Co říkával svatý starec Paisij Svatohorec o zpovědi

Tak jako člověk dbá na to, aby mu byl rodinný lékař co nejvíce nablízku, tak se musí postarat o to, aby mu byl nablízku i ten duchovní.

Lékař, když je pacientovi nablízku, mu může pomoci lépe než univerzitní profesoři – i když nemá tolik zkušeností jako oni –, protože ho může systematicky pozorovat v případě potřeby ho pošle k odbornému lékaři.

Jednou na mě udělalo dojem, když jsem byl v Sanatoriu: Mnoho bohatých lidí s tuberkulózou zůstalo doma a univerzitní profesoři je tam chodili léčit. Ukázalo se ale, že léčba neměla žádný efekt, protože je nebylo možné systematicky pozorovat. Proto byli nuceni vytvořit v Sanatoriu samostatná oddělení, aby se tam tito lidé léčili, a aby je zde bylo možné systematicky pozorovat.

Chci říci, že stejně jako lékař bedlivě sleduje pacienta, když mu udílí nějakou léčbu, tak vidí, jestli mu léky, které mu dal, pomáhají nebo mají vedlejší účinky atd., a podle toho zvyšuje nebo snižuje dávku a v případě potřeby může i změnit léčbu… A stejně tak duchovník musí duši bedlivě pozorovat, aby jí mohl účinně pomoci, protože čas od času se u ní projevují různé změny a reakce, které nelze pozorovat na dálku.

Jednou jsem řekl jedné duši (tj. člověku, zde konkrétně ženě), která měla jisté pokušení: „Uděláš to a to, a uvidíš, že to překonáš.“ A skutečně, ta dotyčná mě poslechla a dostala se z toho. Po chvíli měla úplně opačné pokušení a čelila mu naprosto stejně jako v prvním případě (což byla ale chyba, pozn. překl.), a proto velmi trpěla! Ta žena mě mohla pomocí nějaké jiné osoby vyhledat a poslat pro mne, nebo mohla napsat dopis, v němž by se mě zeptala, co má dělat, protože se potýkala se zcela jinou obtíží než dříve. Já bych jí dal jiný lék, tedy jinou radu. Pro ni však bylo obtížné se mě zeptat, neboť se nacházela daleko ode mě. Také proto většinou neradím na dálku, pokud toho člověka dobře neznám a nemám s ním blízkou komunikaci.

Duchovník v rodině

– Starče, jaké knihy mohou pomoci manželům?

– Manželskému páru pomáhá to, když se nikdo z nich neospravedlňuje. Pokud se ospravedlňují, bez ohledu na to, kolik duchovních knih přečtou, je to k ničemu. Pokud budou mít dobré rozpoložení (tj. osobní postoj) a rovněž společného duchovníka, kterého budou poslouchat, nebudou mít žádné problémy. Bez duchovního „rozhodčího“ se to neobejde.

Pro manželské páry je vůbec nejlepší, když mají stejného duchovníka. Ne, aby měl muž jednoho duchovního, a žena zase jiného. Dvě dřeva, když je vysekají dva tesaři, každý podle svých představ, se k sobě nebudou nikdy hodit. Kdežto, když mají stejného duchovníka, tak on dokáže vyhladit nerovnosti (vady) jednoho, pak vyhladí i nerovnosti druhého, až se nakonec všechny nerovnosti (obtíže) vyrovnávají. Dnes se ale stává, že i když manželský pár žije duchovně, mívá různé duchovní otce. Málokdy mají oba dva manželé stejného duchovníka, a proto jim není pomoci. Mám na mysli manželské páry, které se k sobě hodily, ale protože neměly stejného duchovníka, který by jim pomohl (při obtížích), tak se nakonec rozvedly. A pak zde byly zase jiné páry, které byť se k sobě zcela nehodily, jelikož měly stejného duchovníka, žily nakonec v harmonii.

Samozřejmě, když má celá rodina stejného duchovníka, je to ještě lepší. Duchovní otec je všechny vyslechne a podle toho věc vyřeší. Někdy přiměje k nějaké změně otce nebo matku, jindy zavolá dětem, pokud z toho, co mu rodiče řeknou, nemůže vyvodit závěr. Nebo, pokud má manželský pár problémy a je na vině např. žena, tehdy může duchovník zavolat muži a poradit mu, jak se má zachovat, nebo požádat příbuzného či známého o diskrétní pomoc…

Podle knihy „Starec Paisij: Slova, sv. III.“
připravil Michal Dvořáček

Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου