Se svátkem Květné neděle!
Květná neděle
Květnou neděli slaví pravoslavní křesťané s obzvláštní velkolepostí a radostí. Podle křesťanského kalendáře se tato neděle nazývá Květnou (či Palmovou), někde též „Lazarovou“, a kalendářně předchází „Neděli vzkříšení“, která je vyvrcholením celého velkopostního období před svátkem Zmrtvýchvstání.
Květnou nedělí vlastně začíná takzvaný Velký neboli Strastný týden. V tento den se slaví vzpomínka na triumfální Vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho podle autorů svatých evangelií Židé vítali palmovými ratolestmi a rozprostírali na zemi své šaty a volali „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně“.
Během prvních staletí křesťanství se památka na tento svátek slavila společně se vzkříšením Lazara. Později byla oslava Lazarova vzkříšení přesunuta na předcházející den, na tzv. Lazarovu sobotu.
Tato neděle je mezi křesťany považována za počátek svatých a požehnaných Božích strastí, tj. utrpení Bohočlověka Krista. Zpočátku bylo požívání ryb, oleje a vína v tento den považováno za neslučitelné s posvátností Svatého a strastného týdne, který následuje po završení prvních čtyřiceti dní Velkého postu. Později však byla strava tohoto dne i díky všeobecně radostnému charakteru svátku odpovídajícím způsobem přizpůsobena. Také proto je o Květné neděli hned vedle svátku „Zvěstování Přesvaté Bohorodice“ povolena ryba, olej i víno.
Jeruzalém
Konkrétně ve Svaté zemi se během 4. století v průběhu tohoto svátku začalo konat procesí s křížem, kterému se říkalo „Císařský průvod“, počínaje cestou z Olivetské hory až do Jeruzaléma, přičemž císař seděl na „koňském oslátku“ (tj. na koni, který symbolizoval oslátko) obklopeném duchovenstvem, zatímco věřící kráčeli po cestě a v rukou drželi palmové ratolesti.
Byzanc
Také v Byzanci se v hlavním městě říše v Konstantinopoli konal výše uvedený „Císařský průvod“. Procesí vycházelo z císařského paláce a císař se k průvodu postupně připojil, přičemž ve svých rukou držel ikonu Krista. Po jeho boku kráčelo v průvodu duchovenstvo hlavního města. Průvod byl završen v Hagii Sofii. V čele tohoto císařského průvodu kráčel světlonoš (muž držící velké světlo), který volal „Vyjděte národy a uvítejte dnes Krále nebes…“.
Podle svědectví Balsamona na konci tohoto svátku císař osobně rozdával věřícím ratolesti a kříže, zatímco patriarcha rozdával svíčky na Strastný týden.
Postní zvyklosti
Pokud jde o dnešní půst, existují rozdíly v názorech na to, zda může být povolena ryba či nikoli. Svatý Theodor Studita zastává názor, že na Květnou neděli „je ryba povolena“, protože tento den je považován za „Pánův svátek“. Pro svatého Nikodéma Svatohorce se ryba jí pouze v jeden jediný den Velkého půstu, tedy v den Zvěstování. Všeobecná Církev Kristova však ustanovila „zmírnění“ půstu, to znamená, že také o Květné neděli je povoleno jíst rybu, a takto je to platné pro celou Církev.
Jeruzalém nebyl místem, kde by žili jen úzkoprsí farizejové, arogantní zákoníci a teokratičtí velekněží. Bylo to také mraveniště lidskosti. Bylo to obrovské místo, kde se ze všech stran scházeli poutníci a zbožní věřící, muži i ženy. V době Velikonoc měl Jeruzalém tolik obyvatel jako Řím, který byl tehdy hlavním městem světa. Tento obrovský zástup lidí se shromažďoval v Jeruzalémě, aby se přiblížil Bohu. V tento den měli lidé pocit jakéhosi tajemného Božího přiblížení a ve tváři Pána Ježíše spatřovali dlouho očekávaného krále z rodu Davidova. A tak, když viděli Pána sestupovat z Olivetské hory, běželi Mu naproti. Někteří před Ním rozprostřeli své šaty na cestu, jiní trhali větve z palem a kladli je před Ním, a zdobili tak cestu pro krále. Všichni radostně volali: „Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.“ (Lk 19,38)
Lidé věřili, že Bůh učiní nějaký zázrak, který změní jejich nesnesitelnou situaci. A to navzdory železné pěsti Říma, která je utlačovala, a navzdory korupci a malichernosti jejich místních představených. Cítili, že zdrojem zázraku je Ježíš Kristus, a proto si pro něj vyhradili takové přijetí. Jak on sám na tuto zásadní událost v běhu dějin zareaguje, svět nevěděl. Naučili se očekávat pouze jeden účinný způsob. A tím byl příchod krále z rodu Davidova, který měl v Jeruzalémě vládnout a usednout zde na Davidův trůn. Lidé tak viděli Ježíše jako krále a přijali ho s radostí a nadějí. Věřili, že nyní bude vládnout v Jeruzalémě a bude vzdorovat Římu i tehdejší jeruzalémské autoritě.
Tato víra lidu však vyvolala ve farizejích strach. Radost lidí probudila ve farizejích opravdový hněv. Někteří z nich varovali Krista, aby jim v tomto jásotu zabránil. Ale pokorný Pán, který věděl, že jeho moc je nevýslovná, jim odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení“ (verš 40.). Toto je odpověď Krále králů, který byl oblečen jako prostý muž a přijížděl na oslátku, jak uvádí evangelista: „Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘.“ (Jn 12,15)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
vezměme tedy i my do svých rukou vrbové ratolesti na znamení vítězství a volejme Vítězi nad smrtí: „Hosanna na výsostech, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně“.
S prázdnikom Květné neděle!
připravil Michal Dvořáček
Zdroj textu: Laografika.gr a Agiosthomas.gr
Ikony: Byzantine icons
Historické fotky z oslavy Květné neděle naší farnosti
(2. dubna 2018, Chrám sv. Václava, Špilberk)
Užitečné odkazy:
