Co dokáže jedna jediná žena!
Zamyšlení ctihodného biskupa Augustina, metropolity florinského, při příležitosti Neděle Ženy Samaritánky!
Ženy, které mě slyšíte, matky a děvčata, vy máte ve svých rukou celý svět. Jedna dobrá žena si bere muže a vynáší ho vysoko, až do nebe. Zatímco žena zlá si bere muže a přivádí ho do věčného zatracení!
Co všechno může dokázat jedna jediná žena!
Dnes je, moji milí, Neděle čili Kyriakí. Co znamená toto řecké slovo (η Κυριακή)? Jeden den, který se liší od ostatních, diamant mezi všemi dny týdne. Tento den nepatří nám (naší práci, kterou konáme na poli, se zvířaty…), nikoli. Tento den patří zcela a výhradně Pánu našemu Ježíši Kristu, od Nějž přijal svůj název, neboť od Něj, od Pána, se začal nazývat „Dnem Páně“ (Κύριος – Kυριακή).
My všichni, jak tu nyní stojíme, kteří náležíme jako občané této křesťanské zemi (tj. k Řecku), kněží i laici, muži i ženy, nevzdělaní i lidé studovaní, pastevci i králové…, máme všichni povinnost činit skutky Páně. To jest… Jakmile zazní v neděli hlas zvonu, máme jako na perutích spěchat do chrámu, učinit znamení kříže a zaposlouchat se do božské liturgie.
Nikoli v roztržitosti a s pohledem na hodinky, ani pozorováním toho, co nosí ta či ona žena, jak zpívá žalmista, co dělá kněz, nýbrž máme věnovat pozornost Božímu slovu a poté zůstat až do konce a z rukou kněze přijmout svatý antidor.
Doma má otec říci: „Děti, dnešní den patří Pánovi.“ Má otevřít svaté Evangelium, přečíst úryvek a vyložit ho svým dětem.
Snažte se najít, kde jsou kolem vás nějací chudí a běžte k nim a tajně jim přineste porci jídla.
To znamená, že když je Neděle, tj. Den Páně, máme činit vše v souladu s Boží vůlí. Opravdu to děláme? Nikoli. Činíme skutky ďábla. Jestli se zeptáte, který den v týdnu je nejvíce hříšný, pak vězte, že jím není ani pondělí, ani úterý, ani středa, čtvrtek či pátek…, ale ani sobota. Je jím Neděle! Zeptejte se soudců, policistů, lékařů. Oni vám poví, že ty nejhorší zločiny a nemravnosti (smilstva a cizoložství) se dějí v Neděli. Pokud budeme soudit podle skutků, které se v tento den týdne dějí, pak musíme konstatovat, že se Neděle neblaze zvrhává k označení den ďábelský.
* * *
Dnes však není pouze Neděle! Jakákoli z celkem 52 nedělí roku. Proč? Neboť dnešní Neděle má zcela zvláštní význam. Dnešní den se nazývá „Nedělí Samaritánky“ v souladu s dnešním evangelním čtením (viz Jn 4,5-42), v němž se hovoří o ženě ze Samaří.
Samaritánka není její příjmení ani jméno, vychází z označení místa jejího původu. Podobně jako ta žena, která je z Floriny, se nazývá „Florinčanka“, tak i tato žena Samaritánka pocházela ze Samaří (Samařska).
A jaká byla Samaritánka? Byla ženou velmi hříšnou. Provdala se za jednoho muže, pak se s ním rozvedla a vzala si druhého. Poté vyhnala toho druhého a vzala si třetího, a poté i čtvrtého a nakonec pátého. Nyní žila s šestým mužem beze sňatku. Cítili všeobecnou pohanu (kvůli nezákonnosti jejich vztahu) a styděli se. To nepřímo říká svaté Evangelium. Šla v poledne ke studni pro vodu…, aby nikoho nepotkala, aby si ji pak nikdo nedobíral.
Tato žena nyní potkala u studny nějakého cizince, člověka neznámého. Tento neznámý muž byl ale král! Říci král by ale nebylo dostatečné. Jací jsou vlastně králové? Jsou to lidé, kteří panují po určitou dobu, a poté odcházejí anebo bývají svrženi. Tento Král však žije a panuje na věky, neboť „království jeho nebude konce“ (viz Lk, 1,33 a rovněž článek 7. Vyznání víry). Není pouhým králem, ale dokonce „Králem kralujících a Pánem panujících“ (1 Tim 6,15).
A tak přišel tento Král světa, sestoupil na zem a přišel k této studni. Kráčel pěšky, neměl ani auto, ani koně, ba ani oslátko. Když dorazil na místo, bylo pravé poledne, slunce do horka rozpálilo okolní kameny, a jeho pot se řinul po čele. Jak byl znaven cestou, sedl si na chvíli, tak prostě, mírně vpovzdálí, sám jsa Králem veškerenstva!
Jak by ho mohla poznat žena Samaritánka? Kristus neměl ani korunu na hlavě, ani meč u pasu, nenosil ani diamantový prsten. Náš Kristus nenáviděl přepych a bohatství. Domy, v nichž lidé žijí v přepychu, nejsou křesťanské. Náš Kristus žil prostě. Prostota a jednoduchost byly jeho charakteristickými vlastnostmi.
Neznámý cizinec sám začal hovor s touto ženou. Žádal ji, aby mu dala napít vody. Žena pochopila, že muž byl Žid – a mezi Židy a Samaritány panovalo velké nepřátelství. A proto mu žena říká:
„Jak to, že ty, Žid, žádáš vodu ode mě, ženy Samaritánky?“
Kristus ji odpovídá:
„Pokud bys věděla, jaký dar ti dává Bůh, a kdo je ten, který po tobě žádá vodu, žádala bys ho, aby ti dal i nesmrtelnou vodu, která jednou provždy uhasí žízeň.“
„Pokud máš, Pane, takovou vodu, dej mi ji, ať už dále nežízním a ať sem, na toto místo, nemusím vícekrát přicházet.“
„Dám ti pít z této vody,“ říká Kristus, „ale běž nejprve a zavolej svého muže, a pak sem znovu přijď.“
„Mého muže?“, říká žena. „Ale já nemám muže.“
„Správně jsi to řekla,“ odpovídá Kristus, „nemáš muže, protože jsi ve svém životě vystřídala pět mužů… A ten, s nímž žiješ nyní, není tvůj muž, protože nejste ani sezdaní.“
Žena Samaritánka byla vyvedena z míry. Jak může tento člověk vědět něco o jejím životě. Byla na pochybách. Vidí ho poprvé v životě. Cítí však, že před sebou má osvíceného člověka, a proto si dodala odvahy a zeptala se ho:
„Pane,“ říká, „vidím, že jsi prorok. Rozsuď prosím tento názorový rozdíl, který panuje mezi námi Samaritány a Židy. Naši předci uctívali Boha na této hoře, Garizim. Vy, Židé, máte vlastní chrám v Jeruzalémě a říkáte, že jen tam je třeba uctívat Boha. Který z těchto dvou pohledů je správný?
A tehdy Kristus odpověděl:
„Věř mi, ženo, neboť přichází hodina, která již přišla, kdy Bůh nebude uctíván ani na hoře Garizim ani výhradně v Jeruzalémě, ale všude na světě, a ten, kdo bude mít své srdce díky blahodati Ducha Svatého čisté a upřímné, jakož i život svědomitý a důsledný, Ho bude moci uctívat, kdekoli se ocitne. Neboť takové si přeje Bůh mít své věrné, aby Ho uctívali prostřednictvím poznání a oddanosti.
„Vím,“ říká žena, „že Mesiáš, který se jmenuje Kristus, má přijít, a až přijde, uvede nás do veškeré pravdy.“
A v tomto okamžiku jí Kristus odhaluje zcela jasným a dojemným způsobem pravdu o sobě:
„Mesiáš, o němž hovoříš, jsem já, který s tebou hovoří!“
Dojatá žena Samaritánka úplně zapomněla, proč přišla ke studni, zanechává u ní své vědro, obrací se a běží zpět do města…, ta, která se styděla před lidmi, najednou na všechny strany volá:
„Pojďte, sousedé moji, vy všichni, pojďte ke studni, abyste uzřeli člověka, který mi řekl všechno, co jsem učinila. Cožpak tento člověk není Mesiášem (Kristem), kterého očekáváme?“
Tato dojemná řeč podnítila pozornost mnohých dole ve městě. A proto vyšli ven, přišli ke Kristu, vyslechli Ho, uvěřili v Něj, přijali Ho a pohostili Ho u sebe dva dny. A tehdy uvěřilo ještě více lidí, a ti všichni říkali ženě Samaritánce:
„Teď už nevěříme pouze proto, co jsi nám o Něm řekla ty, neboť my sami jsme Ho slyšeli a jsme si zcela jisti, že On je pravý Spasitel světa – Kristus.“
O těchto věcech vypráví dnešní Evangelium.
Žena Samaritánka od té chvíle opustila svůj hříšný život, stala se křesťankou, přijala jméno „Fotini“ (Světlana) a začala, při svém putování z místa na místo, kázat o Kristu. Osvítila mnohé kraje, velké množství lidí skrze ni uvěřilo a stalo se křesťany. Nakonec doputovala tato žena až do Smyrny (v Malé Asii), ve městě, jehož věhlas (nás Řeky) dojímá… A tam svatá Fotini mučednicky skonala. Později zde byl na její počest vybudován nádherný chrám, v němž sloužil (biskup) Chrysostomos ze Smyrny, kterého Turci usmrtili způsobem mučednickým.
* * *
Svatá Fotini, milí bratři, byla nevěstkou, a stala se apoštolům rovnou. Byla černou vránou, a Pán Ježíš ji učinil bělavou holubicí, která vyletěla vysoko do nebes, aby tam nesla poselství spásy. Tyto věci dokázala jedna žena. Její příklad je úžasný, zejména pro ostatní ženy. Jak ohromná radost náleží muži, který má dobrou ženu!
Znal jsem v Athénách jednoho vědce, který mi říkal:
„Já jsem byl ateistou, nevěřil jsem (v Boha), nadával jsem a všechny proklínal, rouhal jsem se a snažil jsem se všechny přimět, aby byli jako já nevěřícími (tj. ateisty). Chodil jsem na zábavy a opíjel se v městských centrech a tavernách. Ale poté, sláva Bohu za vše, jsem se změnil. Nyní věřím v Boha, navštěvuji chrám, čtu svaté Evangelium.
„A díky komu ses změnil, kdo tě proměnil?“ ptám se ho.
„Biskup?“
„Ne“
„Tak nějaký kazatel?“
„Ne“
„Snad teolog?“
„Ne, ani ten ne.“
„Tak kdo?“ naléhal jsem.
„Oženil jsem se s jednou prostou ženou pocházející z mé vesnice, která věřila v Boha. Zpočátku jsem se jí posmíval, nicméně ona, svým vlastním dobrým způsobem, sladkostí své mluvy, svou láskou, něhou a oddaností… mě přivedla k víře.“
Hle, vidíte! Jak jedna prostá žena proměnila nevěřícího vědce!
Ženy, které mě slyšíte, matky a děvčata, vy máte ve svých rukou celý svět. Jedna dobrá žena si bere muže a vynáší ho vysoko, až do nebe. Zatímco žena zlá si bere muže a přivádí ho do věčného zatracení!
Vzdálili jsme se, moji bratři, velmi jsme se vzdálili od Boha. A proto jsem nyní trestáni.
Vraťme se proto zpět. Muži i ženy, napodobujme příklad svaté Fotini. Všichni běžme blízko ke Kristu, abychom získali radost a štěstí, kterou dává pouze Kristus.
Amen!
(†) biskup Augustinos Florinský
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Zdroj:
http://www.augoustinos-kantiotis.gr/
Podle:
Του Μητροπολιτου Φλωρίνης π. Αυγουστίνου Καντιώτου Περίοδος Δ΄ – Ἔτος ΛΗ΄, Φλώρινα – ἀριθμ. φύλλου 2384. Κυριακὴ τῆς Σαμαρείτιδος (Ἰω. 4,5-42). 30 Μαΐου 2021
Pozn.: Nahraná homilie, kterou biskup Augustinos pronesl dne 16. května 1971 v chrámu sv. Mikuláše v Ano Kallinikis (ve Florině).
Užitečné odkazy:
(Video z chirotonie biskupa Augustina)
