POUČNÉ SLOVO
OTCE SERAFIMA (ROSEHO)
Pojďme a uchovejme ve své paměti příklady svatých Apoštolů, hlavně a především pak horlivou víru, která je provedla skrze všechny zkoušky a soužení. Pojďme a zaposlouchejme se do slov apoštola Pavla, který nás spolu s našimi dnešními pastýři zve k tomu, abychom se připravili skrze mnohý žal, zármutek a strádání ke Království věčné slávy a radosti. Třebaže my sami jsme slabí, není však žádné zkoušky, která by byla nad naše síly, jestliže je naší silou sám Kristus. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 8, 38-39)
Někteří často říkají, že Pravoslaví není z tohoto světa. A tak tomu i ve skutečnosti je. A právě v tom spočívá jeho síla. Dokonce ani sami pravoslavní si to ne vždy dobře uvědomují, ne vždy jsou si vědomi, co to znamená. Vězme, že předmět naší víry a síla celého našeho života, která nás vede, spočívá v neviditelné skutečnosti: Neboť skrze víru chodíme, ne skrze vidění. (2. Kor 5,7) To znamená, že celý náš život, den za dnem, vedeme zápas, doslova neviditelný boj, který však nevedeme proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla (Ef 6,12). To také znamená, že svět nemá ponětí, kam jsou obráceny naše modlitby, dokonce neuznává existenci těch, od nichž neustále získáváme pomoc v našem boji; neuznává samotného Boha ve třech Osobách, ani Přesvatou Bohorodici, ani anděly, ani svaté. To znamená jedno, že my žijeme nejenom podle zcela cizího pravidla, zákona, ale že žijeme přímo podle opačných pravidel a zákonů tohoto světa. Nevidíme totiž smysl našeho života v úspěchu, v blahobytu a ve štěstí, ale – nechť se děje Boží vůle – vděčně přijímáme strádání, bolesti, ponížení a hoře. Nesnažíme se získat ospravedlnění pro naše přirozené vášně, ale naproti tomu, opírajíce se o pomoc a učení Církve, tyto zhoubné vášně přibíjíme na kříž a pamatujeme na řečené: Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. (Řím 8,13) Z toho vyplývá, že neschraňujeme sobě bohatství na této pomíjející zemi, ale vždy pamatujeme na nepomíjející určení naší nedílné součásti – to jest naší duše. Snažme se proto učinit svůj život takovým, abychom unikli strašnému plamenu pekla, který čeká na ty, kteří zavrhují Boha anebo přehlížejí Jeho pomoc. Všemi silami se snažme být mezi těmi, o nichž bude řečeno: Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. (Mat 25,34)
Jsme zde proto, abychom obnovili Ráj v našich srdcích.
Posmrtný život je hmatatelnější a bližší, než si obyčejně myslíme. A cesta k němu se otevírá skrze život v duchovním zápasu a skrze život modlitby, který nám Církev dala jako prostředek spásy.
Musíme ve všem vidět něco, co je prospěšné a užitečné pro naši spásu. Jestliže dokážeme na věci kolem sebe nahlížet tímto způsobem, potom můžeme být spaseni.
My, křesťané posledních dní, jsme tolik vzdáleni od přirozeného a zbožného pravoslavného života.
To hlavní je duchovní život, to znamená žít, a ne o životě přemýšlet.
Já jsem křesťan a usiluji o to žít čestně ve své víře. Kristus nám přikázal zanechat všechen majetek a jít za Ním. K dosažení toho jsem stále ještě daleko. Ale budu se snažit, mít k životu ne více, než je třeba.
Musíme také vést vědomý modlitební život, získávat pokrm, sytit se čtením Svatého Písma a díly svatých Otců a síly čerpat v tajinách pokání a přijímání svatých darů.
My všichni se musíme více modlit jeden za druhého a také více milovat a soucítit druh s druhem. Nechť nám v tom všem Pán pomůže!
Ze slov našeho Spasitele víme, že musíme pozorovat a sledovat nikoli pozemská znamení, ale spíše se zahledět dovnitř svého nitra a snažit se o duchovní znamení.
Abychom sami sebe zachovali jako pravoslavné křesťany, musíme být dostatečně rozvážní a využít k tomuto účelu vše, co je v tomto světě dobré a kladné. A proto můžeme v našem zápase proti duchu tohoto světa využít to dobré, to nejlepší, co nabízí tento svět, abychom šli dále skrze to dobré. A máme-li dostatek moudrosti něco takového spatřit, pak to nejlepší, co se nachází v tomto světě, poukazuje na Boha a na Pravoslaví, a my bychom to měli umět vždy dobře využít.
Každým rokem jsme blíže k smrti, blíže k závěrečnému rozhodnutí o našem věčném osudu. A jestliže se z roku na rok naše spojení s Bohem nestává bližším a pevnějším, víra pak silnější a náklonnost ke světu naopak slabší, znamená to, že se k tomuto rozhodnutí připravujeme špatně.
Víra se učí životem, ne ve škole. Abychom poznali pravdu, nejsou zapotřebí žádné vznešené stavy a povznesená rozpoložení, je zapotřebí jen milující, zkroušené a pokorné srdce skrze strádání a soužení.
Není nic nepochopitelného, že být křesťanem je těžké a obtížné, že je to dokonce skoro nemožné. Nikdo si vědomě nevybírá život, ve kterém čím spravedlivěji a čestněji žije, tím dříve umře, a proto i kvůli tomu neustále a věčně reptáme, snažíme se život si ulehčit, jít na kompromis se svou křesťanskou vírou. Chceme být úspěšnými i v tomto světě a současně získat i život věčný. Ale jednou bude třeba učinit volbu: buď světské štěstí, nebo věčnost. Dej nám, Pane, sílu jít cestou kříže, neboť jiné cesty pro křesťana není.
Duchovní zápas začíná teď, za těch okolností a v těch podmínkách, ve kterých se nacházíme, které nám Bůh dal. Ale i v těch těžkých podmínkách, které jsme my sami sobě způsobili. Odkládat duchovní život na nějaké „potom“ ale nelze.
Měsíční duchovní poučení na duben (2019) připravil o. Marek Malík.
Zdroj poučení:
Facebook: Иеромонах Серафим Роуз, в Россию с Любовью.
