Učinil znamení kříže a chvějícími se rty pravil: „Rozpomeň se na mě, Pane, až přijdeš do svého Království!“
Pohřební bohoslužba se stala přesně tak, jak si svatý Paisij přál!
Dne 11. července si Řecká pravoslavná církev připomíná svatou Euthýmii Všechvalnou (památka 11. / 24. července).
Svatý Paisij naposledy přijal svaté Přijímání.
S velkými obtížemi poklekl na postel.
Učinil znamení kříže a chvějícími se rty pravil: „Rozpomeň se na mě, Pane, až přijdeš do svého Království!“
Pak mu sestry přinesly ikonu svaté Euthýmie a nádobκu s kolyvem. Starec si vzal dvě zrnka pšenice jako požehnání a políbil ikonu svaté Euthýmie.
Všiml si, že není οzdobená, a proto řekl, že na ni (sestry) nevložily ani jednu květinku…
V poledne přijel do Hesychastéria (sv. Jana Theologa) arcibiskup Damián ze Sinaje a starec Paisij ho požádal, aby nad ním přečetl modlitbu za odchod duše z člověka.
Dokonce ho prosil, aby se pomodlil za jeho zesnulou duši…
Řekl mu, aby na něj arcibiskup Damián modlitebně vzpomínal a modlil se za jeho duši, neboť mnozí starce opustí.
Anebo si budou myslet, že v takových modlitbách nemá potřebu.
Poslední noc byla pro starce skutečné martýrium.
„Mám bolesti, mám velké bolesti,“ dodal tiše a dál hleděl na ikonu Přesvaté Bohorodice.
Jeho pravá ruka tak tak dokázala učinit znamení kříže.
Zatímco jeho levá ruka se pohybovala tak, jako by držela komboskini a počítala uzlíky-modlitby.
Poté starec rozevřel paže ve znamení modlitby a v jednom okamžiku pravil: „Mučení! Martýrium!“
Jerondisa (igumenka monastýru), která stála vedle starce, neslyšela dobře, a zeptala se proto, co starec říká.
A on znovu zopakoval třikrát svá slova:
„Mučení! Mučení! Mučení!“
V 9:30 ráno přistoupily ke starci všechny sestry (mnišky), aby si naposledy vzaly starcovo požehnání.
Starec byl zahleděn na ikonu Přesvaté Bohorodice a nemluvil.
Na tváři se mu zračila velká bolest.
Velmi těžce dýchal, zatímco jeho krevní tlak pomalu klesal.
Vše vypadalo, že se blíží jeho skon!
Duchovně vzkříšený starec Paisij se nacházel na prahu blaženosti.
V jednom okamžiku se svatý Paisij třikrát krátce nadechl a pak zesnul.
Tiše naklonil hlavu na stranu, zatímco jeho posvěcená duše odešla do své skutečné vlasti, do nebe.
Bylo 11 hod dopoledne dne 12. července roku 1994.
Sestry mu přinesly a upravili jeho mnišskou „schimu“, řízu a mnišskou pokrývku hlavy (kukol).
Jinak byl starec připraven již sám.
Byl uložen na jednoduché pohřební lůžko a přenesen do kaple svatých Archandělů.
Sestry pak kolem něj umístily květy bazalky a růží.
Jeho ruce, jako by byly živé, s úctou držely svatý kříž.
Jeho vzezření bylo poklidné, světlé, a naznačovalo svatost!
Starcova tvář vyzařovala Boží blahodať.
Odpoledne otevřelo Hesychastérium své brány poutníkům.
Sestry však nikomu o zesnutí starce Paisije neříkaly. To bylo na přímé přání starce Paisije.
Jerondisa pouze zavolala kněze, který docházel do Hesychastéria sloužit posvátné bohoslužby, otce Nikolaa, kterému řekly, že si starec Paisij přál, aby pohřební bohoslužbu vykonal pouze on sám.
Otec Nikolaos to přijal s bázní a s radostí!
S bázní proto, že se cítil nehodný pohřbít světce!
A s radostí proto, že mu tím Bůh udělil velké požehnání.
Po vykonání svaté liturgie se sloužil obřad pohřbu.
Tělo svatého Paisije bylo vynášeno k hrobu v úplné tmě.
Jediné světlo vycházelo ze dvou skromných svítilen, které starce doprovázely.
Takto si starec přál být pohřben.
Celý život se chtěl skrývat.
Jeho bohatství spočívalo v jeho „neznámosti, skrytosti, v anonymitě“!
Starec se snažil, aby i jeho zesnutí se konalo v podobné anonymitě, aby o tom nikdo nevěděl, a naopak aby to sestry oznámili věřícím, až uplynou tři dny po jeho zesnutí…
Nyní náš svatý starec Paisij již netrpí, již necítí bolest!
Nyní náš světec pohodlně letí jako anděl z jednoho konce světa na druhý a je snadno k nalezení všude blízko každému člověku, který ho s vírou a úctou vzývá.
Náš svatý starec Paisij zazářil ve světě svými dobrými skutky.
Svým svatým životem oslavil Boha.
A Bůh ho oslavil tím, že skrze něj konal velké zázraky!
Kéž se všichni nacházíme pod jeho svatou ochranou a přijmeme jeho požehnání!
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Eκκλησία Αγίων Πάντων – Παναγίας Δερύνειας
