V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)
Otec Epifanios (vpravo) se svatým starcem Porfýriem Svatohorcem
(při konání svaté tajiny Křtu)
A co k tématu přerušení půstu uvedl otec Epifanios Theodoropoulos?
Převládá názor mnoha lidí, že z důvodu pohostinnosti je přerušení půstu povoleno.
Příkladem z historie Církve je taktika pouštních otců, kteří přerušili půst, aby někoho pohostili nebo aby sami byli pohoštěni ze strany nějakého jiného bratra, když se vydali na cestu mimo klášter.
Starec Epifanios objasnil tyto otázky následovně:
„Nikde v Gerontiku (ve Výrocích svatých starců) není chválen příklad poustevníka ani vyzdvihováno jeho chování jako příklad hodný následování jen proto, že přerušil půst z důvodů pohostinnosti.
To, co je uvedeno, je, že tito svatí poustevníci a asketové přerušili svůj osobní asketický půst, který byl mnohem přísnější, než předepisovala sama Církev.
Tito pouštní otcové jedli např. několik nevařených, namočených luštěnin, syrovou zeleninu nebo mírně namočené suchary, avšak nikoli každý den, nýbrž každé dva až tři dny, nebo dokonce ještě méně často. Pokud by tedy náhodou někoho hostili, pak by luštěniny nebo zeleninu uvařili, a kdyby to byl den, kdy je povolena konzumace oleje, přidali by do jídla i trochu tohoto oleje nebo přijali víno. Možná by se dokonce snažili toto jídlo připravit nějak lépe než jindy, s větším úsilím, aby toto prosté jídlo něčím zkrášlili, a tím uctili svého hosta. Několikrát se také stalo, že když opustili svou poustevnu, sami s pokorou přijali podobný typ pohostinnosti.
Jakmile pominuly důvody pro pohostinnost, vrátili se však ke svému přísnému půstu nebo ještě přísnějšímu, aby znovu získali ztracené „základy“, aby náhodou neoklamali sami sebe a nezneužili pohostinnosti jako záminky k rozvolnění svého půstu.“
„Když nějaký poustevník,“ jak pravil starec Epifanios, „odešel na cestu, navštívil další askety v poušti, kteří ho pohostili vínem (buď proto, že bylo víno dovoleno, nebo proto, že kvůli svému putování použili církevní „ikonomii“ (úlevu).“
„Takový asketa nabídnutou číši vína vypil, ale když se vrátil zpět do své kelie, zůstal pak bez vody tolik dní, kolik během své cesty dostal sklenek vína. Jeho poslušník, který starce litoval, vždy tajně hostitele prosil, aby jeho starci raději víno ani nenabízeli.“
Před několika lety jsem se svému starci (Epifaniovi) vyznal, jak si pamatuje jedno z jeho duchovních dětí, že jsme doma v den půstu hostili bratrance, trochu světsky založeného, a proto jsme se nepostili.
Starec Epifanios byl však přísný a nekompromisní:
„Jednou si připiješ na bratrance, podruhé na svého svědka ze svatby, potřetí na svého švagra a napočtvrté na svého nejlepšího přítele!
Pokud to budeš takto dělat, pak se nebudeš postit nikdy.
Je dobře, že jste pohostinní. To vám doporučuji.
Dokonce i v postních dnech.
Ale nabízejte svým hostům postní pokrmy.
Upravená a chutná, pokud chcete někoho uctít, ale vždy postní.
Jednoduše mu řekněte:
Dnes je postní den, a proto pro vás máme postní jídlo. Nechceme porušovat nařízení Církve.“
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Zdroj:
