Otec jeromonach Kyrill Grigoriatský
Úvod
Žádný z nás nedokáže dobře vysvětlit, jak konkrétně se u něj projevuje Boží povolání (k nějaké duchovní činnosti) a kdy se někteří z nás stávají nikoli pouze učedníky Krista, nýbrž i jeho apoštoly, a jakým způsobem se člověk pro tuto cestu rozhoduje.
Je nesmírně zajímavé a nutno říci, že také podivuhodné, jak se odvíjí duchovní tajemství zahrnující v sobě Boží plán pro život každého z nás. Při jedné příležitosti jsme se seznámili s otcem jeromonachem Kyrillem z Grigoriatského monastýru na Svaté Hoře, který zde, v dalekém Kongu, v eparchii Katanga, již více než 37 let slouží Bohu i lidem a vykonává poslání misionáře. Při svém poslání a naplňování vnější církevní misie se zabývá stavbou chrámů a škol, vede farmu zvířat, a to vše s velkým úsilím a neúnavnou pracovitostí.
Jak nám vyprávěl (konkrétně čtenářům pravoslavného časopisu „Pravda Pravoslaví“), když byl ještě žákem ve městě Egaleo (Aigaleo), tak se v rámci katechizační výuky seznámil s mladým a nadšeným věřícím a katechetou v jedné osobě: Jannisem Aslanidisem, který se později stal mnichem ve svatohorském monastýru „Grigoriat“ a který položil základy malé misionářské základny v tehdejším Zairu, v dnešní Demokratické republice Kongo.
Ještě jako mladý student byl doslova fascinován osobností a snem mladého katechety Jannise Aslanidise, který se již tehdy chystal na své misijní poslání. Právě tehdy bylo zasazeno semínko nového poslání do úrodné půdy. Apostolos (Apoštol) Dieremes – tak se pozdějí otec Kyrill jmenoval svým světským jménem – vystudoval obor lodního inženýrství, pak zakončil svou vojenskou službu a pracoval dva roky jako námořník-lodní inženýr. Nikdy však neztratil zcela kontakt se svým přítelem a katechetou Jannisem Aslanidisem, který se tou dobou již naplno usadil v Zairu a horečně pracoval na organizaci jedné z prvních pravoslavných misijních základen v rozvojových zemích světa v průběhu 70. let 20. století.
Otec Kosma Grigoriatský nabídl mladému Apostolovi ono biblické „Pojď a viz“. A Apostolos ani na chvíli nezaváhal. Dva roky pak zůstal v Africe ještě jako laik a pracoval po boku otce Kosmy. Později odešel do monastýru ctihodného Řehoře (Grigoriat), kde ho v blahé paměti zesnulý igumen otec Georgios (Kapsanis) ustanovil za mnich-novice.
O rok později přijal regulérní mnišské sliby a vrhl se do misionářského úsilí na zbytek jeho života, které trvá až dosud.
V blízkosti svého učitele otce Kosmy Grigoriatského se mladý Apostolos naučil hlavním životním hodnotám: oběti pro spolubližního, ale také to, jak si vyhrnout rukávy a vyšplhat se na lešení při stavbě chrámů. Tehdy byly prostředky k takové stavební činnosti více než „průkopnické“. A jen málo věřících si bylo vědomo toho, co znamená pravoslavná misie v Africe, nehledě na to, že zcela scházely i finanční prostředky k takovému závažnému dílu. A tak museli otcové Kosma a Kyrill sami vyrábět vlastní cihly pro první církevní stavby a stavět venkovní pece, zatímco používali speciální hlínu z místních mravenišť, tzv. kisunkulu, neboť tato mraveniště byla stavěna většinou na povrchu země a vytvářela jakési zvláštní kopulovité stavby.
