Otec Maxim
Gruzínský mnich stylita (sloupovník)
Otec Maxim je mnichem Gruzínské pravoslavné církve a jeho život se pro mnohé stal předmětem velkého zájmu a obdivu. Tento otec se stal anachorétou čili poustevníkem na vrcholu velké a vysoké skály v podobě sloupu v oblasti Imereti v centrální Gruzii.
V pohanské době byl velevysoký sloup s názvem Katshki, který se nachází asi 10 kilometrů od města Chiatura, považován za místní božský symbol plodnosti. S příchodem křesťanství do Gruzie ve 4. století začal tento sloupový útvar představovat místo poustevnické, vhodné k osamělému životu s Bohem, kde se postupně usazovali někteří mniši.
Malý chrám byl původně postaven na vrcholu skály mezi 6. a 8. stoletím, ale nikdo přesně nevím, jak a co bylo pohnutkou této stavby.
Stylité (sloupovníci[1]) byli v dávných dobách křesťanští asketi, kteří vedli svůj duchovní zápas v modlitbě a v půstu na nějakém vysoké místě, většinou na sloupu, který si sami postavili. Běžně se sloupovníci vyskytovali v Gruzii až do 15. století, dokud nebyla Gruzie postižena vnitřními nepokoji a vpády z Osmanského Turecka.
Otec Maxim, který má nyní již 55 let a který pochází ze stejnojmenné oblasti, prohlásil, že vždy snil, již od svého útlého mládí, o tom, že bude žít na vrcholu tohoto přírodního „sloupu“ jako dávní „sloupovníci“.
„Když jsme sem přicházeli s mými přáteli, vždycky jsem v dobrém záviděl místním mnichům, kteří zde žili, když jsem ze spodu hleděl na skalní sloup. V roce 1993 přijal otec Maxim mnišský postřih, složil posvátné sliby a o dva roky později se rozhodl přesídlit se na Katshki.
Po zimě strávené v jeskyni pod skalním sloupem si půjčil od přítele z Tbilisi peníze, aby postavil nový chrám na vrcholu skály. Gruzínský patriarchát spolu s místní správou regionu poskytli otci Maximovi povolení ke zbudování této stavby.
V rámci pokračující obnovy náboženského života v Gruzii získal otec Maxim při budování nového chrámu mnoho příznivců. Stále více a více lidí přichází za otcem Maximem do Katskhi, aby mu darovali peníze anebo materiál ke stavbě chrámu. Podle otce Maxima jde o velkorysou pomoc, jejíž rozsah lze jen stěží docenit.
Dobrovolně mu začali pomáhat také místní občané.
Železné schodiště dosahuje až na samý vrchol. Ke zvedání těžkých stavebních materiálů ze země až na vrchol skály používají stavitelé chrámu lano.
Po vzoru prvního stylity svatého Simeona Sloupovníka nedovoluje vstup ženám ani otec Maxim. Panuje zde tzv. „avaton“, tj. přísně omezený vstup na nějaké posvátné místo.
Otec Maxim doufá, že obdrží požehnání také od patriarchy gruzínského Elijáše II., kterého bude žádat, aby mohl jako mnich nadále žít na vrcholu skály Katshki vedle svého nově postaveného chrámu.
„Dříve mi říkali, že mi dovolí, abych zde působil, ale nikoli abych zde trvale žil,“ vyprávěl se smíchem otec Maxim. „Říkali mi, že jsem příliš mladý, abych takto žil na vrcholu skály sám.“ „Teď mi možná řeknou, že už jsem příliš starý…“
Ale pokud toto trvalé požehnání obdrží, otec Maxim přesně ví, co učiní: vystoupá na vrchol Katshki, vytáhne za sebou žebřík a bude žít v osamění na vrcholu hory jednou provždy.
Autor originálního příspěvku: Temo Bardzimashvili
EURASIA NET
Převzato z: Proskynitis Blogspot
Připravil a přeložil MD
Poznámky pod čarou:
[1] Stylita neboli sloupovník byl křesťanský poustevník v Byzantské říši, který žil asketickým životem, nikoliv však na poušti, ale na vysokém sloupu, a to často mnoho let. Věnoval se modlitbám a myšlenkám o Bohu, případně kázal poutníkům, kteří za ním přicházeli a ctili ho jako světce.
Odkaz na život sv. Simeona Sloupovníka z pera o. Marka Malíka:
