Pascha na Sinaji
„ (…) Všichni se družili a prožívali radost [po bohoslužbě v Klášteře svatého Jiří (který je součástí Sinajského kláštera a je situován v Raitho)].
Ti, co seděli vedle sebe u stolu, si vesele a dost hlučně povídali. Všichni až na jednoho jeromonacha, který seděl vedle arcibiskupa Damiána. Bylo jasné, že je hluboce ponořen do modlitby a že ho neruší ani všeobecný rozhovor, ani okolní hluk.
Měl asketický vzhled s pohublým obličejem a velmi dlouhým plnovousem. Seděl se svěšenou hlavou a zavřenýma očima. Přes všechen kontrast byl nedílnou součástí shromáždění mnichů a farníků v místnosti. A nebyla to pouhá póza, jako by chtěl říci: „Modlím se, zatímco vy si užíváte.“ Bylo mi řečeno, že to byl otec jeromonach Justin – Američan, který přijal pravoslaví.
Když všichni vyšli na dvůr, přišel jsem k otci Justinovi blíž. Protože slyšel náš rozhovor s arcibiskupem Damiánem, nemusel jsem se představovat. K mému velkému překvapení začal pohotově hovořit, a když jsem se ho zeptal, jak se on, Američan, dostal do daleké Sinaje, vyprávěl mi svůj příběh.
Ikona Vzkříšení v hlavním chrámu Kláštera sv. Kateřiny na Sinaji
Vladyka Damián, arcibiskup Sinaje, Farany a Raitho
Otec Justin se narodil v protestantské rodině, v níž byl život zasvěcen přísnému dodržování přikázání. Od dětství se modlil, ale stále ho trápila jedna otázka: „Proč lidé mého vyznání vědí o existenci Církve pouze v prvních stoletích a počínaje reformami Martina Luthera? Ostatně mezi těmito milníky bylo dlouhé období patnácti století. Otec Justin se tedy pustil do studia církevních dějin a nakonec objevil nádherný svět. Čím blíže studoval tuto doménu svého tehdejšího zájmu, tím silnější byla jeho touha navštívit místa, kde náš Pán Ježíš Kristus strávil svůj život na zemi a kde první mniši vedli své asketické úsilí. Jakmile dorazil na Sinaj, vystoupil na Svatou (sinajskou) horu a zúčastnil se bohoslužby v Klášteře svaté Kateřiny, a tehdy na tomto místě pocítil skutečnou Boží přítomnost. A od té doby toto místo již nikdy neopustil.
A tak jsme si s otcem Justinem povídali…
Pak k nám přistoupil jeden mnich a řekl, že arcibiskup Damián požádal o. Justina, aby k němu přišel.
Otec Justin s místními beduíny
V této chvíli jsem se začal procházet po místních cestičkách a pozorně si prohlížet farníky, kteří se rozdělili do několika skupin. Jeden Řek, když viděl, že se nepřipojuji ani k Arabům, ani k jeho krajanům, přišel ke mně a promluvil na mě anglicky: „Jsme tak požehnáni, že máme tak úžasného, ale současně prostého představeného a současně arcibiskupa! Pro každého si najde čas a milá slova.“ Kývl na mou videokameru a pokračoval: „Jeho Vysokopřeosvícenost (Damián) je mužem svatého života. Je velkým mužem modlitby, i když své duchovní činy skrývá. Nikdy není panovačný a nikdy se nesnaží vypadat důležitě. Ke všem je milující a ohleduplný. Je to prostý člověk.“
Na dvoře byla ještě jedna osoba, která se nepřipojila k žádné ze skupin. Byl to muž, měl obrovské černé vousy a rozcuchané vlasy. Měl na sobě ošuntělé džíny a kostkovanou košili, která připomínala obyčejný sovětský výrobek. Bral jsem ho jako Rusa. Ukázalo se ale, že jde o Francouze, který se už druhý měsíc toulal po Východě a navštěvoval pravoslavné kláštery. Přestože se mu naše bohoslužby líbily, stále váhal a nebyl si jistý, zda je připraven stát se pravoslavným.
Beduínské děti na návštěvě v Klášteře sv. Kateřiny na Paschu
Brzy jsme byli pozváni na jídlo. Seděl jsem vedle žalmisty Eleftheria a jeho ženy Mirofory. Je to úžasný pár. Tiše a pokorně mluví tichým hlasem, jako by se báli někoho probudit. Mirofora trávila všechny bohoslužby čtením z bohoslužebné knihy. Její rty se tiše pohybovaly a já pochopil, že se modlí společně se svým manželem…
podle článku „Pascha na Sinaji“ Alexandra Bogatireva,
původně zveřejněného na Orthodox Christianity
a poté převzatého „Friends of Mount Sinai Monastery“,
vybral a přeložil Michal Dvořáček
