Poslední okamžiky před ctihodným zesnutím
svatého starce Paisije
Svátek světce připadá na 12. července, kdy v roce 1994 starec Paisij předal svou duši Hospodinu!
Zaupokojná bohoslužba, sloužená při odchodu duše člověka, proběhla, jak si náš Svatý přál!
Dne 11. července, na památku svaté Euthýmie Všechvalné (dle nového kalendáře v Řecku), starec Paisij naposledy přijímal svaté Dary.
S velkými obtížemi poklekl na postel.
Učinil znamení kříže a chvějícími slovy na rtech pronesl: „Rozpomeň se na mě, Pane, až vejdeš do svého Království!“
Potom mu sestry (z monastýru v Souroti, kde starec strávil své poslední dny) přinesly ikonu svaté Euthýmie a spolu s ní i diskos s kolivem ke dni svátku této svaté.
Jako požehnání si starec vzal sotva dvě zrnka pšenice a políbil ikonu svaté Euthýmie.
Všiml si, že ikona není ozdobená, a proto se zeptal, proč sestry neozdobily ikonu aspoň nějakou drobnou květinkou.
V poledne přišel arcibiskup Sinajský Damián. Starec Paisij ho požádal, aby přečetl modlitbu za odchod duše z těla. Také ho požádal, aby se za něj modlil a po jeho odchodu ze života vzpomínal v modlitbách za spásu jeho duše.
Řekl mu, aby ho vzpomínal ve svých modlitbách (při zádušních bohoslužbách), protože mnoho lidí ho poté opustí a bude si myslet, že modliteb už nebude mít starec zapotřebí.
Poslední noc byla doslovným utrpením a mučením.
„Mám bolesti, mám velké bolesti,“ opakoval tehdy starec a s dojetím se díval na ikonu Přesvaté Bohorodice.
Jeho pravá ruka tak tak učinila znamení kříže.
Starec velmi zeslábl.
Jeho levá ruka se pohybovala, jako by se modlila pomocí komboskini.
Každou chvíli otevřel ruce k nebi, neboť se nacházel v modlitebním vytržení.
V jednu chvíli řekl: „Martýrio (čili velké utrpení, mučednictví)“.
Jerondisa (matka představená) seděla vedle něj, ale neslyšela, co říká, a proto se ho zeptala, co starec říkal.
To se opakovalo třikrát.
Znovu pravil: „Martýrio – Muka, muka, muka.“
V 9:30 ráno přišly za starcem všechny sestry, aby přijaly jeho poslední požehnání.
Starec soustředěně hleděl na ikonu Přesvaté Bohorodice, ale nic neříkal.
Bolest byla vepsána do každého záhybu jeho vrásek na tváři.
Dýchal s velkými obtížemi, zatímco jeho tlak pomalu klesal.
Všechno poukazovalo na blížící se konec jeho života.
Duchovně vzkříšený starec Paisij se ocitl prahu blaženosti.
V jednu chvíli se svatý Paisij třikrát krátce nadechl a pak zesnul.
Tiše naklonil hlavu na stranu, zatímco jeho posvěcená duše odešla do její pravé vlasti – do nebe!
Bylo 11.00 ráno 12. července 1994.
Místní sestry přinesly roucho schimonacha, jeho mnišskou řízu a pokrývku hlavy.
Jinak se již ve všem připravil k odchodu starec sám.
Jeho tělo poté sestry umístily do připravené postele pro zesnulého a na tomto lůžku ho přenesly do kaple svatých Archandělů.
Okolo postele bylo umístěno jen několik bazalkových květů a růží.
Jeho ruce, jako by byly živé, uctivě svíraly kříž.
Jeho výraz byl klidný, jasný, svědčil o jeho svatosti. Vyzařoval světlo a vydával blahodať.
Odpoledne se Hesychastérium sv. Jana Teologa v Souroti, kde starec zesnul, otevřelo i pro poutníky.
Ale sestry tehdy ještě nikomu nic neoznámily o starcově zesnutí.
Bylo to na příkaz samotného starce.
Jerondisa zavolala kněze, který do Souroti přicházel, aby sloužil bohoslužby. Otce Nikolaa. Tomu pak řekli, že na přání starce Paisije vykoná zádušní bohoslužbu pouze on.
Otec Nikolaos to přijal s bázní a současně s radostí.
S bázní proto, že se cítil nehodný pohřbít svatého!
A s radostí nad velkým požehnáním, které mu tímto Bůh daroval.
Po božské liturgii byla odsloužena bohoslužba za zesnulého.
Vynesení lůžka se starcem se odehrálo v úplné temnotě.
Jediné světlo vyzařovaly dvě mihotající se lampády, které Starce doprovázely na jeho cestě do nebeského Království.
Takto si přál být pohřben.
Po celý život se snažil před ostatními skrývat.
Jeho bohatstvím byla jeho osobní neviditelnost.
Starec se postaral o to, aby se tento způsob života naplnil i při jeho zesnutí. Starec Paisij řekl před svou smrtí mniškám, aby o jeho smrti hned nikomu nic neříkaly. Teprve poté, až uplynou tři dny.
Náš svatý starec Paisij již nyní netrpí, už ho nic nebolí.
Náš světec nyní lehce letí jako anděl z jednoho konce světa na druhý, takže ho snadno naleznete poblíž každého člověka, který ho s vírou a úctou vzývá.
Náš svatý starec Paisij zazářil ve světě skrze své dobré skutky.
Oslavil Boha svým svatým životem.
A Bůh ho oslavil konáním velkých zázraků skrze něj!
Amen, svatý náš starče Paisiji.
Amen.
Kéž se nám dostane jeho svaté ochrany a požehnání.
Připravil a přeložil z velké úcty ke svatému starci Paisijovi M.D.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
