Zbožnost se podle starce Paisije předává podobně jako svatost…
– Starče, jak získám zbožnost?
Otcové říkají, že abyste získali zbožnost, musíte žít nebo se stýkat s lidmi, kteří jsou zbožní, a pozorovat, jak se chovají.
Svatý Paisij Veliký, když se ho někdo zeptal: „Jak mohu získat bázeň před Bohem“, odpověděl: „Stýkejte se s lidmi, kteří milují Boha a cítí před Ním bázeň, abyste Boží bázeň získali také vy.“
To samozřejmě neznamená, že budete vnějškově kopírovat to, co je vidíte dělat, aniž byste to sami cítili, protože to není (pravá) zbožnost, nýbrž falešná zbožnost. Faleš je odporná. Zbožnost je blahodať od Boha, která se usídlila v člověku. Cokoli zbožný člověk dělá, dělá to proto, že to tak cítí ve svém nitru. Samozřejmě je v nás přirozená zbožnost, ale pokud ji člověk nezušlechťuje, „ten zlý“ ho pomocí otupění a nečinnosti uvrhne do necitlivosti a bezbožnosti. Díky zbožnému chování se pak v člověku může znovu zbožný cit probudit.
– Proč se, starče, Otcové vyjadřují pouze o zbožnosti, když hovoří o tom, že pokud ji chce někdo získat, musí být v obecenství s někým, kdo je zbožný? A proč neříkají totéž také o jiné ctnosti?
– Protože zbožnost je možné předat. Pohyby a chování člověka zbožného, to vše se přenáší jako nějaké aroma, pokud je ovšem u druhého člověka dobré rozpoložení a pokora. A já ti pravím, že když člověk nemá zbožnost, jako by nic neměl. Zbožný člověk vidí, zda je něco svaté, a vidí to jasně takové, jaké je to ve skutečnosti, i když třeba není vzdělaný.
Takový (zbožný) člověk neudělá např. nějakou chybu v něčem, co má co do činění s božskými významy. Je jako dítě, které o svých rodičích, otci a matce, neuvažuje nijak zle, protože je miluje a respektuje a dobře a jasně vidí vše, co jeho rodiče dělají. Tím spíše, když jde o Boha, který je s ničím nesrovnatelný a je ve všem dokonalý! Pokud jde o nauku Církve (dogma), tak ten, kdo postrádá zbožnost, takový člověk upadá do omylů, do (sebe)klamů (tj. prelesti). Dobře vidím, jaké chyby dělají ti, kterým schází (pravá) zbožnost, když píší výklady nebo komentáře k posvátným textům atp.
Všechny duchovní věci vyžadují zbožnost a srdce. Když se vše začíná konat v duchu zbožnosti, pak bývá vše posvěcené. Zvláště, aby někdo mohl napsat „Službu“ nějakému světci, musí toho světce milovat, mít ho ve zbožné úctě, takže to, co napíše, bude vycházet z jeho srdce a bude z toho vyzařovat zbožnost. Když člověk dosáhne stavu božské lásky, božského bláznovství, jeho slova a texty budou vycházet z jeho nitra sama od sebe.
Podle: Svatý Paisij Svatohorec: Slova II. „Duchovní probuzení“, str. 76.
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
