Část první, úvodní!
„A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“ (Micheáš 5,1)
Panagie Betlémská,
Ochránkyně posvátných míst ve Svaté zemi
Panagie „Betlémská“ má nepochybně zvláštní místo v srdcích všech pravoslavných křesťanů.
Přesvatá Bohorodice, Přečistá Marie, Vládkyně posvátných míst ve Svaté zemi, je milující Matkou, která uposlechla Boží příkaz a přivedla na svět našeho Spasitele a Vykupitele, Pána Ježíše Krista, a zároveň se stala Matkou nás všech a Přímluvkyní za nás za všechny u svého Syna, k Němuž se skrze Ni utíkáme.
Je to náš Anděl ochránce.
V těžkých chvílích našeho života se spontánně obracíme k její ikoně, obrazu a blahodati, a vždy ji vzýváme jako naši „vřelou Ochránkyni a Pomocnici“.
Ve vzpomínkách a dějinách naší Brněnské pravoslavné církevní obce se nyní vracíme zpět o více než dvě desetiletí, kdy patriarchou jeruzalémským byl ještě blahé paměti vladyka Diodor I. Otec Jozef spolu s dalšími věřícími navázal nové duchovní pouto s představiteli tohoto starobylého patriarchátu, Matky všech (pravoslavných) Církví, které ve skutečnosti trvá až dodnes a které vedlo k osobnímu setkání nejen s patriarchou Diodorem I., nýbrž i se dvěma jeho následovníky na jeruzalemském patriarším trůnu: s patriarchy Irinejem I. a Theofilem III.
Když byl v Jeruzalémě ještě patriarchou Diodor I., vznikla tehdy bohulibá iniciativa, z níž vzešlo nové vydání Průvodce po Svaté zemi pod záštitou právě Jeruzalémského patriarchátu.
Naše farnost získala oficiální požehnání k překladu a pozdějšímu vydání tohoto Průvodce.
Před blížícími se svátky svatého Pánova tělesného Narození vybíráme některé důležité kapitoly, zejména ty se zaměřením na město Betlém a jeho posvátná místa, a zveřejňujeme je tímto, abychom se společně a duchovně přenesli do míst, která znamenají počátek éry křesťanství a dodnes vydávají svědectví o stopách našeho Spasitele, Jeho Přečisté Matky i dalších svatých, kteří tudy procházeli, žili a působili!
Požehnané svátky svatého Pánova Narození Vám všem!
Betlém na staré fotografii
PRAVOSLAVNÝ PATRIARCHÁT V JERUZALÉMĚ
Poslání č. 89
(blahé paměti patriarchy Diodora I.)
Všem zbožným pravoslavným poutníkům do Svaté země
S velikou radostí vítáme nové vydání průvodce po Svaté zemi, který obsahuje popis všech důležitých svatých míst a pravoslavných monastýrů a který byl poprvé vydán ve francouzském jazyce s cílem pomoci pravoslavným poutníkům, kteří přicházejí uctít kolébku křesťanství.
Jakožto patriarcha jeruzalémský žehnáme snaze usnadnit cestu pravoslavných poutníků za poznáním svatého relikviáře naší víry a dlouhé historické misie svaté jeruzalémské církve, za poznáním země, po které kráčel a kterou posvětil svou božskou přítomností náš Pán a Spasitel, a za modlitbou na místech, kterými procházel.
Tento průvodce může pomoci zbožným poutníkům v duchovním obohacení při poznávání dávných pravoslavných monastických a liturgických tradic naší svaté jeruzalémské církve. Může jim dodat odvahy při sledování kroků našeho Pána od Betlémské jeskyně přes jeho mládí v Nazaretu až na břeh Jordánu, do Judské pouště, na horu Tábor. Může jim pomoci vcítit se do Jeho utrpení a umučení, které se uskutečnilo pro naši spásu na Golgotě, i do slávy Jeho slavného Vzkříšení a Nanebevstoupení.
Dáváme tedy své patriarší požehnání a blahopřejeme autoru, překladateli i vydavateli tohoto užitečného a potřebného pravoslavného průvodce ve francouzském jazyce a modlíme se celým srdcem za duchovní růst pravoslavných poutníků a za rozkvět všech pravoslavných obcí.
Nechť je blahodať v hojnosti se všemi!
S patriarší láskou, přáními a modlitbami.
Jeruzalém
13. března 1991
+DIODOR I.
Patriarcha jeruzalémský
Novodobý pohled na město Davidovo (Betlém)
Poslání č. 464
(blahé paměti patriarchy Diodora I.)
Ctihodný protojerej Jozef Fejsak
Úvoz 62
602 00 Brno
Drahý a ctihodný otče protojereji Fejsaku,
Oslavujeme jméno Svaté trojice pro duchovní radost, kterou jsme pocítili po obdržení Vašeho synovského dopisu ze dne 27/14 března 1996, v němž se zmiňujete o posvátných místech a vyjadřujete své přání vydat o nich v českém jazyce knihu pro potřebu poutníků z Vaší země.
S radostí jsme přijali zprávu o přípravách, které jste učinil ve věci vydání zmíněné knihy o Svaté zemi a zvláště o posvátných místech posvěcených boží přítomností našeho Pána. Tato místa jsou viditelnými stopami života Ježíše Krista na zemi a vyvolávají v nás porozumění skutkům spasení vykonaným naším Spasitelem. Svatá církev jeruzalémská, jež je zvána Matkou všech církví, neboť právě ona byla založena božím zakladatelem naší křesťanské církve Ježíšem Kristem a svou pastýřskou péči provádí na místě zrodu křesťanství, nabízí miliónům křesťanů, zejména pravoslavným věřícím, příležitost navštívit posvátná místa, uctívat je a v hojnosti obdržet blahodať, která z nich vyzařuje.
Žehnáme tedy chystanému vydání knihy, jež bude velkou pomocí zbožným poutníkům z Českých zemí, umožní jim seznámit se s množstvím posvátných míst a jejich historií především jim pomůže vžít se do duchovního prostředí Svaté země.
Srdečně Vám děkujeme za Vaši práci a současně Vás žádáme, abyste členům vaší církevní obce a všem zbožným věřícím předal naše otcovská přání a patriarší požehnání.
+Diodor I.
Patriarcha Jeruzalémský
Jeruzalém
středa 19. dubna 1996
Patriarcha Diodor I. Jeruzalémský
Obránce pravoslavné víry a kalendáře otců
Patriarcha, občanským jménem Damián Karivalis, se narodil 14. srpna 1923 na ostrově Chios v Řecku.
Po absolvování základních studií v rodné zemi přichází v říjnu 1938 do Jeruzaléma, kde pokračuje ve vzdělávání na lyceu až do roku 1941.
1. března 1944 ho patriarcha Timoteos přijímá do mnišského stavu a dává mu jméno Diodor. 22. září ho biskup Basil Askalonský vysvěcuje na jáhna a jako poslušenství mu určuje baziliku Narození Kristova v Betlémě.
5. října 1947 ho na Golgotě biskup Irinarchos Kesarejský vysvěcuje na kněze a jmenuje ho představeným Monastýru Kristova vězení na Bolestné cestě. Spolu s tím je mu určeno poslání v Zádušní radě, která obhospodařuje majetek patriarchátu.
Na příkaz Svatého synodu odjíždí roku 1952 do Atén, kde až do roku 1957 pokračuje v teologických studiích na místní univerzitě. Po získání diplomu se vrací do Jeruzaléma a vyučuje na Patriarším institutu ve funkci knihovníka-archiváře. Roku 1958 je jmenován předsedou církevního soudu a roku 1959 je mu jménem patriarchátu svěřena zodpovědnost za udržování statu quo na svatých místech.
10. listopadu 1962 ho v chrámu Svatých apoštolů na Olivetské hoře patriarcha Benedikt za účasti všech členů synodu ustavuje biskupem hierapolským. Stejného roku je jmenován exarchou patriarchy v Ammánu v Jordánsku. Léta tam energicky pracuje: staví chrámy, školy i biskupskou rezidenci. Jeho oběť je příkladná a slouží ku prospěchu patriarchátu i věřícím. Tak se děje až do chvíle, kdy vystupuje na trůn svatého Jakuba, bratra Páně. 3/16. února 1981 je zvolen patriarchou a 16. února (1. března) je v chrámu Vzkříšení intronizován.
Od svého zvolení se snaží pokračovat v díle, které započali jeho předchůdci, to znamená v rekonstrukci chrámu Vzkříšení financované převážně dary pravoslavných věřících, zvláště řeckých poutníků, ve výstavbě nového patriaršího paláce a v reorganizaci patriarchátu i jeho majetku. Současně s tím navštěvuje různé pravoslavné patriarcháty a církve po celém světě.
Roku 1982 se vydává do Spojených států, aby posílil víru tamních Řeků a bránil zájmy patriarchátu.
Za svou činnost získává různé světské i církevní řády a ocenění. Tak je například 12. září 1981 jmenován doktorem honoris causa na Teologické akademii v Petrohradě.
Některé jeho významné činy:
- založení Patriaršího muzea a obrazárny roku 1983,
- stavba chrámu Vstupu Páně do Chrámu, patriaršího lycea v Ammánu, koleje v Karkasu, chrámu sv. Jana Předchůdce v Chmountu, chrámu Ratolestí v Betfage roku 1984,
- stavba monastýru a školy sv. Mikuláše v Akkambě, chrámu Narození Přesvaté Bohorodice v Džabbal-el-Tudž (Jordánsko), chrámu sv. Jiří v Džabbal-el-Hasmi (Jordánsko), autobusového nádraží a obchodního střediska v Betlémě roku 1985.
- Nejdůležitější je však jeho aktivní snaha zachovat pravoslavnou víru v její celistvosti a zachránit kalendář otců, který posvětil množství mužů a žen, kanonizovaných i docela neznámých. Nejvýznamnějším počinem je v tomto směru bezesporu přerušení veškerého dialogu s heretiky, což se stalo 8/22 května 1989.
Bude-li toto smělé dílo pokračovat a přinese-li všechny očekávané výsledky, jistě jednou budeme moci číst v knihách o historii církve, že patriarcha Diodor I. se stal pilířem pravoslaví.
Patriarcha Diodor I. zesnul v Pánu dne 19. prosince 2000.
Věčná památka!
(pokračování příště)
Pozn.:
Český překlad Průvodce, z nějž budeme čerpat, pořídil z francouzštiny br. Marek Sečkář.
Děkujeme!
