Homilie starce Efréma Svatohorce ze Skitu svatého Apoštola Ondřeje na Svaté Hoře Athos
Nemůžeme činit pokání, dokud nepřijmeme blahodať Ducha Svatého. Pokání je dar milosti! Je klamem si myslet, že můžeme činit pokání sami, bez blahodati Ducha Svatého. Nikdo nemůže činit pokání svou vlastní mocí, a pokud bude činit pokání, bude jeho pokání povrchní, falešné a sobecké.
Řekněme: „Dej mi, Pane, dar pokání!“
Pokání je největší dar, který nám Bůh na zemi dal. Je to velmi drahý dar a je velmi obtížné ho dosáhnout. Pokání znamená, že hříchy, kterých jsme se v životě dopustili, už nebudeme opakovat.
Dar neustálého pokání získává věřící tak, že klečíce a majíce prázdný žaludek (aby měl pocit hladu) prosí při modlitbě Přesvatou Bohorodici, zatímco pronáší tato slova:
„Ó Přesvatá Bohorodice, dodej mi víru a lásku Kristovu, přimluv se u svého Syna, drahá Panno, aby se nade mnou slitoval!“
A Přesvatá Panagie, když si povšimne, že v našem srdci nastaly předpoklady a upřímné úmysly ke skutečnému pokání, sama požádá Krista, neboť uvidí námahu našeho těla a ponížení naší duše.
A tehdy bude člověk bojovat se svým „mečem“, krví svého srdce, aby obdržel dar pokání prostřednictvím modlitby a dvojitého půstu. Pokání je darem pro pokorné.
Stejným způsobem lze získat i všechny ostatní dary. Tyto dary tedy nežádáme přímo od Krista, ale od Přesvaté Bohorodice, která, soudě podle našich okolností, předává naši žádost samotnému Kristu.
Čestná hlava svatého Ondřeje Prvozvaného,
uložená ve Skitu sv. Ondřeje na Sv. Hoře Athos
Neexistuje žádný člověk uskutečňující pokání, který by nebyl spasen.
Pomocí díkuvzdání a vděčnosti Bohu člověk zachovává a zesiluje své pokání.
Naše pokání musí být na celý život, protože jakmile člověk přestane činit pokání, okamžitě zhřeší. Proto také první kázání Krista a čestného Jeho Předchůdce Jana znělo takto: „Čiňte pokání!, a nikoli „Činili jste pokání?“
Zdroj: Starec Efrém ze Skitu svatého Ondřeje na Svaté Hoře Athos
