ZÁZRAČNÁ ZÁCHRANA CARSKÉ RODINY
NEDALEKO CHARKOVA
Dne 29. (17) října 1888 došlo k velké nehodě a zřícení carského vlaku v oblasti Borki poblíž Charkova (v kraji Zmiev).
Přes četné lidské ztráty a vážná poškození kolejových vozidel, včetně carského vagónu, car Alexandr III. ani jeho rodinní příslušníci zraněni nebyli. Záchrana carské rodiny byla v oficiálním tisku a v tradici Církve od počátku interpretována jako zázrak, a na místě havárie byl později vybudován chrám a pamětní komplex.
K nehodě došlo 29. října 1888 ve 14 hodin 14 minut na 295. kilometru dlouhé trati „Kursk – Charkov – Azov“ na jih od Charkova. Carská rodina cestovala z Krymu do Petrohradu.
Podle očitých svědků, kteří cestovali ve vlaku, došlo náhle k silnému tlaku. Po prvním šoku přišla strašná rána a pak došlo k druhé tlakové vlně, dokonce silnější než byla ta první. Poté následovala ještě jedna rána a tlaková vlna, po níž se rozhostilo smrtelné ticho a vlak zastavil.
Před očima obětí havárie se zjevil hrozný obraz zkázy. Všichni spěchali hledat carskou rodinu. Oddechli si, když spatřili cara a jeho rodinu naživu a bez úhony. Vůz s carskou jídelnou, ve kterém byl Alexandr III. a jeho manželka Maria Feodorovna s dětmi a dalším doprovodem, byl zcela zničen: bez kol, zdeformovaný, se zničenými stěnami vagónu; jeho střecha ležela na spodní části rámu. Na počátku, když nastala první tlaková vlna, spadli všichni dolů na podlahu, a poté, co se stěny zhroutily, zůstal jen jediný rám, takže všichni skončili na kopci, uvězněni pod střechou vagónu. Říká se, že Alexandr III., který měl pozoruhodnou sílu, držel na svých ramenou váhu celé střechy vagónu, zatímco rodina a další oběti postupně opouštěly zdeformovaný vlak.
Z trosek se pak postupně dostal jak car, tak carevna, carevič Mikuláš Alexandrovič – budoucí ruský car Mikuláš II., dále velkokníže Jiří Alexandrovič, velkokněžna Xenie Alexandrovna a další osoby z carova okolí, které byly pozvány na snídani. Většina cestujících ve vozidle vystoupila s lehkými modřinami, oděrkami a škrábanci, kromě pobočníka Šeremetěva, který měl roztříštěné prsty.
Zpráva o nehodě se rychle rozšířila a pomoc přišla ze všech stran. Alexandr III. osobně pomáhal vytahovat zraněné z trosek zničených vagónů. Carevna Marie pomáhala spolu s místními zdravotníky všem zraněným, poskytovala jim pokrm a všemožně se snažila zmírnit utrpení všech postižených, a to navzdory skutečnosti, že ona sama měla zraněnou paži v místě nad loktem. Jeden z důstojníků přehodil carevně přes ramena svůj kabát, v němž dále asistovala všem trpícím z havárie.
Celkově bylo při nehodě zraněno 68 lidí, z nichž 21 zemřelo. Teprve za soumraku, když byli identifikováni všichni mrtví a již nebyly žádné zraněné osoby, si carská rodina přesedla do druhého vlaku a odjela do stanice Lozovaja, kde byl ještě v noci vykonán první moleben: díkůvzdání za zázračnou záchranu cara a jeho rodiny před smrtelným nebezpečím. Poté carský vlak odjel do Charkova a dále do Petrohradu.
Vyšetřováním byl pověřen prokurátor kriminálního oddělení senátu A.F. Koni.
Základní verze zněla tak, že havárie vlaku byla výsledkem řady technických faktorů, ale hlavně špatného stavu kolejí a vysoké rychlosti vlaku.
Do vyšetřování byly zapojeni a později propuštěni: ministr železnic admirál K.N. Posiet, hlavní inspektor železnic baron C.G. Stjernvall, inspektor carských drah Baron A.F.Taube, manažer Kursko-Charkovsko-Azovské železnice V.A. Kovanko a řada dalších.
O několik měsíců později bylo stále ještě otevřené vyšetřování ukončeno carským rozhodnutím.
Hlavní odkaz:
Další zajímavé odkazy:
Dvě zajímavé fotografie:
VLEVO:
Carevič Alexandr Alexandrovič (budoucí car Alexandr III.) se svým synem a pozdějším dědicem velkoknížetem Mikulášem Alexandrovičem (budoucím carevičem a carem Mikulášem II.) v roce 1878.
Alexandr se stal carevičem po smrti svého bratra Mikuláše v roce 1865. Na trůn nastoupil 13. března 1881 poté, co byl v Petrohradě zavražděn jeho otec car Alexandr II.
VPRAVO:
Car Mikuláš II. se svým synem a dědicem carevičem Alexejem Nikolaevičem v roce 1913.
