Při příležitosti neděle zasvěcené svaté Marii Egyptské
„Duchovní člověk nikdy neztrácí naději“
Z duchovních besed s blaženým starcem
Pavlem Sinajským (+1.3.2020)
Často slýcháme slova jako: „duchonosný člověk“, „člověk duchovní“… Jak jim máme správně rozumět? Jsou dnes ještě takoví lidé?
Pro světské lidi je to člověk s velkými znalostmi, jedním slovem: člověk inspirovaný, tedy ten, který patří k „inteligenci.“. Pro nás, pro věřící, pro ty, kteří se namáhají dobrým zápasem (askezí) v Kristu, je to člověk, který se stal chrámem Ducha Svatého, Jeho příbytkem. To je doslova „duchovní člověk“ čili ten, kdo v sobě nese Ducha Svatého. Díky nezměrné Boží lásce si Duch Svatý činí svůj příbytek v nitru člověka. Takový člověk ze své zkušenosti poznává pravé vlastnosti božské milosti, kterou dává Duch Svatý: klid mysli, lásku, trpělivost, víru a naději, které nikdy neztratí. Zoufalství a beznaděj jsou pro něj zcela cizí a nepochopitelné.
Člověk, který je „duchovní“ ve světském smyslu slova, si může zoufat, to znamená ztratit naději (máme příklady básníků, kteří spáchali sebevraždu v mladém věku). Pro nás však něco takového neplatí, protože naděje je plodem Ducha Svatého, který má životadárnou sílu a oživuje nás.
Hlavní rozdíl mezi chápáním „duchovnosti“ ve světském a křesťanském slova smyslu spočívá v tom, že křesťan prožívá, doslova zakouší získávání Ducha Svatého a Jeho dary a propojuje svůj život se životem Ducha Svatého. Světský člověk může být nazýván „duchovním“, ale v žádném případě nespojuje svůj život s Duchem Svatým.
Osvojení Ducha Svatého se také zjevně projevuje zvnějšku: Takový člověk má usebranou mysl, jednoduchost uvažování a vyjadřuje své myšlenky několika slovy a v hloubce podobně jako svatí Otcové. Koneckonců, slova svatých Otců jsou velmi bohatá, zejména v tzv. Patericích: kde jsou jejich hluboké myšlenky vyjádřeny několika krátkými větami! Proto nás čtení Pateriků nikdy neunavuje, ale je nám stále příjemné.
Duchovní člověk zakouší přítomnost Ducha Svatého. Přijímá Jeho dary: posvěcení, čistý život, lásku, naději, víru; a často dar prozřetelnosti, to jest, když bývá někdo osvícený Duchem Svatým a vidí, co se může stát v budoucnu.
A také dnes tito lidé žijí mezi námi.
Jak se ale někdo může stát duchovním člověkem a získat dary Ducha Svatého? Existuje pro to nějaký recept?
Samozřejmě, jeden takový duchovní recept nám dal Pán Ježíš Kristus.
A apoštolé, otcové Církve a svatí, ti všichni ho následovali.
Církev ho zaznamenala ve svém každodenním životě v posvátných knihách, v Patericích, v pravidlech všeobecných sněmů. A každý může podle tohoto „návodu“ jednat a pozorovat jeho dopad na sobě.
Cílem pravoslavného křesťana je získávání Ducha Svatého. Stát se dobrým člověkem není cílem, neboť i mimo křesťanství jsou velmi dobří lidé. Stát se „duchonosnou“ osobou, přijmout Ducha Svatého do svého nitra, to je však úplně něco jiného. Hlavní věc je očistit se od vášní, protože Duch Svatý nemůže vstoupit do srdce, které je znečištěno. V pravoslaví nemá své místo žádný „nacionalismus“, vždyť Není ani Řek, ani Žid. Důležité je to, jak jste se osvobodili od vášní.“
Duch Svatý hledá čisté srdce, a když ho najde, usídlí se v něm.
Takový člověk žije nepřetržitě v přítomnosti Ducha Svatého: Najde vnitřní ticho a smíří se nejprve s Bohem, se sebou samým a s ostatními. Ten, kdo má čisté srdce, nerozlišuje lidi na dobré a špatné. Důležité pro něj není „skutečná realita“, ale „duchovní realita“. Doufá, že bude spasen. Nikdy si nezoufá, neztrácí naději ve složitých podmínkách. Takový je člověk naplněný blahodatí (blahodatný) a duchem (duchonosný).
Nikdo nebývá spasen bez zkoušek
Proč bývá v postním období tolik zkoušek a pokušení?
V Pateriku říká jeden svatý starec tato slova:
„Pokud odstraníme pokušení z našich životů, nikdo nebude spasen!“
Pán nám neposílá pokušení. Dovoluje však, aby se stávala kvůli našemu vlastnímu dobru. Pokušení jsou pro nás nepříjemná, ale pomáhají nám posunout se kupředu. Bez nich se člověk nemůže stát duchovním. Díky nim se postavíme k boji proti zlu, proti hříchu a začneme se modlit. Pokušení nás probouzí ze spánku.
Starec Paisij (Svatohorec) říkával, že pokušení jsou nezbytná pro zušlechtění dobré mysli.
Můžeme si myslet: On mě nenávidí. Ty však takto neuvažuj! Jak to, že tě nenávidí?
Člověk není stvořen pro nenávist. Pamatujte, že náš nepřítel je náš dobrodinec. Ten, kdo nám způsobuje újmu, nás vede k Bohu.
Podle svatého Jana Zlatoústého: „Nejsou žádní lidé, kteří se dopustili urážky; jsou jen ti, kteří jsou uraženi.“
Podle níže uvedených pramenů připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Pramen:
ARCHIMANDRITE PAVLOS (BOUGIOURAS; † MARCH 1, 2020): “DO NOT JUDGE!”Life and Counsels of the Confessor of Mt. Sinai by Alexandra Nikiforova at https://orthochristian.com/129813.html
Další užitečné zdroje s fotografiemi ze života blaženého starce Pavla:
Fotogalerie:
