Otec jeroschimonach Amvrosij (Young)
hovoří o svém onemocnění
Alzheimerovou chorobou
Slovo úvodem
Otec jeroschimonach Amvrosij (před přijetím mnišství otec Alexej Young) je autorem řady knih, publikací a článků. Narodil se roku 1943 a ve svých 27 letech přijal pravoslaví. Byl duchovním synem v blahé paměti zesnulého otce jeromonacha Serafíma (Roseho). Roku 1979 byl rukopoložen na kněze a jako kněz sloužil v Ruské pravoslavné církvi v zahraničí (ROCOR). Se svojí manželkou Susan spolu vychovali tři děti. Po smrti své ženy přijal otec Alexej mnišství a stal se z něj jeromonach Amvrosij – Ambrose. Následně přijal i velkou schimu. Posledních deset let svého života je však nemocen závažným onemocněním dnešní doby – Alzheimerovou chorobou¹. Když mu byla tato jeho nemoc diagnostikována, napsal o tom těchto pár slov.
„Je to dar, který je povoláním k mé záchraně a spáse.“
Jestliže to mám posoudit z čistě duchovního hlediska, tak jsem přesvědčen, že sám Hospodin mi seslal tuto nemoc. Víte, mou hlavní a největší neřestí a slabostí vždy byla hrdost – pýcha. Byl jsem hrdý a pyšnil jsem se svým intelektem, vše jsem znal vždy nejlépe, zcela nevhodně jsem soudil druhé, namísto toho, abych byl shovívavý a měl o druhých spíše mírné a vlídné smýšlení.
A právě ta hrdost – ona pýcha – je nejtěžším hříchem, třebaže si ho mnozí v sobě ani nepovšimnou! Ale tento hřích, když ho nepřemůžeme, když nad ním nezvítězíme, nás dokáže stáhnout do pekla. Pýcha satanova, hřích Adama a Evy.
Moc dobře si uvědomuji, co mě přivedlo k této nemoci. Celý život jsem byl pyšný na svůj rozum, na svůj intelekt, na schopnost jasně přemýšlet o složitých a těžko pochopitelných věcech, dobře mluvit a psát, uvažovat, přemýšlet a analyzovat složité a těžké záležitosti atd. Ve svém mládí jsem moc nekamarádil se sportem, neměl jsem úspěch u dívek, neuměl jsem tancovat… Byl jsem intelektuál, knihomol a kromě mozku jsem už neměl žádné jiné přednosti.
Proto jsem všechny své síly nasměroval na svůj intelektuální rozvoj a dosáhl jsem přitom všeho, co jsem dosáhnout mohl, třebaže mě osobně akademický výzkum nikdy nelákal a vždy se mi jevil jen jako pustá zábava. Ale taková byla nakonec moje cesta. A přestože jsem se snažil a usiloval využít tyto dary ke službě Kristu a Církvi, moje pýcha vždy zůstávala se mnou.
A právě nyní přišel ten okamžik, kdy mi dal Hospodin určitou možnost, jak v sobě samém umrtvit to příliš vysoké mínění o sobě samém, zmírnit a pokořit mou pýchu, a bez reptání se vydat vstříc postupnému odumírání mého rozumu. Tuto nemoc přijímám celým svým srdcem, třebaže někdy i pláču, protože to je dar, který mě má zachránit a spasit. Někdy se mi zdá, že ono postupné odumírání různých částí mého mozku je jakoby odumírání mého přílišného sebevědomí a sebejistoty, mého egocentrismu, mé pýchy. A vlastně, copak toto není i cílem našeho duchovního života bez ohledu na to, jakou cestou bychom se k tomuto cíli vydali?
Hospodin se podíval dolů a spatřil, že se nehodlám své pýchy zbavit jiným způsobem. A protože mě má moc rád, protože mě tak moc miluje, nehledě na to, že já jsem této Jeho lásky nedůstojný, dal mi Bůh tuto neuvěřitelnou možnost zemřít sám pro sebe (sám sobě).
Shledávám to totiž velkým, i když někdy, pravda, nelehkým a bolestivým požehnáním!
Vysvětlivky k textu:
¹ Alzheimerova choroba je nezvratné a progresivní onemocnění mozku, které pomalu ničí paměť i myšlení a nakonec bere člověku schopnosti vykonávat i ty nejjednodušší úkoly. Je to neurodegenerativní onemocnění mozku, které se projevuje ztrátou nervových buněk v některých částech mozku. Jedná se o nejčastější typ demence, přičemž k prvním příznakům patří poruchy paměti, postupně se přidává poškození kognitivních a intelektuálních, ale i fyzických schopností člověka.
Podle níže uvedených pramenů připravil a přeložil otec Marek Malík:
https://pravoslavie.ru/120830.html
The Russian Orthodox Church Outside Russia by Father Alexey Young. Introduction