Tato mravenčí hnízda nejsou skryta pod zemí, kde by mohla být zničena podzemními proudy. Díky této specifické půdě, vyztužené slinami malého hmyzu a díky vynalézavosti a technickým znalostem otce Kosmy, začali oba misionáři postupně vyrábět cihly ve svých improvizovaných pecích. Místní domorodci se zájmem pozorovali práci těchto nadšených a vynalézavých misionářů – řeckých pravoslavných mnichů – a obdivovali jejich výsledná díla, jimiž byly desítky chrámů, škol a nemocnic v každé nově založené pravoslavné farnosti v Kongu.
Roky plynuly, ne jinak než s obtížemi, bylo nutno se bránit častým maláriím, přežít občanské války a vyrovnat se s nehostinností místní přírody. Otcové však nikdy nezapomínali na své hlavní poslání: výuku základů náboženství (katechizační prací). To vše přirozeně naplňovalo oba misionáře radostí z tvůrčí práce, které navíc Bůh hojně žehnal.
Otec Kosma však v roce 1989 náhle odešel z tohoto pozemského světa, když byl smrtelně zraněn při jedné ze svých misijních cest během tragické autonehody.
Otec Kyrill, který byl zpočátku velmi zarmoucen a těžko hledal útěchu ze ztráty svého milovaného učitele a společníka v misii, nacházel odvahu u Toho, který dává jedinou dokonalou útěchu a život věčný. Také proto místo svých misijních zápasů neopustil, ale zůstal zde až do dneška. V současné době pokračuje ve své práci pod duchovním vedením dalšího z mnichů z Grigoriatského monastýru, který se mezitím stal metropolitou Katangy (viz vladyka Meletios). S jeho požehnáním otec Kyrill žije dnes ve městě Lumbubashi, kde pokračuje ve stavbě chrámů a spravuje zde malý sirotčinec, neboť opuštěných sirotků doslova na smetištích místních měst neustále přibývá, především z důvodu nedostatků zdrojů.
Z farmy, o níž se stará s malým množstvím zvířat, produkuje mléko a vyrábí sýr, který si kupují místní obyvatelé, ale rovněž bohatší cizinci, a tímto způsobem se snaží poskytnout alespoň základní potravu pro sirotky tohoto malého sirotčince. Při svém putování po Řecku, během nějž vznikl tento rozhovor, hovořil otec Kyrill také o krizi, která zasáhla ekonomickou pomoc, kterou Řekové kdysi posílali do trpící Afriky.
Otec Kyrill se rovněž zmínil o chrámu svaté Sofie a jejich tří dcer (Věry, Naděje a Lásky), který v nedaleké oblasti Kipusi vlastnoručně postavil s pomocí jedné nejmenované Řekyně. Vedle chrámu později postavil také malou školu. Když zazní zvon, shromáždí se dav věřících a otec Kyrill slouží svatou liturgii, zpovídá a udílí svaté Přijímání. Rovněž se v současné době s velkými obtížemi snaží dokončit stavbu chrámu sv. Štěpána a sv. Kateřiny.
On se však nikdy nevzdává a znovu a znovu se vrhá do díla s modlitbou, aby mu Bůh dal odvahu a zdraví, protože 37 let strávených v Kongu, vezmeme-li v úvahu tropické nemoci a další úskalí, jeho zdravím značně otřásly.
Jeho odvaha nicméně zůstává stále živá. A podobně jako i všechna tajemství Kristova života pokračuje podivuhodně také otec Kyrill ve svém misionářském působení se stejným nevyčerpatelným nadšením svých prvních mladých let.
Sofia Chatzi
připravil a přeložil MD
Publikováno: ΟΡΘΟΔΟΞΗ ΑΛΗΘΕΙΑ (17.10.2018)
Zveřejněno rovněž na weblogu Apanta Ordoxias:
https://apantaortodoxias.blogspot.com/2018/10/blog-post_239.html
Další užitečné odkazy:
Krátký záběr ze svaté liturgie v Kongu a zpěv žáků základní školy na počest Přesvaté Bohorodice:
