Co udržuje svět v jeho trvání…
Z rozhovoru s Metropolitou Athanásiem Lemesským z Kypru, jehož duchovním učitelem na Svaté Hoře Athos
byl starec Paisij Svatohorec
Svatý starec Paisij (uprostřed), starec Josef Vatopedský (vlevo)
a metropolita Athanásios (vpravo)
Když se starec Paisij vrátil ze své cesty po Austrálii, kam odcestoval na pozvání tehdejšího australského arcibiskupa, zeptal jsem se ho, jaký druh lidí v Austrálii žije. Jak vedou duchovní zápas, jak bývají spaseni a zda milují Boha?
Starec odpověděl, že se v Austrálii setkal s úžasnými lidmi, protože tam jsou lidé spaseni prostřednictvím bolesti, ale také pokorou, trpělivostí a modlitbou.
Myslím, že se to týká všech lidí, kteří žijí v současném světě.
Bolest je přítomna v životě každého člověka – v našem osobním životě, v životě naší rodiny, v životě naší země, na celém světě, v celé společnosti.
Kamkoli se podíváte, všude je bolest, válka, smrt a problémy. Stačí si poslechnout nějaké zpravodajství, a vaše srdce se naplní bolestí.
Nyní máme možnost získávat informace z celého světa. A proto je třeba, abychom za těchto podmínek, které ve světě panují, se neustále modlili a projevovali vytrvalost a trpělivost.
To je cesta, která nás povede do Nebeského království. Ne nadarmo nám Pán Ježíš Kristus řekl, že když vytrváme, zachráníme, tzn., spasíme naše duše:
„V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.“ (Lk 21,19)
Neřekl nám, že to bude prostřednictvím půstu nebo modlitby, ale řekl, že to bude díky trpělivé vytrvalosti. Vytrvalá trpělivost je plodem víry a živí se modlitbou. A to vše se děje v Církvi.
Křesťanský život není složitý a těžký. Křesťanský život je naopak jednoduchý.
Pán nás neučil věcem, které jsou těžké uskutečnit. Musíme plnit Boží přikázání s jednoduchostí, žít pomocí božských tajin Církve, učit naše děti Božímu slovu a nebát se, nermoutit se kvůli tomu, co přinese zítřejší den.
Pán nám řekl, že musíme hledat nejprve Boží Království, a vše ostatní nám bude dáno…
„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.“ (Mt 6,33)
Vezměme si za příklad první křesťany – ti dokonce neměli ani evangelium, které by mohli číst, protože to tehdy ještě nebylo sepsáno. Ale Kristus byl pro ně jejich průvodcem a učitelem.
My, lidé na Kypru, jsme byli v otroctví 800 let: asi 400 pod Franky a 400 let pod Turky. Ani jedni nedovolili Řekům získat vzdělání, všichni Řekové (na Kypru) byli tedy nevzdělaní. Kněží se učili božskou liturgii nazpaměť. Moje babička ani nevěděla, jak se píše její jméno. Během 800 let si však lidé zachovali pravoslavnou víru a své rodiny zachovali proto, že žili uvnitř Církve.
A co v průběhu 70 let zachovalo při životě Rusko?
Tím, co zachovalo Rusko, byla božská liturgie, ta zachovala při životě jak Rusko, tak celý svět. A tento malý kvas stačil pro celé Rusko.
Poučení ze „Žebříku božského výstupu“ (26:77) svatého Jana Klimaka
„Existuje určitý pocit, nebo spíše zvyk, nazývaný vytrvalost v utrpení. Ten, kdo tuto vytrvalost má, se nikdy nebude bát bolesti, práce nebo strádání, nebo se od toho odvracet. Jsouce povznášeni touto slavnou blahodatí, duše mučedníků bezohledně opovrhovali mučením, které snášeli.“
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Friends of Mount Sinai
Odkaz na video o starci Paisijovi na Sinaji:
