Izaiáše epitimii“, neboť jsem ho „veřejnými hanopisy a šířením pomluv urazil“.
Rád bych prosím, vladyko, uvedl, že tento svůj otevřený dopis publikuji i s ohledem na nedávné Usnesení Posvátného synodu (7.10.), který nařídil, že veškeré spory se vracejí zpět k eparchiálnímu biskupovi, tedy k Vám, a mají být projednány osobně s Vámi, nikoli s vladykou Izaiášem, a také osobně Vámi vyřešeny v souladu s posvátnými kánony, Ústavou a procesními předpisy.
A tímto Usnesením jsme my všichni vázáni. Dále bych rád sdělil, že po skončení zasedání Posvátného synodu v Praze, kde jsem byl přítomen spolu s bratrem Michalem Dvořáčkem z naší farnosti, jsem se na osobní doporučení a výzvu Jeho Blaženosti Rastislava okamžitě odebral za Vámi, abych Vás navštívil a promluvil s Vámi o mém pronásledování ze strany současné Olomoucko-brněnské eparchie.
Drahý vladyko,
Jelikož je mi neustále bráněno v osobním setkání s Vámi, využívám této příležitosti a čestně prohlašuji, že jsem nikdy nepomlouval ani Vás, ale ani vladyku Izaiáše.
Ano, je pravdou, že jsem dne 27. ledna 2020 napsal vladykovi Izaiášovi dopis, jehož obsahem byly především okolnosti plánovaného pokusu o převod církevního majetku vilémovského monastýru na Konstantinopolský patriarchát (či jim nebo jeho hierarchy založené právní subjekty), kvůli kterým jsem musel zaujmout své osobní a veskrze zásadní stanovisko.
Já jsem tento dopis vladykovi Izaiášovi napsal na základě svého svědomí, ale rovněž po víceré konzultaci přímo s Vámi, drahý vladyko.
Poté, co jste se ode mě dozvěděl o podrobnostech, jste mě Vy sám, vladyko, tehdy vyzval, abych na vladyku Izaiáše podal trestní oznámení, neboť na listině týkající se souhlasu s převodem majetku monastýru ve Vilémově ze dne 12.11.2018 je dle Vašeho sdělení Váš podpis zfalšovaný.
Konkrétně se v oné listině uvádí, že „Eparchiální rada učinila rozhodnutí, že budovy a nemovitý majetek Monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově…, budou předány do vlastnictví Ekumenického patriarchátu…“, a to prostřednictvím k tomu vladykou Izaiášem a vladykou Arseniem (hierarchou Konstantinopolského patriarchátu ve Vídni) účelově založeného „Spolku“.
Na srozuměnou, proč je otec Jozef ze strany biskupa Izaiáše pronásledován…
Když jsem o tom s Vámi, vladyko, tehdy hovořil, Vy sám jste se mi přiznal k tomu, že dobře víte, že i Vás vladyka Izaiáš podvádí a že Vám lže.
Když jsem Vás, vladyko, znovu dne 16.2.2020 navštívil, tak jste mi osobně oznámil, že Vás vladyka Izaiáš žádal, abyste mi udělil zákaz služby. Vy jste to však odmítl učinit.
Při této návštěvě jste mi pak dal osobně do rukou Váš dopis, který jste pro mě připravil, a v němž jste mě žádal, abych se vladykovi Izaiášovi omluvil. Já jsem Vám na to, vladyko, odvětil, že se za nic, co jsem uvedl ve svém dopise ze dne 27.1.2020, vladykovi Izaiášovi omlouvat nemohu, neboť je to vše čistá pravda, a proto si za vším zde uvedeným stojím, jinak bych popřel pravdu.
A tehdy jste se na mě podíval a řekl mi: „Tak se tedy neomlouvejte!“
Tímto okamžikem však začalo pronásledování mé osoby a zcela zjevná šikana ze strany vladyky Izaiáše a Eparchiální rady OBE, což vyvrcholilo zlou pomluvou, kterou do éteru vypustil vladyka Izaiáš, a sice: že jsem se údajně s vladykou pražským Michalem domlouval na převedení církevního majetku a celé Pravoslavné církevní obce v Brně na Pražskou eparchii.
A to je neuvěřitelná lež!
A přesto, že jde o lež, někteří jí zjevně uvěřili.
Na základě této lži jste mě, vladyko, podle svých slov na opakovaný nátlak vladyky Izaiáše, a navíc bez vědomí Farní rady a církevní obce v Brně, odvolal z pozice duchovního správce pro PCO Brno.
Nestál jsem Vám tehdy ani za to, abyste tuto věc se mnou např. telefonicky probral, nebo abyste se ozval naším věřícím a zeptal se jich, zda je taková absurdní zpráva nejen skutečně pravdivá, ale zda je něco takového byť hypoteticky reálně uskutečnitelné (není!). Každý, včetně Vás a vladyky Izaiáše, dobře ví, že bych něco takového ani provést nemohl. Nejen já, který něco takového nikdy dělat nechtěl, ale i někdo, kdo by hypoteticky chtěl, by to udělat nemohl – je to právně neuskutečnitelné (o kanonickém rozměru nemluvě).
Drahý vladyko,
cožpak jste již zapomněl, jak jste nám při telefonickém rozhovoru dne 2.1.2021, za přítomnosti celé tehdy v Brně shromážděné Farní rady, přiznal, že „Vám vladyka Izaiáš říkal, že jsem chtěl údajně odejít z OBE, a to tak, že vezmu s sebou chrám i veškerý církevní majetek a po dohodě s vladykou Michalem že ho převedu na Pražskou eparchii…“. Tento telefonický rozhovor může dosvědčit jak bratr Michal Dvořáček, tak další členové Farní rady PCO Brno, kteří byli při této události přítomni.
Také proto jsem za Vámi v doprovodu čtyř členů Farní rady PCO Brno následný den 3.1.2021 odjel do Ptic, kde jste nás v přítomnosti své dcery v 15:00 přijal k jednání. Zde, v Pticích, jsem se Vám pokusil znovu celou situaci objasnit i z mého pohledu a předal Vám také svoje místopřísežné prohlášení, které popírá jakoukoli moji údajnou snahu o převedení majetku brněnské obce na pražskou eparchii.
Vyjádřil jste tehdy názor, že takové věci jako převádění majetku na jinou eparchii není jen tak něco „normálního“, a že potřebujete mít jistotu, že jsem něco takového „nikdy nezamýšlel“. Vy sám, vladyko, přece dobře víte, že něco takového jako převod majetku církevní obce je právně nemožný.
Jelikož jste si přál, abych se k této pomluvě vyjádřil písemně, vydal jsem v souladu se svým svědomím a objektivní pravdou své prohlášení, které jsem Vám osobně předal a přede všemi tehdy přítomnými svědky Vás ujistil, že žádné takové tvrzení vladyky Izaiáše, ať už jej (jak tvrdí) slyšel od kohokoli, se nezakládá na pravdě, a že jde o hanebnou pomluvu mé osoby.
Vy jste nám, vladyko, tehdy v Pticích sdělil, že na Vás vladyka Izaiáš činil vícekrát silný nátlak, až jste nakonec podlehl a můj Odvolací dekret podepsal.
Rovněž díky Vašemu pochopení a vlastnímu uvážení jste na závěr naší schůzky dne 3.1.2021 vydal své Prohlášení, v němž jste dal vladykovi Izaiášovi pokyn, abych byl „okamžitě navrácen zpět do funkce duchovního správce PCO Brno“.
Navzdory tomuto Vašemu prohlášení se situace nezlepšila, ba naopak. Vladyka Izaiáš nerespektoval Vaše nařízení, abych byl s okamžitou platností navrácen a ustanoven zpět do funkce duchovního správce. A jeho snahy o likvidaci mé osoby nadále pokračovaly…
Od té chvíle si vladyka Izaiáš při každé formální příležitosti neodpustil, aby mě pomluvil. Ani jedna presbyterská konference neproběhla bez toho, aniž bych byl pomluven. Jsou mezi námi čestní lidé, kteří toto mohou dosvědčit.
