Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“
V poslední době se začínají šířit různé příspěvky a v nich všelijaké názory na možnost nákazy při podávání svatých Tajin obecně v době epidemie.
Rád bych k tomu uvedl na základě seznámení se s celou řadou názorů a učení svaté Kristovy Církve několik poznámek:
Předně je třeba vědět a věřit, že Bůh a Kristus je dokonalý Lékař našich duší i těl…
Může osvítit dnešní lékaře.
A dává uzdravující účinek také dnešním lékům.
Když není možné, aby byla účinná terapie ze strany lékařů, sám zasahuje a uzdravuje svými zázraky.
Uvnitř svatého Přijímání je přítomen sám Ježíš Kristus, Jeho tělo a krev.
Je možné, aby se někdo mohl nakazit?
Ani na to nelze pomyslit natož to připustit.
Sami duchovní vydávají silné svědectví své víry, když říkají, že se po upotřebení svatých Tajin na závěr svaté liturgie nikdy nenakazili.
O to více je správné, aby takový pravoslavně smýšlející duchovní podporoval věřící, aby se neobávali něčeho, kde žádné obavy nemohou zastínit sílu a božskou povahu svatých Tajin.
Pokud se někdo obává či dokonce bojí přistoupit ke sv. Přijímání, nikdo takového člověka (věřícího) nemůže a ani nebude nutit.
Je třeba se modlit, aby Pán přispořil (nám všem) své víry:
„Apoštolové Pánu řekli: ‚Dej nám víc víry.‛ ‚Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, ‛ odpověděl Pán, ‚řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.‛“ (Luk 17, 5-6)
Někde jsem zaslechl (a někdo ze současných teologů v tomto smyslu napsal):
Pravoslavná teologie svátostí rozlišuje mezi tím, co je mystické a co je fyzické. Božský charakter každé svátosti se odlišuje od hmotných prvků, prostřednictvím kterých jsou zprostředkovány.
Kdybychom však oddělovali to, co je božské, od toho, co je fyzické, nikdy by nemohlo dojít k proměnění toho, co má být předmětem proměnění a posvěcení… Boží tělo a krev by zůstaly, pravda, božským darem, ale jak by se tento dar dotkl našich rukou či kalichu či čehokoli jiného fyzického, už by se znečistil či duchovně znevážil. A to je přece nerozum.
Blažený archim. Georgios Grigoriatský k tomuto tématu (Boží blahodati čili Jeho energie) dodává:
Bůh vystupuje prostřednictvím své neomezené a extatické lásky sám ze své bytnosti a usiluje o to, aby se sjednotil se svým stvořením. To se projevuje a uskutečňuje prostřednictvím jeho energie, nebo spíše jeho energií. Pomocí těchto nestvořených energií Bůh stvořil svět, který i nadále nepřestává udržovat. Jeho stvořitelské energie dávají našemu světu bytnost a hypostázi. Bůh je v přírodě neustále přítomen a celý vesmír udržuje prostřednictvím svých energií. Svými osvěcujícími energiemi přivádí člověka k poznání a svými posvěcujícími energiemi ho posvěcuje. A konečně, prostřednictvím svých zbožšťujících energií člověka zbožšťuje. Svatý Bůh tak prostřednictvím svých nestvořených energií vstupuje do přírody, do celého světa, do jeho historie a rovněž do života člověka.
Jinde jsem si v probíhající diskuzi povšiml tématu používání vícero lžiček či dezinfekce lžíce, jíž kněz podává svaté Přijímání věřícím v dnešní pravoslavné praxi. Jako by zavedení a používání lžíce (v dávné historii Církve) bylo také nějakým neopodstatněným novátorstvím. Nebylo tomu tak. Bylo to z praktických důvodů, ale nikoli proto, že by se věřící obávali o své zdraví. Do té doby přijímali všichni ze stejného kalichu, z nějž přijímali Kristovu krev (a to tak, že z něj pili), a zvlášť přijímali Jeho tělo, které si brali do svých rukou…
Přečtěme si, co k této problematice napsal ještě za svého života srbský patriarcha Pavle:
Ano, přijímání Krve Páně bylo “před” lžičkou z jednoho kalichu, ale ten se tehdy také hned nedesinfikoval. Kdyby se skrze Přijímání šířila nákaza, tak by většina kněží, převážně těch fyzicky slabých, byla nemocná od nejrůznějších nakažlivých chorob a mnoho z nich by už dávno i umřelo. Skutečnost nám však, říká něco jiného. Velké množství z nich, se dožívá vysokého věku a umírá na nemoci, které nejsou nakažlivé. V průměru, jsou kněží dlouhověcí lidé. A takto tomu bylo i v dávných dobách, ještě předtím než se započala pro věřící upotřebovávat při přijímání lžička a oni přijímali a pili ze stejného kalichu.
Patriarcha Pavle (Stojčević), překlad o. Marek Malík
Uvedu ještě jeden nedávný poznatek, který ze všeobecné internetové diskuze vyplynul, a kdy byl citován jeden pravoslavný teolog, který prohlásil:
Změna způsobu, kterým se lidem podává sv. Přijímání, je nevyhnutelná a již nyní se odehrává.
Tomu si dovolujeme oponovat a dodat:
Žádný takový ústupek, byť by byl podle církevní ikonomie a byť by se skutečně zavedl, by se neměl stát normou ani pravidlem.
Je to nebezpečná tendence, která se děje proti duchu posvátné tradice Pravoslavné církve a učení svatých Otců.
Svatý Paisij Svatohorec, svatý Nektários Eginský, svatý Nikiforos Lepros…
Tito a mnozí další naši pravoslavní svatí nám dávají dobrý příklad pro náš život, který učí věřící bázni před Bohem a nikoli před viry či nemocemi, z nichž můžeme mít obavy, ale nesmíme zapomínat na nadpřirozenou Boží moc.
Tam, kde působí Boží milost (blahodať), tam nemá místo žádný strach.
…
Podle Písma svatého, poučení ctihodných pravoslavných duchovních a rovněž podle Rozhovoru s řeckým duchovním, Protopresbyterem Theodorosem Zisisem, emeritním profesorem Teologické fakulty na Aristotelově univerzitě v Soluni (nar. v roce 1941) okomentoval Michal Dvořáček, pravoslavný teolog
Užitečné odkazy:
