Nikolaj Ipaťjev a jeho „Dům zvláštního určení“ – místo vraždy svaté carské rodiny v Jekatěrinburgu

„Za všechny roky existence domu v něm nikdo nezemřel. A pak zde náhle, přes noc, bylo zavražděno jedenáct lidí najednou…“

Osud Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva (1869-1938)

Zatímco tragický osud posledního ruského cara, jeho rodiny a jejich čtyř věrných služebníků je dobře znám, život a osud majitele nechvalně známého domu v Jekatěrinburgu, kde byli všichni tito novodobí strastotěrpci 17. července 1918 brutálně zavražděni – Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva (1869- 1938), zůstává méně známý.

Nikolaj se narodil 18. února 1869 v Moskvě, v rodině známého moskevského architekta Nikolaje Aleksejeviče Ipaťjeva (1839-1890), který zastával prominentní a vlivný post – byl jedním ze tří oficiálních architektů první Ruské pojišťovací společnosti – a patřil k nejuznávanějším odborníkům v tehdejším Rusku. Jeho manželka Anna Dmitrijevna Ipaťjevová (rozená Gliková) pocházela z rodiny, která dala Rusku mnoho pozoruhodných intelektuálů.

Kromě Nikolaje měli manželé další dvě děti, dceru Věru a bratra Vladimíra (1867-1952), který se stal slavným chemikem a je považován za jednoho ze zakladatelů petrochemického průmyslu ve Spojených státech.

Nikolaj byl absolventem 3. moskevského kadetního sboru, Nikolajevské inženýrské školy v Petrohradě a Vojenské inženýrské akademie. V roce 1906 po službě v armádě odešel v hodnosti ženijního kapitána do penze a usadil se v Jekatěrinburgu, kde začal pracovat jako stavební inženýr. Později založil velmi úspěšnou firmu zabývající se pokládkou železničních tratí.

Nikolaj nejprve bydlel v pronajatém bytě, ale jeho podnikání bylo tak úspěšné, že o dva roky později v roce 1908 si mohl koupit dvoupatrové kamenné sídlo v ulici „Vozněsenskaja Gorka 49/9“, za něž zaplatil bývalému majiteli 6 tisíc rublů. Stal se třetím majitelem tohoto domu od jeho výstavby v 80. letech 19. století.

Nikolaj a jeho žena bydleli v horním patře domu, zatímco hlavní patro sloužilo jeho prosperujícímu podnikání. Interiéry byly bohatě zdobeny železnými odlitky, štukovými lištami, stropy byly okrášleny uměleckou malbou. Dům byl vybaven veškerým moderním vybavením: elektřinou, kanalizací, koupelnami s bojlerem, vinným sklípkem a dokonce i telefonem.

Nikolaj Ipaťjev se podílel na stavbě železnice Jekatěrinburg-Perm. Byl aktivní ve veřejné a vlastivědné činnosti. Podílel se také na vypracování projektu výstavby budovy Uralského důlního ústavu. Sloužil také jako inženýr železničních jednotek ruských ozbrojených sil a jednotek v ženijním sboru ruské carské armády.

Pohled na Ipaťjevův dům z počátku 20. století (vlevo)
ze zvonice Chrámu Nanebevstoupení Páně

Jak bolševici zabrali Ipaťjevův dům

Nikolaj Ipaťjev a jeho manželka Maria Fjodorovna Ipaťjevová (1876-1953) vedli tichý a klidný život až do dubna 1918, kdy bolševici náhle zaklepali na dveře jejich domu. Nikolajovy vzpomínky na ten den jsou uchovány ve Státním archivu Ruské federace (GARF).

„Dne 27. dubna za mnou přišel komisař Žilinský [Alexandr Nikolajevič Žilinskij, 1884-1937] a oznámil mi, že můj dům bude obsazen pro potřeby místní rady, a pak mi nařídil, abych do 29. dubna celý dům uklidil,“ napsal Nikolaj Ipaťjev do svého deníku.

„Když moje žena zaslechla rozkaz, zeptala se Žilinského mimo jiné i na to, zda nám bude zaručena integrita našich věcí, které necháme v domě; Žilinský na to odpověděl, že lidé, kteří budou bydlet v domě, nic nepoškodí.

K výběru a poloze místa věznění carské rodiny dodává Alexander Dmitrijevič Avdějev (1887-1947), první velitel Ipaťjevova domu [bolševiky přejmenovaného na „Dům zvláštního určení“] ve svých pamětech, že se nacházel „… téměř v samém centru města, na takovém místě, že jeho obrana proti vnějšímu pokusu osvobodit bývalého cara byla ve všech ohledech příznivá…“.

Ipaťjev si z domu dokázal odnést jen malý počet osobních věcí. Zamkl skříňku se svými cennými knihami ve své kanceláři. Jeho žena zamkla jejich nádobí v jídelně. Zbytek jejich věcí byl uzamčen ve spíži v suterénu, v místnosti sousedící s tou, kde později proběhla nelidská exekuce carské rodiny, a poté uzamčen klíčem.

Ipaťjevův dům z doby, kdy zde pobývala carská rodina.

Sklepní pokoj v Ipaťjevově domě, kde byla zavražděna carská rodina se svými blízkými

Vražedná zbraň jednoho z členů popravčí čety

„Klíče od zamčených místností byly ponechány u mě, zatímco členové komise sami zapečetili místnosti sovětskou pečetí,“ prohlásil později v jednom rozhovoru Nikolaj Ipaťjev. „Přestěhoval jsem naši skládací kuchyň a stolní náčiní, truhly s oblečením a prádlem do kočárkárny… Po nějaké době po mě předseda Výboru Sergej Jegorovič Chučkajev (1876-1944) požadoval klíče ode všech zamčených místností, aby zkontroloval, co v nich je, a po prohlídce místností je opatřil plombami.

Nikolaj Ipaťjev do poslední chvíle nevěděl, pro koho přesně bolševici jeho dům připravují. Teprve po 29. dubnu, když se již Nikolaj a jeho manželka odstěhovali a usadili se provizorně ve vesnici Kurinskoje, mu jeho soused oznámil, že bývalý car Mikuláš II., jeho manželka a jedna z jeho dcer [velkokněžna Marie] se ubytovali v jeho domě (tj. v Domě Ipaťjeva). Ostatní členové rodiny byli přivezeni později.

Po vnějším obvodu domu byl postaven vysoký dvojitý dřevěný plot přesahující výšku oken druhého patra a izoloval jej od ulice. Plot měl jedinou bránu, před kterou byla neustále hlídka, dvě strážní stanoviště byla umístěna uvnitř, osm venku. Kulomety byly uloženy na půdách sousedních budov. Carská rodina byla držena v domácím vězení v Ipaťjevově domě po dobu 78 dní, od 28. dubna do 17. července 1918.

Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev (1869-1938)

„Nájemce (car Mikuláš II.) odešel“

Před odjezdem se Nikolaj Ipaťjev dohodl se svou sestřenicí Jevgenií Poppelovou, že mu pošle telegram s určitými slovy, pokud bolševici náhle vyklidí jeho dům. A takový telegram mu přišel 22. července – pět dní po zavraždění carské rodiny. Obsahoval pouze dvě slova: „Nájemce odešel,“ načež se Nikolaj a jeho žena vrátili do Jekatěrinburgu.

V novinách „Uralský dělník“ se objevil článek, v němž se uvádí, že „na četné žádosti dělníků byl zastřelen car toužící po krvi“.

Téhož dne byl Nikolaj Nikolajevič předvolán na místní oddělení Čeky (Rada lidových komisařů v sovětském Rusku), kde mu vrátili klíče od jeho vlastního domu. Do té doby byly všechny stopy po krvi v domě smyty, podlahy zameteny, osobní věci mrtvých sbaleny a odvezeny. Nikolaj a jeho žena se do „Domu na krvi“ už nikdy nevrátili, dokonce tam zanechali i své věci, které měli do té doby v domě uložené.

Později během rozhovoru Ipaťjev poznamenal, že „za všechny roky existence domu v něm nikdo nezemřel. A pak, náhle, zde bylo přes noc zavražděno jedenáct lidí najednou…“.

25. července obsadily Jekatěrinburg československé jednotky. Po příjezdu Bílé armády nařídil admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak (1874-1920) Ipaťjevův dům zapečetit, „místo činu mělo zůstat nedotčené“. Osobně nařídil vyšetřovateli Nikolaji Aleksejeviči Sokolovovi (1882-1924), aby zahájil vyšetřování osudu Mikuláše II. a jeho rodiny a všech událostí, které se odehrály v domě inženýra Ipaťjeva, kde byly ve zdech sklepa objeveny stopy po kulkách.

Pamětní deska u hrobu Nikolaje Ipaťjeva na Olšanském hřbitově v Praze

Život a smrt Nikolaje Ipaťjeva v exilu

Dne 28. července 1919 byl Jekatěrinburg znovu dobyt Rudými, Nikolaj Ipaťjev byl nyní považován za „nepřítele bolševiků“, což ho přinutilo uprchnout z Uralu.

Ipaťjev byl evakuován z Jekatěrinburgu spolu s Bílou armádou. Přes Sibiř odcestoval do Japonska, poté se dostal do Turecka, ale nakonec skončil v roce 1920 v Československu, kde se usadil v Praze a učil zde na Stavební fakultě.

Nikolaj Ipaťjev zemřel v Praze dne 20. dubna 1938 a byl pohřben v blízkosti pravoslavného Chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanském hřbitově v Praze. Jeho pohřební výklenek zdobí „nerukou stvořená“ pravoslavná ikona Spasitele.

V rámci dalších zdrojů, spjatých s pobytem a smrtí nadaného ruského stavebního inženýra a majitele „Domu zvláštního určení“ – Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva –, se objevila tato poznámka: „Emigroval do Československa, žil v Praze, kde přednášel, v Praze také zemřel. Je pohřben na Olšanských hřbitovech, v pravoslavné části u chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice.“

Ve dnech 22. až 23. září 1977 byl Ipaťjevův dům v Jekatěrinburgu srovnán se zemí; dům, kde byli car Mikuláš II. a jeho rodina drženi v domácím vězení po dobu 78 dní, než byli nakonec zavražděni.

připravil a přeložil Michal Dvořáček
pro PCO v Brně (16.7.2022)