Duchovní matka schimonachyně Magdalena, její životní pouť, duchovní moudrost v Pánu a evangelní vedení sester Novotichvinského kláštera!
† 29.7.1934
Matka igumenka schimonachyně Magdalena (Dosmanova)
Byla právě půlnoc. V sovětském městě Sverdlovsk (dříve Jekatěrinburg) se tou dobou již všechny ulice vylidnily, zvuk hlasů utichl a světlo v oknech domů zhaslo. V domě na ulici Tretija Zagorodnaja se právě shromáždily matka Magdalena a jejích osmnáct učednic, které vešly do hlavního pokoje a zapálily svíce. Jedna ze sester vzala knihu, ostatní modlitební uzlíky. Ona sestra četla tichým, ale zvučným hlasem: „Tobě, Nezahanbitelné Zastánkyni a svrchované Vládkyni, Matko Boží, přinášíme naše díky za zjevení Tvé podivuhodné ikony…“ Zatímco sovětské město spalo, matka představená a její sestry se modlily.
Takto trávila malá komunita mnišek na čele se svou duchovní matkou a igumenkou bývalého Novotichvinského kláštera v Jekatěrinburgu každou noc. Bůh byl s nimi a Přesvatá Bohorodice naslouchala jejich modlitbám… A za matkou Magdalenou stále přicházely nové a nové sestry, přestože byl klášter již dlouho zavřený. Bylo to proto, že je přiváděla na cestu vedoucí k Bohu a do Nebeského království.
Dne 29. července 2022 uplynulo osmdesáté osmé výročí od zesnutí v Pánu igumenky – schimonachyně Magdaleny (Dosmanové).
Mniškou již od dětství
V předrevolučním Rusku bylo považováno za zvláštní Boží požehnání, když se dítě ze zbožné rodiny rozhodlo pro mnišství. Tak tomu bylo i v případě rodiny Pelagije Dosmanové, budoucí matky Magdaleny. Když bylo Pelagiji asi dvanáct let, její otec, když viděl lásku své dcery k modlitbě a k životu svatých, se jí zeptal: „Dceruško moje, chceš vstoupit do kláštera? Dívka dychtivě odpověděla: „Ano, chci!“ A její otec Štěpán ji odvezl do Novotichvinského kláštera.
Mladá poslušnice Pelagije pomáhala nejprve v klášterní dílně na výrobu svící a poté v prostorách igumenky. Jak roky plynuly, byly jí přidělovány stále obtížnější a důležitější úkoly (tzv. poslušenství) a sestra Pelagije vždy velmi horlivě vykonávala jakoukoli práci. Všechny mnišky ji milovaly, cítily její zvláštní duchovní sílu spojenou s její mírností a náklonností ke každému jednotlivému člověku.
V roce 1893 byla Pelagije postřižena na mnišku a přijala jméno Magdalena. O dva roky později ji sestry jednomyslně zvolily za svou matku představenou „na základě jejího zbožného života a mírného, pokorného ducha“, jak zaznělo v prohlášení během jejího uvedení do stavu igumenky.
Novotichvinský ženský klášter v Jekatěrinburgu
„Přijímám jen ty, kteří nemohou žít bez Boha.“
Když se matka Magdalena stala igumenkou, neúnavně pracovala, zkrášlovala chrámy, zútulňovala kelie sester a starala se o to, aby byl klášter udržován v dokonalém pořádku, protože chtěla, aby připomínal Ráj. Ale především si přála, aby její sestry měly Ráj ve svém srdci.
Matka představená je učila modlit se a povzbuzovala je, aby četly knihy, kterými se od nepaměti vyučovalo mnoho generací mnichů: Filokálie, Žebřík božského vzestupu sv. Jana Klimakose, Poučení Abba Dorotheje z Gazy, Díla svatých Efréma a Izáka Syrských, Homilie svatých hierarchů Basila Velikého, Ambrože Mediolánského, Dimitrije Rostovského a dalších. Stejně jako dávní igumeni sv. Theodosij z Kyjevských jeskyní a sv. Sergij Radoněžský také matka Magdalena často obcházela kelie mnišek, aby se ujistila, že se jim daří dobře a že sestry nezanedbávají čtení a modlitbu.
Hlavním zájmem matky Magdaleny bylo zajistit, aby v klášteře vládl duch lásky a úcty k bližním. Následující epizoda to zcela jasně vystihuje.
Rodiče jedné poslušnice přišli do kláštera a mnišky je provedly po klášteře, jak bylo jejich zvykem. Když vstoupily do ikonopisecké dílny, všechny sestry k velkému úžasu rodičů najednou jako jedna vstaly a na znamení hluboké úcty se jim uklonily. Rodiče byli dojati k slzám a tato epizoda se jim navždy zapsala do paměti.
Do kláštera přišlo mnoho mladých žen, které si přály pokračovat v mnišském životě pod vedením moudré igumenky Magdaleny. Počet mnišek rostl, až nakonec dosáhl asi 1000 sester, jako ve starověkých lávrách. Jednoho dne přišla i jedna vzdálená příbuzná matky Magdaleny. Stěžovala si, že nemůže vyjít se svou rodinou, a požádala matku Magdalenu, aby ji přijala do její komunity. Matka představená se ze všech sil snažila svou příbuznou utěšit, ale láskyplně a moudře jí odpověděla: „Do svého kláštera přijímám jen ty, kteří nemohou žít bez Boha, a ne ty, kteří nemohou žít s lidmi.“
Ikonopisecká dílna v Novotichvinském klášteře
„Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne;
v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“
(Mt 25,36)
Když Rusko vstoupilo do své neklidné revoluční doby, Matka Magdalena se snažila zmírnit strasti svých bližních, aby tak vyplnila Boží přikázání. Během první světové války klášter daroval své peníze a cennosti pro potřeby mužů na frontě; kromě toho byl v klášteře otevřen i lazaret pro raněné vojáky.
V roce 1918 bylo mnoho lidí, kteří byli v nemilosti sovětských úřadů, deportováno do Jekatěrinburgu; mezi nimi byli i členové carské rodiny, církevní hierarchové a duchovenstvo. Srdce Matky Magdaleny bolelo pro všechny, kdo byli nespravedlivě uvězněni. Požehnala proto svým sestrám, aby přinášely jídlo do Ipaťjevova domu, kde byl v zajetí držen svatý car Mikuláš II. se svou rodinou. Sestry přinášely pro careviče Alexeje a další členy rodiny mléko, smetanu, vejce, máslo, chléb, rohlíky a koláče, ale také zeleninu a maso. Sestry to dělaly každý den až do onoho osudného dne, kdy byli svatí carští strastotěrpci zavražděni popravčí četou ve sklepení Ipaťjevova domu.
Svatá carská rodina: v době svobody a v domácím vězení v Tobolsku
(na poslední fotografii je vidět sklepní pokoj Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu,
kde byli členové carské rodiny a jejich blízcí brutálně zavražděni)
Když byla velkokněžna Alžběta Fjodorovna vyhoštěna do Jekatěrinburgu, sestry podaly petici bolševikům a prosily je, aby jí umožnili žít v jejich klášteře, ale petice byla zamítnuta. Podporovali také biskupa Jermogena (Dolganova) z Tobolska, který byl uvězněn v místním „Zatýkacím domě“ [takové budovy byly postaveny v Ruské říši: byli tam drženi ti, kteří byli odsouzeni městským nebo smírčím soudcem, pozn. autora překladu]. Sestry z kláštera donášely vladykovi Jermogenovi jídlo a matka Magdalena ho často navštěvovala. Jednoho dne bylo biskupovi na snažnou žádost matky Magdaleny dovoleno sloužit svatou liturgii přímo ve vězení, a mnoho vězňů tak mohlo přistoupit ke svatému Přijímání.
Tím, že matka Magdalena a její sestry otevřeně pomáhaly carským mučedníkům a dalším zajatcům, zjevně tak konaly skutek pravého vyznavačství. Koneckonců, tehdy se lidé velmi báli projevovat sympatie vůči politickým vězňům, nemluvě o pomoci jim, protože věděli, že by byla ohrožena jejich vlastní svoboda a životy.
Svatá velkokněžna muč. Jelizaveta
„Klášter“ v ulici Tretija Zagorodnaja
Novotichvinský klášter sdílel osud většiny ruských chrámů a klášterů. V roce 1920 byl klášter uzavřen a všechny sestry vystěhovány. Bolševici vyvěsili nad bránu kláštera velký plakát s nápisem: „Ať žije světová komunistická revoluce!“ Když se matka igumenka a její učednice čas od času přicházely modlit u zdí jejich milovaného kláštera, dívali se na toto heslo s bolestí v srdci. Klášter, který dlouhá léta zkrášlovaly, skýtal nyní smutnou podívanou, zničenou a znesvěcenou komunistickým praporem.
