Svatý starec Paisij vypráví o svém milovaném světci – svatém Arsenijovi Kappadockém
Starec Paisij vyprávěl:
„Jak jsem již uvedl, od roku 1970, kdy se (svatý Arsenij) zjevil, pokračuje v konání svých zázraků. Do dnešního dne byli uzdraveni z různých nemocí mnozí lidé, kteří s vírou a úctou svatého otce Arsenije vzývali.
Sám nemluvím o těchto zázracích, pokud je uzdravení sami nevyznají z vděčnosti našemu světci a ke slávě Boží.
Boží blahodať není žádná nádoba, v níž by voda došla anebo vyschla. Je to nevyčerpatelný zdroj!
Myslím, že je přirozené, že náš světec nyní pomáhá více, než když žil na zemi, protože nyní je blízko Nebeskému Otci a jako Jeho dítě s velkou smělostí, kterou získal ještě během svého života, může nyní získat hojnou blahodať a rychle přispět nemocným a pomoci jim poskytnutím odpovídající léčby.
Jeho předchozí velká askeze a duchovní zápas za získání lásky Kristovy s jeho velkou láskou a pokorou přispěly k jeho duchovnímu růstu, aby se mohl vznášet jako Anděl a radovat se, protože tak pomáhá ještě většímu množství trpících lidí a protože je tak ještě více oslavováno Boží jméno.
„Chadžefendi“ (svatý otec Arsenij) nespěchá pěšky, ani se nezadýchává, aby dostihl nemocné, přečetl nad nimi odpovídající modlitbu a uzdravil je, ale pohodlně se jako anděl přenáší z jednoho konce světa na druhý a může dostihnout každého věřícího, který ho s úctou vzývá.
Otec Arsenij svým pravoslavným životem pravdivě vyznával Pravoslaví. Při své askezi ze své vroucí lásky k Bohu doslova „roztavil“ své tělo a pak proměňoval lidské duše jemu od Boha danou božskou blahodatí.
Sám byl člověkem hluboce věřícím a uzdravoval mnohé lidi, věřící i nevěřící.
Hovořil málo, ale konal mnohé zázraky.
Získal mnoho zkušeností, ale také mnoho (ze svých ctností) skrýval.
Ve své tvrdé vnější schránce ukrýval sladké, duchovní ovoce.
Byl velmi přísným Otcem, především k sobě samému, ale současně velmi milujícím Otcem ke svým dětem.
Nikdy je netrestal zákonem…, nýbrž pomocí svých ctností (filótima), pomocí pravého smyslu zákona.
Kromě svých dalších darů měl i dar prozíravosti (proroctví). Bůh mu oznámil, že odejdou do Řecka, a to se stalo 14. srpna 1924 po Kristu v době výměny obyvatelstva. Dozvěděl se dokonce předčasně i o svém zesnutí, a že k němu dojde na jednom ostrově.
Jeho posvěcená osobnost neustále šířila blahodať a útěchu. Jeho tvář zářila asketickou září, která v jeho případě vypadala jako barva kdoule. Fyzicky se již začal téměř ztrácet před očima následkem svých velkých duchovních zápasů, které vedl z lásky ke Kristu, ale rovněž kvůli své další soustavné námaze, vedené z lásky ke svému duchovnímu stádci, kterou konal po dobu 50 let jako „Dobrý pastýř“.
Otec Arsenij se neustále snažil (před lidmi) skrývat, avšak Boží blahodať, která se v něm usídlila, ho neustále prozrazovala, a dokonce i v dalekém prostranství.
Jako služebník Nejvyššího se nedotýkal země (vznášel se) a jako služebník služebníků (kněží a biskupů) zazářil světu.“
Bůh ho oslavil, protože skrze jeho svatý život bylo oslaveno Boží jméno, tedy Bůh, Jemuž náleží všechna sláva navěky. Amen.“
Zdroj:
https://www.dogma.gr/dialogos/o-agios-pa%CE%90sios-gia-ton-agio-arsenio-ton-kappadoki/161399/
vybral a přeložil Michal Dvořáček
