„Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“

Fotografie ze svaté liturgie o Čtvrté neděli svaté Čtyřicátnice (26.3.)
(Chrám na Svatopluka Čecha v Brně Králově Poli)

Naše pravoslavná farnost v čele s otcem Jozefem a s podporou dalších našich duchovních otců (Michaila, Georgije i otce diákona Vasilije) dospěla k čtvrtému velkopostnímu zastavení, k „Neděli svatého Jana Lestvičníka“. A sláva Bohu za to!

Každá neděle čili Den Páně je vyvrcholením bohoslužebného cyklu předcházejících dní, je dnem Vzkříšení, který již všichni toužebně očekáváme. Na cestě k neděli získáváme duchovní podporu v podobě dvou liturgií Předem posvěcených darů a dvou Akathistů, a sice k Přesvaté Bohorodici a Ježíši Nejsladšímu, které jsou konány v naší farnosti během týdne.

Všechny velkopostní soboty byly dosud zasvěceny předně modlitbám za naše zesnulé, a naši věřící velmi pečují o své příbuzné, blízké, známé i neznámé pravoslavné křesťany, „od věků zesnulé“, aby za ně za všechny na pobídku naší svaté Církve a doporučení našich svatých povznesli svůj hlas a modlitbu! Dobře víme, že „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jk 5,16).

Náš Pán Ježíš Kristus „je zde“, a proto „vizte a okuste“, jak nás připravují modlitby ke svatému Přijímání. Na každé svaté liturgii jsou proto slyšet slova Kristova, která k nám promlouvají skrze ústa kněze: „To jest tělo mé, kteréž se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (Lk 22,19) Je tedy na nás, jak sami začneme toužit po Bohu a po sjednocení s Ním!

Mužský i smíšený sbor naší farnosti se během svaté liturgie vzájemně a krásně doplňují…

„Ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu,
chvalte ho z celého srdce.“ (Ef 5,18-19)

Předpokladem naší „účasti“ na svatých tajinách je však náležitá příprava, půst tělesný i duševní, nezbytná zdrženlivost našeho těla, mysli i duše, a uvažování o Bohu, čtení Svatého Písma a dalších pro duši užitečných knih. Svatý apoštol Pavel to říká jasné, když hovoří o tom, že máme „žít jako děti světla“, a dále dodává: „Ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda;  zkoumejte, co se líbí Pánu…“ (Ef 5,9-10) „A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ (Ef 5,13-14)

A proto každá velkopostní neděle je dalším jedním zastavením na cestě ke Kristu, Který nám již brzy zazáří a spolu s sebou povznese také nás. Je však třeba zůstat na této cestě a nevychylovat se z jejího směru, kterým ona vede. Za pomocníky máme všechny svaté, od Archandělů, Andělů, přes svaté proroky, starozákonní spravedlivé, svaté Apoštoly, svaté mučedníky, novodobé světce a vyznavače, a na jejich vrcholu naši Přesvatou Bohorodici, Královnu nebes i země, kterou opěvá „všechno stvoření“!

Svatý apoštol Pavel na jiném místě svých poslání hovoří o tom, že máme hloubavě studovat a poctivě vnímat vše, co je nám předáváno Bohem inspirovanými a vdechnutými slovy Svatého Písma. „Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil. Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; podle evangelia mého.“ (2 Tim 2,7-8)

A tak pamatujme na „Vůdce naší víry“ a „Hlavu těla (Církve)“, na našeho Spasitele, Který je „počátek, prvorozený z mrtvých“ (Kol 1,18), Který má prvenství ve všem a jehož jsme věrnými služebníky a následovníky!

Kristus uprostřed nás!

(Chrám na Svatopluka Čecha v Brně Králově Poli, 26.3.2023)

připravil Michal Dvořáček

Svatý Jan Lestvičník (Slovo třicáté)

„Andělé vědí, jak mluvit o lásce, ale i oni (tak činí) podle stupně svého božského osvícení. Bůh je láska a každý, kdo se pokouší definovat Boha, je jako slepý muž počítající zrnka písku v bezedné hlubině.“

(Κλίμαξ Αγίου Ιωάννου Σιναΐτου Λόγος Τριακοστός. Περί αγάπης, ελπίδος και πίστεως).

„Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně;
neboť takovým patří Království nebeské.“ (Mt 19,14)

„S bázní Boží a u víře přistupme!“