Rovněž bych rád podotknul, že když jsem byl u Vás, vladyko, dne 16.2.2019 na návštěvě, ukázal jsem Vám tehdy „Tomos“, vydaný dne 27.12.2018 Konstantinopolským patriarchátem za účelem založení „Stavropigiálního monastýru“ ve Vilémově, přičemž tento „Tomos“ byl adresován přímo Vám, vladyko. Vy jste však o tomto „Tomosu“ vůbec nic nevěděl. Vůbec jste netušil, že nějaký takový dokument existuje. Byl jste touto skutečností, vladyko, velmi nepříjemně zaskočen a současně i rozhořčen.
„Tomos“ o Vilémovském „Stavropigiálním monastýru“ Konstantinopolského patriarchátu byl do té doby zamlčován dokonce i před tehdejšími členy Eparchiální rady (ER), a přestože ER od jeho vydání několikrát zasedala, nikdy však nebyla s obsahem tohoto „Tomosu“ seznámena.
Teprve nyní chápeme proč…
Zastrašování a šikana vůči mé osobě došla nakonec až tak daleko, že jsem dostal výpověď, a navíc „pro nadbytečnost“ (vladyka Izaiáš se dle této výpovědi rozhodl zvýšit efektivitu největší farnosti v eparchii tím, že ji zbaví kněze).
Po mé nezákonné výpovědi bylo již snadné pokusit se o násilné převzetí majetku naší farnosti, a zejména chrámu, který byl skutečně před brněnskými věřícími dne 25.8.2021 uzamčen, když u jeho dveří a zvonice byly vyměněny zámky. Tato událost se odehrála krátce před svátkem Zesnutí Přesvaté Bohorodice.
Tato nechvalně známá událost v novodobých dějinách naší farnosti se udála bez oznámení či předběžné informace a zcela bez vědomí brněnských věřících naší obce.
Podobným způsobem byl místní brněnský chrám uchvácen pouze v roce 1942 ze strany Gestapa.
Na základě výše řečeného ještě jednou na své svědomí a čest duchovního, jakož i s přísahou na svaté Evangelium prohlašuji, že jakkoli nejsem ani pyšný, ani nepokorný, nicméně za tím, co jsem napsal ve svém dopise ze dne 27.1.2020, adresovaném vladykovi Izaiášovi, si i nadále pevně stojím.
Nic z toho odvolat nemohu.
Drahý vladyko,
Já vím, že ve skutečnosti mé dopisy nedostáváte řádně a spolu s našimi věřícími máme vážné pochybnosti o tom, že jste o dění v naší církevní obci dobře informován. Pevně věřím, že k jejímu dobrému a dokonalému pochopení by jistě napomohla také osobní schůzka, o kterou dlouhodobě žádáme s cílem Vás znovu požádat o pochopení a pokojné řešení naší církevní situace. Tato schůzka je ostatně nařízením, vůlí a nezbytnou podmínkou Synodu (pro jakékoli konání v mé věci a věci brněnské farnosti), kterou jsme my všichni vázáni.
Závěrem mi dovolte vyjádřit můj údiv nad tím, že zatímco jsem na počátku sdělil vladykovi Izaiášovi své osobní zarmoucení nad tím, čeho se jménem rádoby „vyšších principů“ a zájmů Konstantinopolského patriarchátu dopustil, vladyka Izaiáš si od té doby bere jako rukojmí všechny naše věřící, celou naši brněnskou farnost, kterou již stihl „zbavit“ svých duchovních a nyní se ji snaží uvrhnout pod správu nového duchovního skrze pošlapání naší Ústavy a posvátných kánonů.
Pokud se k těmto krokům Eparchiální rada spolu s vladykou Izaiášem skutečně odhodlá, pak nezapomeňme, že někdo takový – jak mi věřící z naší farnosti neustále připomínají – nebude zvolen podle naší církevní Ústavy, a už vůbec ne „po dohodě s církevní obcí“ v Brně!
„Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují:
Ten u Boha spásu nenalezne.“ (Žalm 3,3)
„Ujmi se mé pře a zastaň se mne, (Bože),
zachovej mi život, jak jsi řekl.“
(Ž 119,154)
S pokorným pozdravem a prosbou o Vaše arcipastýřské požehnání
Váš s úctou
Prot. Jozef Fejsak
PCO Brno
