Vyprávění otce archim. Parthénia, igumena svatohorského kláštera svatého Pavla
„Jeden horlivý kněz se ujal vedení nové farnosti.
Každou neděli a rovněž ve sváteční dny však jeho chrám zůstával téměř prázdný. Přes všechna doporučení a nabádání, adresovaná jeho farníkům, se mu však nepodařilo je přimět, aby chodili do chrámu na bohoslužby.
Zarmoucen touto situací vymyslel následující lest:
Oznámil celé své farnosti, že příští neděli se bude konat církevní pohřeb.
Oznámení o tomto „pohřbu“ bylo zveřejněno na mnoha místech a kolovalo v mnoha výtiscích.
Konečně nadešla neděle.
Kněz náležitě ozdobil svůj chrám a umístil rakev doprostřed chrámové lodi. Chrám se náhle zaplnil různými zvědavci.
Kněz pak začal ke svým farníkům patřičně promlouvat a na závěr všechny vyzval, aby se přišli podívat na rakev. Do rakve umístil zrcadlo tak, aby každý, kdo by se přiblížil, aby uviděl „nebožtíka“, spatřil sám sebe…
Když se nějaká část těla oddělí od těla, odumře. Když se prst anebo ucho oddělí od těla, odumře.
Každý křesťan, který se vzdaluje od Církve, je ztracen, každý takový člověk umírá.
A proto neumírejme!“
Zdroj: Λύρα του Πνεύματος (Lyra Ducha)
Odkaz: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
připravil Michal Dvořáček
Vysvětlivka:
Posvátný monastýr „Svatý Pavel“ (řec. Agiou Pavlou) – byl založen poustevníkem sv. Pavlem Xiropotamským, který si zde postavil svou chýši a později také chrám na úpatí Hory Athos, za podpory nejspíše bulharského cara v 10. stol. (za vlády byzantského císaře Romana Lakapena, 918–947 po Kr.). Původně se monastýr sv. Pavla jmenoval „Xiropotam“, avšak tento název byl poté použit v případě jiného svatohorského kláštera.
