Starec Efrem Filothejský-Arizonský
Ach, starče, zpověď je dobrá, ale svět, který je kolem nás, nás nenechá, abychom dosáhli spásy. Když odcházíš od zpovědi, vidíš to stejné, slyšíš to stejné, býváš pobouřen, hněváš se, závidíš, odsuzuješ…
Nemluvíš správně. Kristus říkal, když tě pohoršuje jedno oko, zbav se ho, On neříkal, že máš zbavit zraku svého bližního.
Když vidíš nějakou ženu, oděnou necudně, nech ji být, je to její věc. Vyvrz své vlastní oko. A to znamená, skloň svou hlavu dolů a nebuď zvědavý.
Nezajímej se, co dělá jeden anebo druhý. Pokud jsi takto slabý a nedokážeš ani to, pak nepovažuj druhé za příčinu svého pokušení. Raději říkej ve svém nitru: „Běda, bídný člověče, požitkáři, smilníku, vidíš, jak si libuješ v hříchu.“
Dokonalý člověk totiž vidí, ale nepohoršuje se.
Ten, kdo zápasí, se přece vzdaluje od příčiny hříchu.
Duchovně ochablý člověk vchází naopak sám do „propasti“ svého vlastního hříchu, a pak jsou podle jeho názoru vinni všichni ostatní.
A takto nastává čas na výmluvy, podobné těm Eviným (v Ráji).
Víte, kolik takových případů znám, kdy se u příležitosti nějakého pokušení naučili mnozí lidé modlit a postupně, s pokorou a trpělivostí, získali (svým příkladem) i ostatní?
Zdroj: FB