Matka Magdalena se usadila poblíž kláštera, v soukromém domě na ulici Tretija Zagorodnaja (nyní ulice Schmidtova). Žilo s ní celkem osmnáct sester a ostatní ji často navštěvovaly kvůli modlitbám, duchovním radám a vedení. Vzniklo tak mnišské společenství, které nadále žilo podle pravidel svatých Otců církve. V tomto smutném období se naplno projevily ctnosti a duchovní zkušenosti igumenky Magdaleny, které nabyla během předešlých let. Neztratila odvahu ani poté, co byla vypovězena z kláštera, který již neexistoval. Jako vždy bylo její hlavní a jedinou starostí modlitba a dosažení dokonalosti v křesťanských ctnostech. Matka-představená byla stejná tehdy i nyní, jak uprostřed četných starostí (když spravovala obrovský klášter), tak uprostřed strádání a pronásledování za sovětské vlády.
Zabavování církevních cenností
Matka představená Magdalena
Sestry bydlely v domě na ulici Tretija Zagorodnaja a řídily se stejnými principy jako předtím v klášteře: V noci vstávaly, aby konaly mnišské pravidlo a četly Akathist na počest Tichvinské ikony Matky Boží; přes den pracovaly, četly patristické spisy a někdy navštěvovaly bohoslužby v okolních chrámech; a vždy, dříve, než cokoli učinily, žádaly svou matku představenou o požehnání.
Matka Magdalena jako zkušená gerontisa (duchovní rádkyně, csl. starice) kombinovala shovívavost založenou na opatrnosti s mírnou přísností. Duchovní energii svých učednic nasměrovala k hledání čistoty srdce a naučila je udržovat lásku a pokoj se svými bližními. Při té příležitosti říkala: „Tělesná askeze je mimo naše schopnosti, ale zákon můžeme naplnit tím, že budeme nést břemena toho druhého.“ Zatímco byla shovívavá k jejich fyzické slabosti, matka Magdalena velmi bedlivě dohlížela na duchovní zdraví svých učednic – zakazovala jim bezdůvodně se oddávat planým řečem a smíchu. Nabádala je, aby se nikde zbytečně nevyptávaly, že zvědavost je zdrojem všech neřestí. Matka Magdalena jim dala pokyn, aby každý den začínaly a končily Ježíšovou modlitbou a veškerý svůj volný čas trávily v modlitebním usebrání. Nikdy nedávala z ruky své modlitební uzlíky (komboskiny, čotky) a vždy a intenzivně se modlila.
Matka představená Magdalena
Blahodatná starice Magdalena a poslušnice Galina Zasypkina
Klášter byl dlouho zavřený, ale k Matce Magdaleně se stále scházely nové sestry, aby zasvětily svůj život a energii Bohu. V roce 1930 přišla do jejich místní komunity Galina Zasypkina, budoucí schimonachyně Nikolaja. Právě z jejích vyprávění známe podrobnosti o posledních letech života Matky Magdaleny a jejím duchovním poslání „starice“.
Zpočátku byla Galinina matka proti volbě své dcery (která se chtěla stát mniškou) a říkala, že už není možné vést mnišský život, protože mniši jsou pronásledováni a už nejsou žádní zkušení vůdcové v duchovním životě… Ale Galina matce odpověděla: „Jedna taková rádkyně — matka představená — nám bude stačit.” Matka Magdalena k této události a k jistému rozporu v názorech Galininy matky řekla, že její matka strpí rozhodnutí a zasvěcení své dcery pro život v klášteře a že s ní bude spokojená, a že se dokonce sama stane mniškou. A její předpověď se naplnila.
Galina Zasypkina Matce Magdaleně zcela důvěřovala. S radostí vykonávala vše, k čemu jí matka představená požehnala – chodila do práce v šátku, skrývala své bujné krásné vlasy a nikdy si nesundala kříž (který nosila na krku). Jednou během Svatého týdne matka Magdalena nabídla vejce tomu, kdo vstoupil do její kelie. Všechny dívky kromě Galiny odmítly a zasmály se, ale Galina vejce bez jakéhokoli zaváhání vzala a snědla je. Večer řekla matka Magdalena o Galině: „Mám jen jednu sestru, která je mi skutečně poslušná.“
Starice Magdalena také požehnala svým duchovním dcerám, aby doručovaly balíčky duchovním a mnichům, kteří strádali ve vězeních. Galina Zasypkina se tohoto úkolu zhostila nebojácně.
poslušnice Galina Zasypkina
(budoucí matka představená Nikolaja)
Vyšetřovatelé se jí později při výslechu ptali:
„Budeš chodit do chrámu?“
„Ano, budu.“
„Budeš přinášet balíčky svým známým ve vězení?“
„Ano, budu. A pokud skončíte ve vězení, i vám je budu přinášet.“
Mniška Nikolaja
Navzdory jejím „nemístným“ odpovědím nebyla Galina nikdy zatčena, jak matka Magdalena předpověděla. Galina poté často vzpomínala na prorocká slova své matky představené: „Odseděla bych si deset let ve vězení, jen abys nebyla zatčena! Ale stejně nebudeš zatčena. Nezříkej se své víry a neboj se.“
Podle Galininých vzpomínek byla matka Magdalena při několika příležitostech zatčena. Starice při výsleších „předstírala blázna“, což jí pomohlo vyhnout se vyhnanství nebo dlouhodobému věznění. Na cokoli se jí vyšetřovatelé zeptali, opakovala znovu a znovu: „Ano, v klášteře jsme měli šátky a látky; skládali jsme je, třídili a žehlili.“ Když to dořekla, pohladila rukama šátek na svých kolenou. Matka Magdalena byla držena ve vazbě pokaždé dva až tři měsíce. Jednou byla vystavena sofistikované formě mučení: byla umístěna do „pouličního auta“ – cely plné lidí, kde každý mohl jen stát a ne sedět. Vězni, kteří se starou ženou sympatizovali, se dokázali trochu uskromnit a poodstoupit, aby jí dali prostor, aby se posadila na podlahu. Matka Magdalena si prostudila své nohy od dlouhého stání na cementové podlaze a pak trpěla touto nemocí po zbytek svého života.
Starice Magdalena předpověděla přesný čas své smrti
Když vážně onemocněla, utěšovala jednu ze svých učednic, která propukla v pláč, svým slibem, že bude žít ještě jeden rok. A měla pravdu: zbýval jí přesně rok života.
Tři dny před svým zesnutím poslala matka Magdalena pro arcibiskupa Makárije (Zvezdova). Arcibiskup přišel téhož dne a postřihl ji do velké schimy. Po tři zbývající dny svého života přijímala denně svaté Přijímání. Mnoho věřících, když se dozvědělo, že je matka Magdalena na smrtelné posteli, přispěchalo, aby se s ní rozloučili. Téměř všechny požehnala ikonou Matky Boží „Vysvoboditelky“. Galinu Zasypkinu však (k jejímu úžasu) požehnala ikonou sv. Mikuláše Divotvorce. Galina si na toto požehnání vzpomněla až později, když byla postřižena na mnišku a poprvé uslyšela své nové jméno Nikolaja.
Dne 29. července 1934 velkoschimní igumenka Magdalena pokojně zesnula v Pánu, obklopena svými duchovními dcerami. Těsně před svým skonem matka igumenka všechny požehnala Tichvinskou ikonou Přesvaté Bohorodice a řekla: „Svěřuji vás do péče Královny nebes…“
Místo odpočinku schimonachyně Magdaleny na pozemku
Novotichvinského kláštera v Jekatěrinburgu
Schimonachyně Magdalena byla pohřbena na Ivanovském hřbitově. Na její pohřeb přišlo mnoho lidí. Její rakev byla nesena průvodem městem Jekatěrinburg. Nad jejím hrobem byl vztyčen dřevěný kříž a její duchovní dcery na pamětní desku s úctou a láskou napsaly: „Drahá mátuško, pros Boha za nás!“
podle níže uvedených zdrojů připravil a přeložil
Michal Dvořáček
Zdroj: Pravoslavie.ru
https://orthochristian.com/123111.html
https://pravoslavie.ru/122774.html
Užitečné odkazy:
Odkazy na články se související tématikou:
Sláva Bohu, který mi dává tolik těchto moudrých a blahodárných zkoušek…
Nikolaj Ipaťjev a jeho „Dům zvláštního určení“ – místo vraždy svaté carské rodiny v Jekatěrinburgu
Poslední a současně podivuhodná panychida v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu…
